A ne ledajaký závod. Vyškovan Milan Adamec o víkendu vyhrál v Kladně Mistrovství republiky v běhu na 24 hodin. Uběhl 213 kilometrů a 844 metrů. „Bolí mě celé tělo. V závěru jsem už hodně zpomaloval, bylo to čím dál těžší. Přemýšlel jsem o lecčem, ale že bych to zabalil? To ne. Vůle už velela, prostě to nějak dojít," přiznal nyní už dvojnásobný český šampion v této náročné disciplíně vytrvalostních bě­hů.

Krize jsou v tak dlouhém závodě, když vlastně monotónně kroužíte po okruhu, asi normální.

Hodně závodníků to vzdává. U mě to vyložená krize nebyla, spíš takové psychické rozpoložení. Ale ten závěr, těch posledních pár hodin, to už je v pohodě, člověk už tuší konec trápení. S tím kroužením to není tak hrozné, i když to bylo skoro 214 okruhů. Na stadionu by to bylo horší. Trasa vedla v takovém parčíku kolem letiště, po asfaltovém povrchu.

Vyškovský ultramaratonec Milan Adamec.Jak probíhal samotný závod?

Byl docela těžký. Odstartovalo nás asi padesát. Zhruba do padesátého kilometru jsem se pohyboval na třetí pozici. Na první místo jsem se posunul asi po sto dvacátém kilometru.

Postupně jsem si pak vybudoval celkem slušný náskok, asi osm kol. To je tedy osm kilometrů a na třetího za mnou deset. Proto jsem si mohl závěr pohlídat. Běžíte určitým tempem a poslední hodiny jsou už spíš chůze. Nevím, co by se muselo stát, abych o takový náskok přišel. Snad jen nějaké zdravotní potíže.

S vítězstvím jste určitě spokojený, jak hodnotíte výkon?

Taky dobře, asi o pět kilometrů jsem si zlepšil osobní rekord z roku 2009, kdy jsem běžel svoji první čtyřiadvaceti­hodinovku. Tato byla druhá. Ale mohlo to být i lepší. Bylo hodně špatné počasí, fakt krutý závod. Dvě třetiny nám propršelo a byla zima. To určitě ovlivnilo celkový výsledek. Troufal jsem si i navíc a myslím, že jsem na to měl.

Absolvoval jste jen dvě čtyřiadvaceti­hodinovky a máte dva tituly. To je zajímavá bilance.

První titul jsem získal v roce 2009 a shodou okolností na stejné trati. Od té doby jsem čtyřiadvaceti­hodinovku opravdu neběžel, ale chtěl jsem to zase zkusit. Kladno je asi moje šťastné město.

Když nejste specialista na ultradlouhé tratě, proč jste tedy do Kladna přijel a s jakým cílem?

Chtěl jsem se otestovat. S vítězstvím jsem opravdu nepočítal. Konkurence se letos sešla velice silná, dokonce možná aktuálně v Česku úplně nejsilnější. Včetně současné české jedničky Dana Orálka z Brna. Ale ten to asi po sto kilometrech zapíchl. Měl nějaké potíže. I to vás nabudí, když odpadne největší favorit. Ale jeden tajný výkonnostní cíl jsem přece jen měl. Chtěl jsem splnit limit pro start na mistrovství světa, kterým je uběhnout 200 kilometrů. A to se mně podařilo.

Takže nyní se chystáte na svět?

Letos ještě ne. Mistrovství světa v Katovicích bude už za měsíc a půl. Je to moc krátká doba na to, abych se stačil dobře připravit. Ale příštího už se zúčastnit chci. Nominace platí automaticky i na příští rok, kdy šampionát bude v Nizozemí. Někdy koncem jara.

Co tedy změníte v přípravě na mistrovství světa?

Všechno. Já jsem se na republiku vůbec speciálně nepřipravoval. Tohle není má speciální disciplína. Trénuju tak, že běhám kratší tratě. Ligu družstev, vyškovské Dlouhé míle a podobné závody. Vím, že je to málo, ale zatím to stačilo. Ale mám strašně moc rezerv a nedostatků. Takže teď to musí být na úplně jiné úrovni.

Máte už konkrétní představu, na co se zaměřit?

Určitě se poradím s odborníky. Představu zatím mám spíš o programu než konkrétní náplni. Zbývá zhruba tři čtvrtě roku. Teď o prázdninách ještě musím odpočívat a dávat se dohromady po tom Kladnu. Na podzim si odběhám nějaké kratší tratě, tedy do délky maratonu. V novém roce poběžím jednu stovku, která je rovněž kvalifikací na mistrovství. Bude v Jižní Koreji. Tam bych potom taky chtěl jet.

