Jaké jste měl na začátku roku představy o medailových sklizních a jak tedy hodnotíte konečnou podobu?

Radši jsem si nic nepředstavoval. Po halové sezoně nikdo nevěděl, jestli se letní sezona vůbec uskuteční. Příprava byla zvláštní. Museli jsme trénovat doma nebo v přírodě, mimo stadion, což je sice trénink, ale ne moc efektivní.

Ze kterých dalších závodů jste odjížděl maximálně spokojený?

Upřímně, nejspokojenější jsem odjížděl z mezistátního utkání v Polsku. Tam se mi podařilo dosáhnout pro mě skvělého druhého místa mezi nejlepšími Čechy a Poláky v naší kategorii. Ale byl jsem rád hlavně za výrazné posunutí osobního maxima.

Sebastian Hajzler

Narozen: 2001
Atletika
AK AHA Vyškov

Výsledky v roce 2020:
2. místo na mezistátním utkání juniorů Polsko-Česko v Karpaczi – osobní rekord 4,85 m
Mistr ČR ve skoku o tyči juniorů
Mistr ČR v družstvech juniorů VSK Univerzita Brno
6. místo na MČR v desetiboji juniorů
6. místo na MČR v hale ve skoku o tyči juniorů
9. místo na MČR mužů ve skoku o tyči
10. místo na MČR mužů v hale

Nakousl jste to, medaile je jedna věc, dosažené výkony stejně důležitá. Je i u nich posun podle plánu?

V mé hlavní disciplíně, kterou je skok o tyči, se mi až ve dvou závodech ke konci sezony podařilo vylepšit své maximum. Letos jsem absolvoval například ještě dva desetiboje a další závody. Jsem velmi rád, že jsem se letos zlepšil v mnoha disciplínách. Nejvíc mě ale těší těch 485 cm ve skoku o tyči.

I to jste naznačil, bylo letos těžší než jindy se na vrcholové výkony připravit?

Bezesporu ano. Trénovat, aniž by se člověk dostal na stadion, je dlouhodobě v podstatě nemožné. Navíc ta nejistota, jestli se bude vůbec závodit, také nebyla příjemná.

Posunulo vás výkonnostně výš třeba i hostování v Univerzitě Brno? Jaký je rozdíl v přípravě v tomto atletickém velkoklubu a ve Vyškově?

Já se připravuji pod vedením svého otce Jiřího Hajzlera pouze ve Vyškově. Hostování v Univerzitě se týkalo jen závodních výjezdů na soutěže družstev. Byl to pro nás velký zážitek, protože Univerzitě se letos podařilo poskládat opravdu velmi silné družstvo, tvořené brněnskými atlety, a také posilami ze všech koutů Jihomoravského kraje. Zvítězit na závěr sezony na mistrovství republiky družstev bylo úžasné završení závodního období.

Doufejme, že příští rok už nebude tak „divoký“. Jaké vrcholy vás čekají a co v nich bude úspěchem?

Příští rok už budu kategoricky spadat do mužů. Tam je obrovská konkurence. Já se musím snažit soustředit na svoje výkony. Jasným sezonním vrcholem budou mistrovství České republiky mužů a žen, a také mistrovství do dvaadvaceti let.

Je někdo, komu byste chtěl takto poděkovat? Kolik lidí se na vašich výsledcích podílelo?

To bylo mnoho lidí. Chtěl bych poděkovat v první řadě rodině, bez podpory doma by to nebylo možné. Poděkování by patřilo ještě mnoha lidem, když se pokusím některé vyjmenovat, byla by to celá tréninková skupina, která činí tu dřinu snesitelnější. Trenéři Beran, Patera, Kysela, kteří si dokázali najít čas pro občasnou radu nebo pomoc v průběhu let, paní Jana Zavadilová, skvělá fyzioterapeutka, Miroslav Omasta, také učitelé na zdejším gymnáziu a taky ZŠ Tyršova a spousta dalších.