Tituly jste sbírala jako na běžícím pásu, ale kolik takových anket jste už vyhrála?
Bohužel svým bydlištěm nespadám skoro do žádných anket. Hvězda čtenářů proto byla pro mě milým překvapením i zadostiučiněním pro mého trenéra.

Kterého z těch loňských prvenství si ceníte nejvíc a proč?
Nedělám rozdíly mezi mistrovskými závody a dalšími vrcholy sezony. Proto bych do cenných umístění přidala i evropský pohár v triatlonu v Estonsku nebo duatlony v Rakousku na začátku sezony. Byly hned v dubnu ve velice náročných podmínkách. Před závodem nasněžilo a foukal hodně vítr. A tratě byly mimořádně těžké, kopcovité a běžely jsme v hlubokém bahně, což v Česku jen tak nenajdete. Absolvovala jsem dva a umístila jsem se na druhém a následně prvním místě. Každý závod je v některých chvílích těžký a nerada bych je srovnávala.

Zdá se, že jste v uplynulé sezoně překvapila i sama sebe. Jaké vlastně byly vaše plány do roku 2017?
Především rok před tím, tedy 2016, mě trápila zranění, skoro jsem nezávodila. Proto jsem do roku 2017 šla s velmi malým očekáváním a bez plánů. Každý závod byl naplánován nejdříve týden před. Nechtěla jsem sport dělat jen pro úspěch, ale chtěla jsem se sportem hlavně bavit. Nebýt psychicky svázaná, vybírat si závody, které se mi líbí a na ně jezdit. S velkou chutí si je užít. To byl můj cíl. Možná právě proto byl minulý rok tolik úspěšný.

Pavlína PoláčkováNar.: 1996
Bydliště: Rostěnice
Ekol Brno – triatlon
AK Drnovice - atletika
V roce 2017 získala 8 titulů mistryně České republiky:
- ve sprint triatlonu v kategorii ženy absolutně, v kategorii žen do 23 let a i mezi akademičkami.
-v duatlonu v kategorii ženy absolutně i v kategorii do 23 let.
-v závodě extrémních štafet s družstvem AK Drnovice v kategorii žen a akademiček.
-V olympijském triatlonu v ženách do 23 let, druhá mezi ženami absolutně.


Jako žákyně a dorostenka jste vyhrávala i různé atletické soutěže. Je dnes triatlon již vaší sportovní jedničkou?
S přechodem z dětských kategorií do dorosteneckých už nešlo sporty kombinovat. Kryla se příprava i závody. Ale jsem dobrodruh a mám ráda změny. Proto jsem si vybrala triatlon, kde můžu trénovat tři různé sporty a do přípravy zahrnout i další. Například běžky, horské kolo a jiné. Dává mi to prostor rozbourat všednost. I tak mně triatlonové závody občas nestačí a zatoulám se do jiných odvětví, jako jsou běh do vrchu nebo extrémní štafety.

Jaké zkušenosti jste si tedy odnesla z republikové extrémní štafety? Bude se vám něco z toho hodit do triatlonových závodů?
Je to spíš naopak. Zkušenosti z triatlonu jsem dokázala uplatnit v extrémní štafetě. Například přeběhy brodů. Vím, jak efektivně a rychle vyběhnout z vody v závěru plavecké části u triatlonu. A právě toto mi pomohlo v brodech, které byly součástí mého úseku ve štafetě. I sám trenér se divil, kolik metrů jsem byla schopna nahnat na ostatní soupeřky.

Které disciplíny z triatlonového trojboje máte nejraději?
Nejraději trénuji kolo a běh. To mě také nejvíc baví i v závodech. Bohužel plavání je trochu navíc. Plavat jsem začala pozdě, a to mě limituje. Věnuji se pouze sprinttriatlonu a olympijskému triatlonu. Na delší tratě, jako ironman, jsem ještě dost mladá. Samozřejmě ironman je velká výzva a chtěla bych ho v budoucnu zkusit. Láká mě extrém, dávám přednost kopcovitým tratím a preferuji zimu a deštivé počasí. V takových závodech musím překonávat i sama sebe.

Závodíte za velkou triatlonovou brněnskou baštu. Jak vypadá vaše příprava v takovém profesionálním klubu? Jaký je třeba váš průměrný všední den?
S týmem moc netrénuji. Spíš si jedu po vlastní ose a s triatlonisty chodím jen občas plavat. Mám svého sparinga a přítele v jednom. Nebo trénuji s lidmi, kteří jsou specialisté pouze na jednu disciplínu. Občas na trénink musím i sama. Můj všední den začíná v sedm ráno, když skáču do vody. Po plavání jdu do školy, nebo pokud mám ještě chvíli čas, chodím do posilovny. Po studijním čase nastává opět čas tréninku, a to běh nebo kolo. Večer mám na starost vaření večeře, po které se snažím protáhnout, tedy pokud nemám na práci protokol do laboratoře nebo seminární práci do ostatních předmětů.

Zmínila jste trenéra. Kdo vám tedy nejvíc pomohl v začátcích a kdo nyní na vaší cestě vzhůru?
Samozřejmě rodiče. Ty musím zmínit v první řadě. Nejen že mě hodně finančně podporují, ale také je můj koníček stál spoustu jejich času a energie. Už odmala mě mamka vozila na tréninky, a taky mě trénovala v gymnastice. Stálo ji to dost nervů. Jako malá jsem rozhodně nebyla nejposlušnější dítě a sport mě moc nezajímal. Taťka se se mnou začal rozčilovat spíš až v pubertě, když mi už mamka fyzicky nestačila. Naštěstí pro ně mě brzy předali do rukou pana Smutného. U něj jsem začala běhat a trénuji s ním dodnes. Je to zatím nejlepší trenér, kterého jsem poznala. A to jsem se potkala už se spoustou trenérů, se kterými jsem určitý čas spolupracovala. A musím pochválit svého přítele, který má se mnou někdy obrovskou trpělivost.

Jakou školu studujete a jak náročné je skloubit vrcholový sport se studiem?
Do Brna jsem odešla už po základní škole. V Brně jsem měla a mám větší zázemí. Většinu času trávím tam. Ale na Vyškovsko jsem nezanevřela. Jezdím domů ráda a také je fajn změnit sem tam i prostředí pro trénink. Studuji Chemii a technologii potravin na Mendelově univerzitě. Kloubí se to hodně těžce, protože ve škole nemám žádné úlevy. Ale škola i sport mě baví, a proto jsem si nedokázala vybrat pouze jeden směr, jako většina triatlonistů.

Loňskými výsledky jste si sama nasadila laťku hodně vysoko, co očekáváte nebo přesněji, co chcete vyhrát v roce 2018? Prozradíte váš dlouhodobý sportovní sen?
Je těžké něco prozrazovat, když sama vlastně moc nevím. Chci se sportem stále bavit, ale budu ráda, když se dostaví i výsledky. V roce 2018 chci jezdit určitě více na závody do zahraničí a zkusit i světový pohár. Nechci slibovat konkrétní umístění. Ale moc bych si cenila podobných nebo i lepších výsledků než loni.