Letošní mimořádná posila družstva si tak mohla dovolit první zhodnocení svého holubického účinkování. „Splnila se všechna moje očekávání, především jsem tady našel skvělou partu," ujišťuje exmistr světa Petr Bubniak, který do Holubic přišel na roční hostování. Zatím.

Asi bude na začátek třeba připomenout, proč jste se vlastně ocitl v Holubicích?

Protože už dřív jsem přemýšlel o konci kariéry. Ale nakonec jsem rozhodl si to klukama z Holubic prodloužit, protože jsou to kamarádi. Zatím o jednu sezonu, po ní se rozhodnu co dál. Teď to vypadá tak, že si možná ještě rok přidám.

Mnozí tvrdí, že je to předčasný odchod.

Není. Je to taky o motivaci. Víceméně jsem už vyhrál všechno, co se dalo. Už jsem to bral spíše jako negativní motivaci. Člověk pak už jenom jako by čeká, až se nedostane do toho nebo onoho finále, až ho někdo porazí. Já nejsem takový člověk, že by mně stačilo třeba semifinále. Já jsem chtěl vždycky vyhrávat.

A co družstva? Modřicím byste určitě ještě hodně pomohl v extralize.

To je stejné, tedy motivace, a kluci si to určitě uhrají i beze mě. A navíc je tu další důležitý aspekt. Rodina. Když jsem se rozhodoval, byla manželka těhotná a já jsem si uvědomil, že vlastně soukromý život nemám žádný. Takže jednoznačně dostala přednost rodina. A sport už je pro zábavu. Takže i proto Holubice.

Splnilo se to, co jste od příchodu do Holubic očekával?

Vlastně ani nebylo možné, aby se to nesplnilo, vždyť jsem všechny kluky a všechno okolo nohejbalu dobře znal. Je tu skvělá parta. Sportovně to snad mohlo být i lepší. Tři zápasy jsem z pracovních důvodů nehrál a možná mohly dopadnout pro nás líp. Mohli jsme hrát o druhé místo, tedy play off o postup do první ligy. (pozn. red.: první dva z moravské-české skupiny se křížem utkají s nejlepším duem z české skupiny). Tím, že jsme prohráli v Čakovicích, kde jsme nebyli kompletní, se to vlastně rozhodlo. Ale pořád je to tady stavěné hlavně tak, že výsledky nejsou zas tak důležité. Hlavně abychom se nohejbalem bavili. A to se plnilo maximálně, mám spoustu nových zážitků.

Například?

Třeba když jsme cestovali do Českých Budějovic. Netopilo nám auto a venku bylo jen šest stupňů. A pak jsme se převlékali v nevytopené maringotce. To se mně ještě v nohejbalu opravdu nestalo, ale musíte to brát s humorem.

Jste spokojený se svojí holubickou bilancí v singlu?

Mám jen jednu porážku. Prohrál jsem v Praze s Kalousem, který už u nás hrál velice dobře. Je to šestnáctiletý levák. Veliký talent. To bude jeden z našich vůbec nejlepších nohejbalistů. Řekl bych, že typově je stejný jako já. Určitě jsem s ním hrál dobře, ale on zkazil jen dva balony. Podal takový výkon, jaký jsem viděl jen u jednoho Maďara na mistrovství světa. Prostě neuvěřitelný. On si mě tam vodil, jak chtěl. Jak jsem řekl, hrál jsem dost dobře, ale nestačilo to. A jako ostudu to rozhodně neberu.

Působíte se svými zkušenostmi v Holubicích i trochu jako trenér nebo poradce?

Moc jsem jim do toho nekecal, ale když se kluci zeptali na můj názor, tak jsem jim ho samozřejmě řekl. Ale když už bylo v některých zápasech hodně evidentní, že by měla přijít nějaká změna, tak to prostě nevydržíte a musíte něco říct. Třeba v zápase s Řeporyjemi doma se mě kluci ve trojce za stavu 1:1 zeptali, jak bych to postavil, a ten třetí set pak hladce vyhráli. Ale zdůrazňuju, že tady si to žije svým životem a já se spíš snažím se přizpůsobit. Ne aby se to točilo kolem mě. To rozhodně odmítám.

Vnímáte třeba snahu soupeřů se na vás, jako mistra světa vytáhnout, zvýšit si sebevědomí? Třeba v duchu, přijede Bubniak, toho musíme porazit!

Cítím to spíš úplně naopak. Jako že ti kluci jsou zbytečně nervózní a pak z toho pramení chyby. Třeba když jsem hrál singla v těch Českých Budějovicích. Ten jejich borec je vynikající nohejbalista, ale úplně se psychicky sesypal. Byl to jeho problém. Kdyby zahrál nějaký svůj standard, tak to mohl být minimálně vyrovnaný zápas. Ale tak to skončilo 10:2 a 10:3.

Co plánujete nohejbalově dál, pokud tedy bude vše doma a v práci v pořádku?

V tomto směru to teď mám jednodušší. Měl jsem nějaké povinnosti vůči sponzorům, v tom smyslu, že tu budu jeden rok a pak se vrátím do Modřic. Ale ten sponzor z Modřic odešel, takže moje závazky padly. Jsem ze smluv vyvázaný, a když všechno dobře klapne a dohodnu se s vedením v Modřicích, a to určitě ano, tak by neměl být problém ještě jednu sezonu odehrát v Holubicích. A pak už bych to asi definitivně pověsil na hřebík.

A prozraďte tedy, když už se bavíme tak upřímně, kdo je v Holubicích ten největší tmelič party, hecíř?

Oni si myslí, že největší hecíř jsem já a po mně potom hrající trenér, manažer a kustod v jedné osobě Michal Šikl, který si to bere velice … někdy až nezdravě. Někdy zapomene, že nemusíme všechno vyhrát, že to pořád hrajeme jen pro zábavu.

Kariéru jste prožil na parketách. Jak se vám hraje na antuce?

Hala je lepší, protože na antuce někdy balón odskočí jinak, než čekáte. Všechny zápasy v hale, v nichž jsem nastoupil, jsme vyhráli. Ale antuka má zase jiné kouzlo a zvlášť tady v Holubicích, kde chodí na nohejbal velmi dobré návštěvy. Lidi nohejbalu rozumějí a taky to dovedou pořádně rozparádit. Skvělá atmosféra.