Téměř celý produktivní věk pracovala na Českých drahách jako signalistka, což znamenlo nepřetržitý provoz pátky i svátky. „Pouze v době kdy byly děti malé, jsem po dobu šesti let pracovala jednak v obchodě a jednak jako referent železniční dopravy. Nyní jsem již tři roky v důchodu,“ vypráví Eva Cupalová.

S přibývajícím věkem pociťovala různé zdravotní potíže a tak asi v roce devatenáct set devadesát pět si řekla, že s tím musí něco dělat. „Běhání a cyklistika mi připadaly jako nejvhodnější sportovní vyžití vzhledem k časové i finanční náročnosti,“ popisuje běžkyně.

Když se bavila s kamarádem Jiřím Leflíkem, tak jí řekl, že běhat pro zdraví je hezké, ale lepší je porovnat sílu s ostatními a tak ji přemluvil na její první závod, který se konal v Běchovicích.

„Předpokládala jsem čas asi hodinu dvacet, ale výsledek byl lepší asi o deset minut a to mě povzbudilo do dalšího trénování a k tomu, abych se účastnila dalších závodů,“ líčí svoje začátky Cupalová.

Na soutěži v Běchovicích se Eva také seznámila s Miroslavou Hanákovou z Bučovic, která ji začala angažovat v závodech na Vyškovsku a Brněnsku a následně v celé České republice a Rakousku.

„Velký zlom přišel v roce dva tisíce dva. Na cyklistickém mistrovství Českých drah v Ústí nad Labem jsem měla těžkou havárii po střetu s kamarádkou krátce po startu při sjezdu z kopce. Přivodila jsem si zlomeninu pánve a další poranění. Po prvním ošetření v nemocnici v Ústí jsem byla hospitalizována ve Vyškově,“ přiblížila situaci běžkyně.

To se stalo poslední sobotu v červnu a přes ne zrovna optimistické názory lékařů již začátkem prosince opět znovu běhala.

Po této události se začala věnovat dlouhým tratím, půlmaratónu a nakonec běhá i celý maratón. Mezi nejvýznamnější považuje start na Malém Svrateckém maratónu, měřícím dvaatřicet kilometrů, kde se stala členkou českého atletického svazu veteránů.

„Díky tomu jsem se účastnila mistrovství světa v Dánském Arhausu, mistrovství Evropy ve Španělském San Sebastienu a v polské Poznani a silnice v Regensburgu,“ líčí účast na závodech Cupalová.

Tento měsíc byla na mistrovství světa v Italském Riccione, kde na dva kilometry překážek získala bronzovou medaili. Přesto, že je již v důchodu, stále ji těší, když si představitelé Českých drah vzpomenou a nominují ji na závody jejich svazů a to v Antverpách. Již třetím rokem se také zúčastňuje s paní Hanákovou závodů v Rakousku, kde ve svých kategoriích obsazují přední místa. Umístění ale pro ni není vždy to hlavní.

„Důležité je, že jsem mezi svými kamarády a mám dobrý pocit z této party správných lidí. Třeba letos když jsme se v Riccione loučili s účastníky kategorie pětasedmdesát až osmdesát let, tak říkali na shledanou za čtyři roky v Australii. A tito lidé mi dávají sílu,“ svěřuje se sportovkyně.

Co se týká jejích dalších zájmů, věnuje se vnoučatům, stará se o domek se zahradou a také má ráda cyklistiku. V letošním roce si zkusila i triatlon na závodech ve Vysočanech.