Navázala tak na brožuru, kterou sepsala v roce 2008 při příležitosti stého výročí Hudcova narození. „Současná je obsáhlejší, má víc fotografií a o polovinu víc stran. K vydání jsem se rozhodla loni, i kvůli osmdesátému výročí jeho úspěchu. Jde o významného člověka, který si popularizaci zaslouží. Cvičil proto, že měl sport rád, nezištně," popsala regionální autorka.

A jak to na berlínské olympiádě 11. srpna 1936 vypadalo? Při nástupu na sestavu Hudce zarazilo ticho na tribunách. Běžně totiž diváci velmi bouřlivě povzbuzovali. „Několik vteřin jsem klidně visel a pak zvolna upažením a vypnutými pažemi přešel z visu do vzporu v přednosu. Všechny stoje, rozpory a výdrže jsem cvičil přesně, v klidu. A držel dvakrát tak dlouho, aby rozhodčí neměli důvod ke srážce bodů. Když jsem ohnivým švihem sestavu dokončil a zůstal nehybně stát, propuklo takové nadšení, jakého tu žádný cizinec nedosáhl," vzpomínal po letní olympiádě sportovec.

Mistr kruhů
Kniha má 164 stran, její cena se v knihkupectvích pohybuje mezi 250 až 300 korunami. Na internetu jde sehnat i levněji. Vydaná byla zhruba před měsícem. Autorka Dagmar Stryjová na ní pracovala půl roku. Autogramiádu má naplánovanou na 13. září v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově.

Obdržená známka spolu se známkou za povinnou sestavu z předchozího dne byla nejvyšší v celém závodě ve všech disciplínách. „Pociťuji velké uspokojení nad tím, že se mi podařilo zvítězit v prostředí, ve kterém jsme se cítili jako v jámě lvové. Takového úspěchu nám Němci jistě nepřáli. To byl můj největší zážitek z mé gymnastické kariéry," zmínil Hudec.

Další olympiáda v Londýně se pak už ale odehrávala bez něj. „Veřejnosti zmizel z očí. Šlo hlavně o zdravotní důvody," vysvětlila Stryjová. Lidé ale nezapomněli. V roce 1954 získal titul zasloužilý mistr sportu. „A obyvatelé jeho rodné vesnice 28. října 1992 na budově sokolovny, ve které cvičil, odhalili spolu s další olympijskou legendou Věrou Čáslavskou pamětní desku. Ta na budově visí dodnes," podotkla Stryjová. O pět let později Hudec zemřel.

Při přípravě nevycházela jen z osm let staré brožury. Je ve styku i s Hudcovou dcerou Věrou Zemanovou, která žije v Praze. „Právě od ní mám informace, které v prvním vydání nezazněly. A hlavně spoustu fotografií," poukázala Stryjová.

Jako poděkování jeden výtisk Hudcově dceři zaslala. „Moc se mi líbí. O tatínkovi se napsalo hodně článků, knih, a dokonce i rozhlasová hra s nejlepšími herci. Tato je ale nejlepší, a to jak obsahem, tak obalem. Autorka vystihla nejdůležitější události jeho života a sportovní úspěchy. Zažil toho opravdu hodně. Jak úrazů, tak vydřených úspěchů, někdy i nedoceněných. Tatínek byl velmi skromný a měl obrovskou sílu vůle. Věřím, že by si ji přečetl s radostí," ocenila autorku Zemanová.