Zatím je totiž v plném proudu turnaj na dvou antukových hřištích. O vítězství zápolí čtyři smíšené týmy, složené jak z aktivních hráčů druholigových Bučovic, tak hráčů bývalých a jiných hostů, co přijali pozvání. „Za Bučovice jsem nikdy nehrála, ale nastupuje za ně manžel. Bavím se skvěle, takovéto akce mám ráda a vždycky mě potěší, když jsem pozvaná," říká třeba Katarína Dudová, v současné době hráčka extraligové Olomouce a také první nahrávačka slovenského reprezentační­ho týmu.

Sedmdesátiletí hráči

Účast těší i předsedu oddílu Zbyňka Čížka. „Jsem příjemně překvapený, přišli třeba i sedmdesátiletí veteráni. Turnaj má dobrou úroveň, má náboj a myslím, že bude vyrovnaný až do konce. O pohár se tentokrát nehraje, vítěz si odnese hlavní cenu v tekuté formě," vysvětluje Čížek.

Utkání se hrají jen na jeden set, i ten je ale v dnešním parném počasí a při velkém nasazení všech hráčů dost vyčerpávající. Občerstvení pochopitelně nechybí a po každém zápase se ho dočká i vyprahlá antuka, kropená hadicí. Čas mezi utkáními zpestřují soutěže: například komu se podaří balonem při podání shodit tričko zavěšené na síti.

Deset let hraje A mužstvo bučovických sokolů druhou ligu. Osmkrát ji vyhrálo. „Myslím, že tohle se znovu jen tak někomu nepodaří," podotýká předseda s potěšením. A líčí, jak všechno začalo před devadesáti lety, kdy studenti a profesoři místního gymnázia brali hru natolik vážně, že se začali scházet i po škole, až zakotvili v místním Sokolu.

Od té doby se volejbal v Bučovicích traduje. „Dalším důležitým okamžikem byl příchod Vladimíra Spirita, který u nás dlouhou dobu trénoval ženy. Byla to funkcionářská legenda, účastník několika olympiád, zahajovatel mistrovství světa. Velká osobnost," zdůrazňuje Čížek.

Dodnes se osobnost inženýra Spirita každým rokem v Bučovicích připomíná memoriálem, jehož se účastní řada osobností českého a slovenského volejbalu.

Novodobá éra bučovického volejbalu se datuje od začátku nového tisíciletí, kdy se týmu podařilo poprvé zvítězit v krajském přeboru. V roce 2003 pak postoupil do druhé ligy, kde slaví jedno vítězství za druhým. „Na své působení tady a na zdejší lidi mám spoustu skvělých vzpomínek a doufám, že je to tak i naopak. Každopádně jsem si s Bučovicemi druhou ligu už nezahrál. Zbyněk mě oslovil v době, kdy tým spadl do krajské dvojky. Podařilo se nám ho ovšem za rok vrátit do jedničky, kterou jsme hned vyhráli a o ještě jedno vítězství později přišla úspěšná kvalifikace o druhou ligu. Já už se ale tehdy vydal jinou cestou," vzpomíná bývalý hráč a, jak s úsměvem dodává, v současné době trenér konkurentů z Tesly Brno, Marek Knoflíček.

Kromě volejbalových sítí visí ve vzduchu také jedna otázka: co za deset let při stém výročí? „Přeji si hlavně to, aby se v Bučovicích volejbal dál hrál. Protože lidí a dětí, co aktivně sportují, je stále méně," upozorňuje Čížek.

Pokud jde o úspěchy, první ligu bohužel nevidí jako reálnou. „Je to po finanční a materiální stránce extrémně složitá soutěž, kterou snad žádné město velikosti Bučovic nehrálo a nehraje. Mrzí mě to, protože hráče na to určitě máme dost kvalitní. Ale náš volejbal má dobré základy: vždyť naši žáci letos vyhráli okresní přebor a postoupili do krajského. To mě velice těší," uzavírá Čížek pozitivně.