Atletice se však na plno začal věnovat až ve dvaadvaceti letech. Někomu se to možná zdá být pozdě, ale podle jeho slov to tak rozhodně není.

Pochází z Kozlan a do té doby než přešel k atletice, chodíval do Sokola, kde ho spolu s ostatními trénoval Vladislav Surák. „Třikrát do roka nás vytáhl na nějaké atletické či cyklistické závody. Dělali jsme prostě všechno, byla to pro nás základní průprava,“ vypráví Jiří Hajzler.

Kromě toho hrávali také hokej a fotbal. „Vždy jsem měl odmalička přání dožít se reprezentačního dresu. Můj velký vzor byl Antonín Panenka,“ říká s úsměvem Hajzler.

A jak tedy nakonec skončil u atletiky? „Tenkrát tu bývala akce běh stezkou Klementa Gottwalda. Byl to velmi kvalitní závod, člověk se vzhlížel v těch sportovcích,“ líčí úspěšný atlet. A tam si ho tenkrát všiml trenér Zdeněk Smutný a pak tedy začal v tréninkové skupině Apis.

Začal závodit za Slavkov, Zbrojovku Brno, také za extraligový tým VŠ Praha. „To když jsem ve dvaadvaceti letech rozjel atletiku na plné obrátky, bylo mi jasné, že reprezentační fotbalový dres už neobleču,“ popisuje Hajzler.

Specializoval se na střední mílařské tratě osm set a patnáct set metrů a v druhé éře to pak bylo patnáct set metrů až půlmaratón a běhy do vrchu. Celkově aktivně trénoval do devadesátého pátého roku, kdy svou kariéru ukončil.

„Půl roku jsme pak s manželkou bydleli a pracovali v Olomouci, ale nakonec jsme se stejně vrátili do Vyškova,“ přiblížil Hajzler. Po té co zažil velké i malé kluby a vyznal se v jejich praktikách, oslovil tehdy svého bratrance Pavla Hajzlera, jestli by je finančně podpořil a tak se sídlem v Brně vznikl atletický klub Reproservis Brno.

„V roce devadesát sedm jsme pak toto sídlo převedli do Vyškova a založili si nový oddíl AHA Vyškov, který trvá doposud. A abychom se dostali do povědomí, začal jsem já i manželka znovu závodit a dostali jsme se do výkonnostní exploze,“ popisuje Hajzler.

Z nuly se dostali do reprezentace a závodili také v bězích do vrchu. Před devíti lety startoval na Mistrovství Evropy v Sestriére, když uspěl v nominačním závodě a kvalifikoval se do reprezentačního týmu a vybojoval čtyřicáté druhé místo.

Mezi další jeho úspěchy patří titul mistra České republiky v půlmaratonu, čímž se také nominoval na Mistrovství světa v Curychu, kde na podzim téhož roku doběhl v obrovské konkurenci na stošestém místě.

„Kariéru jsem završil startem na světovém mistrovství v běhu do vrchu v Malajsii před osmi lety, když jsem skončil dvaašedesátý,“ říká na závěr Hajzler.