Martin Kučera z Eleven Run Teamu vyhrál za 20 minut a 14 sekund, ten si už tradičně jezdí do Nemojan pro první místo. Letos s ním přijel vyklusat i jeho bratr Lukáš Kučera ze stejného oddílu, který zaostal o sekundu na druhé pozici. „Ranní starty, ty mě jednou zabijí,“ hlásil hned po příjezdu Martin Kučera. „Dnes jsme začali rozumně a vyplatilo se to. Výkon byl daleko lepší a ani jsem si tak nemákl,“ dodal pak po závodě.

Lukáš Kučera k tomu jen přitakal: „Bylo to dobré tempo a běželi jsme spolu, to pak trať ubíhá daleko rychleji. Ale já jsem si ji letos vlastně prohlédl poprvé, protože když jsem tu dřív běžel, byl jsem nemocný a ani jsem neviděl, kudy běžím.“

Cílem proběhli ruku v ruce a soupeři daleko široko nikde. A konkurence tu tedy byla. Ne, že ne. Za nimi se totiž držel s odstupem na třetím místě Tomáš Steiner z AK Drnovice, který dokončil v čase 21:03. „Ještě pár závodů a jsem zase zpátky,“ mnul si v cíli spokojeně ruce. „Naběhané mám, teď se musím dostat do tempa a to dokážou jen závody,“ dodal Steiner.

Čtvrtý proběhl cílem Petr Kučera z Kesbuk Grymov za 21:10, pátý pak Tomáš Bohuslav z AK Drnovice za 21:43 a šestý byl Lukáš Soural z VSK Univerzita Brno s výkonem 22:05.

Nemojské závody prostě táhnou. Tolik skvělých běžců se jen tak na někde nesejde. Mezi ženami Martina Vévodová smetla traťový rekord o neuvěřitelných 41 vteřin. „Kolik je tu traťový rekord? Že bych se ho pokusila překonat,“ ptala se hned před startem Vévodová. „Ani jsem netušila, že jdu tak rychle,“ hlesla, když se dozvěděla po závodě, o kolik posunula traťový rekord. „Asi už to teď o moc rychleji nepůjde,“ dodala pak nakonec debaty.

Druhá doběhla Lenka Hrabovská z AK Drnovice za 26:20 a třetí Nina Bartoňková ze stejného oddílu s časem 26:58. „Na to, že se nedostanu teď vůbec trénovat, jsem s výkonem spokojená,“ přiznala tréninkové manko Hrabovská. „Zřejmě jsem tím dobře vyladila,“ smála se při vyklusávání po závodě.

„Běžela jsem celý závod rovnoměrně, jenom z kopce mám problémy udržet tempo, ale už na tom pracuji,“ uvedla po závodě Bartoňková. „Myslím, že se to už jen zlepšuje.“

Prvním závodem letošního Nemojanského běžeckého léta byl dvanáctý ročník Lulečské šestky, který je věnován památce vynikající atletky a běžkyni Lence Höferové, která by 6. července oslavila 56 let. Již podeváté se závod běžel jako její memoriál v místech, která měla tak nesmírně ráda.

Nemojany jí byly druhým domovem a zároveň zde pracovala jako ředitelka základní školy. Lidé ze vsi, stejně jako my běžci, na ni nikdy nezapomeneme.

Běželo se opět od slavného lulečského koupaliště v přírodním lomu U Libuše po pískové sypané cestě v lesích směrem na Pístovice a zpět.

Obě akce Nemojského běžeckého léta pořádá AK Drnovice ve spolupráci s Obecním úřadem Nemojany, Orlem Vyškov a místním Sokolem a protože Lenka Höferová učila i děti z okolních vesnic Luleč a Tučapy, také zdejší obecní úřady se na její počest na závodě podílejí. Stejně ovšem jako řada místních sponzorů.

Navíc je Lulečská šestka zařazená do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a také do Vyškovské běžecké tour. Proto šlo o body do dvou seriálů.

Do akcí Nemojského běžeckého léta se dá započítat i Lulečský preclík, který se běží týden po Lulečské šestce. Ten ovšem pořádá Orel Vyškov samostatně.

Letní závody v Nemojanech si drží svůj punc výjimečnosti a jsou mezi běžci čím dál víc oblíbené. Příjemná trať a skvělá parta se závěrečným hezkým posezením táhnou.

Právě kvůli tomu se jezdí do Nemojan. Prostě pobavit se s kamarády. Sice nadcházející volné dny, kdy přece jen řada lidí vyrazila již na dovolenou, ovlivnili jinak vždy velmi dobrou účast, ale to nic nemění na tom, že se v Nemojanech cítí běžci velmi spokojení.

Je vidět, že se v lesích kolem Nemojan líbí hodně běžcům, protože hned při vyhlášení nejlepších závodníků už plánovali, jak se za čtrnáct dnů opět v Nemojanech sejdou.

ZDENĚK SMUTNÝ