„Pravidelně běhat jsem začala v devíti letech. Můj táta běhá celý život, tak asi proto jsem měla k tomuto sportu nejblíže. Už sedmým rokem jsem registrovaná v oddíle AK Perná, kde jsem našla skvělé zázemí a podporu,“ vypráví Martina.

Její hlavní disciplínou na dráze bylo vždy patnáct set metrů, protože to byla nejdelší trať vypisovaná pro žákyně. Teď už patří mezi dorostenky a k oblíbené patnáctistovce jí přibyly ještě tři kilometry. Takže tyto dvě tratě střídá.

„Dráha však není pro mě tím pravým, a tak utíkám ze stadionu do lesa a do kopců. Běhy do vrchu jsou pro mě momentálně ty nejpodstatnější. Krásná příroda při závodě, a pak ten rozhled z vrcholu, kde bývá obvykle cíl, je pro mě tou nejlepší odměnou za podaný výkon,“ líčí své pocity Vévodová.

Jejím mateřským oddílem je tedy Atletický klub Perná a pro letošní rok hostuje v soutěži družstev za Atletický klub AHA Vyškov. Trenéra jí dělá od začátku její táta. Většinu tréninků s ní dokonce odběhá. Nacvičuje skoro každý den asi tak hodinu. Některé dny jsou náročnější, ale většinou je absolvuje v pohodě a s rezervou.

Martina se účastní většiny závodů v okolí Vyškova. Pravidelně jezdí na mistrovství republiky ve své kategorii na dráze, v hale a v silničním běhu. Také běhá soutěže družstev, letos tedy v dresu AHA Vyškov. Od loňského roku se však hlavně zaměřuje na běhy do vrchu, jezdí také na závody Českého poháru, které se konají na Moravě.

A jakých úspěchů tato talentovaná běžkyně již dosáhla? „V žákyních jsem získala titul mistryně Moravy a Slezska v hale. Na dráze jsem vybojovala stříbrnou medaili na republikovém mistrovství v Jablonci nad Nisou na trati patnáctset metrů. Na MČR dorostenek jsem dosáhla na bronz na trati tři tisíce metrů na dráze. Takže z MČR mám všechny medaile, kromě té nejcennější. Loni jsem jako dorostenka doběhla na druhém místě na mistrovství ČR v běhu do vrchu. Minulý rok i ten letošní jsem se kvalifikovala do reprezentace ČR v bězích do vrchu,“ říká Martina.

Za největší úspěch považuje medaile z MČR. Běh je pro ni výborná relaxace, když přijde ze školy. Protřídí si myšlenky a svět je potom hezčí. Sport jí dává radost. Ví, že běh je spravedlivý, protože bez kvalitního tréninku nejsou úspěchy.

„Nemohla bych jenom sedět doma a nic nedělat. V běhu si můžu dokázat, že jsem v něčem trošku lepší než ostatní, a že něco pro sebe dělám,“ vykládá Vévodová.

Po prázdninách Martinu čeká druhý ročník Gymnázia ve Vyškově. I když se ze školy vracela někdy dost pozdě, tak všechno v klidu zvládá.

Dalších koníčků má také hodně, věnuje se cyklistice, lyžování, má ráda přírodu, zvířata, cestování nebo také čtení. „Volného času mi sice moc nezbývá, ale i tak se snažím na nic z toho, co mám ráda, nezapomínat,“ vypráví Martina.

Za svůj vzor Martina považuje třeba Petru Kamínkovou, ale jinak obdivuje všechny, kteří se pohybují v české špičce. Velkou oporou pro ni jsou její rodiče. „Bez nich bych snad ani běhat nemohla. Podpora z jejich strany je obrovská. Nejenom, že hradí veškeré náklady, ale také mě dokážou podržet, když se třeba úplně nedaří,“ sdělila Martina.

Běh sám o sobě pro ni finančně náročný není. Stačí, když má kvalitní boty, aby klouby tolik netrpěly. Horší už je cesta na závody. Z toho důvodu Martina třeba nejela na mistrovství světa v běhu do vrchu, kam se loni kvalifikovala. Proto jezdí jen na závody, které nejsou příliš vzdálené od jejího bydliště.