Nebude to příliš velkou sousto?

Snad ne. Dokonce si myslím, že stovka je tou mou ultradisciplínou, že mně bude sedět víc než čtyřiadvaceti­hodinovka. Ta je opravdu takovou rasárnou, hodně o vůli, stovka se už dá i nějak zaběhnout, dá se taktizovat. Postupně musím zvyšovat tréninkové objemy. Ale rozhodně to nebudu přehánět. Znám se a vím, že to uběhnout můžu, ten standard tu nějaký je.

Ale na mistrovství světa asi už nepojedete jak na republiku, jen si zaběhnout nebo testovat vlastní možnosti.

Jistě, ale bude to pro mě opravdu nová zkušenost. Takže nemá cenu si dávat nějaké nesmyslné cíle. Na ty nejlepší určitě nemám. Ale porovnat s nimi se to samozřejmě dá. Oni běhají standardně kolem 250 kilometrů. Já bych byl spokojený, kdybych si zvedl osobák o deset patnáct kilometrů. To by pak mělo stačit do první padesátky a byl by to úspěch. Ale roli bude hrát mnoho různých okolností, včetně počasí.

Tak tedy pro porovnání, jakou hodnotu má český rekord?

Ten drží legendární Tomáš Rusek výkonem 263 km. Jak jsem řekl, aktuálně nejlepší je Orálek, který běžně běhá nad 250 kilometrů.

Dovolte se zeptat na detaily, které asi budou zajímat normální rekreační běžce. Co třeba obutí a ty puchýře?

Tak to Kladno jsem zvládl v jedněch teniskách, ale o přezutí jsem tady přemýšlel. Druhé obutí jsem měl nachystané. Nohy jsem měl oteklé, takže bylo lepší to doběhnout bez přezutí. Puchýře? Chce to vydržet. Až prasknou, tak se to zlepší. Trochu to pálí, ale nesmíte to vnímat nebo si to připouštět. Ale dvakrát jsem se převlékl do suchého oblečení. Někteří kluci běželi v mokrém dresu bez pláštěnky. Nechápu, jak to mohli vydržet. Já se musím udržovat v suchu.

Za dvacet čtyři hodin asi musíte i něco sníst.

Strava ve formě jídla nepřipadá v úvahu, možná jen trochu polévky, ale až na konec. Jedině tekutiny. Samozřejmě vitamíny a tekutá výživa. Ale je to hodně individuální. Všechno si předem nachystám na stánek s občerstvením. Musí se hodně pít. Zanedbat pitný režim je dokonce dost nebezpečné.

Kolik toho tedy během závodu vypijete?

V rámci kladenského závodu proběhl test, kterého se zúčastnilo asi třináct běžců. Já byl mezi nimi. Sledoval nás nějaký docent ze Švýcarska a specialisté z VUT Brno, z katedry sportovní medicíny Fakulty sportovních studií. Měřili nás před závodem i po něm, odebírali vzorky krve, sledovali pečlivě příjem a výdej po každém kole. Bylo to strašně moc dat. Když jsem to pak sečetl, tedy to, na co se ptáte, příjem byl asi 18 litrů tekutin a výdej zhruba osm litrů. Něco se ještě vypotí.

Jaký rozdíl je běžet ve dne a v noci?

V noci je to takové zvláštní. Ale já jsem to tentokrát ani moc nevnímal, to spíš intenzitu toho deště, když pršelo víc a míň. To bylo dost psychicky náročné. Nejhorší. Kdyby bylo teplo, takový ten vlahý letní večer, to by bylo příjemné. Navíc zima člověka ještě víc zpomaluje, už se mu moc nechce.

Kolik členů má váš realizační tým?

Jednoho, Milana Adamce. Já si všechno zajištuju sám. Specialisté dálkaři samozřejmě nějaké štáby mají. Já jsem ryzí amatér.

Na Kladně se běžel i závod na 48 hodin. Ten vás neláká?

Jak jsem řekl, víc přemýšlím o sto kilometrech. Osmačtyřiceti­hodinovka znamená taky uběhnout dvakrát tolik kilometrů, než běhám já. To je šílené. Na to zatím opravdu odvahu nemám. Jen pro zajímavost. Oba závody startují v poledne, oni o den dřív a my se k nim pak přidáme.

Milan Adamec

Nar.: 1977

Bydliště: Vyškov

Klub: Maraton klub Seitl Ostrava

Největší úspěchy: 2× mistr ČR v běhu na 24 hodin (2009, 2012)

Osobní rekord: 213,844 km

Pořadí MČR24 – Kladno: 1. Milan Adamec 213,844, 2. Jaroslav Bohdal (Kladno) asi 210 , 3. Tomáš Ulman (Praha) 200.