Narodila se na Slovensku, ale doma se cítí v Opatovicích. Kouzlu kola podlehla už v brzkém věku a nadšení a chuť do závodů ji drží dodnes. Zkušenosti nasbírala v řadě klubů, letos se však vrátila tam, kde začínala, do vyškovského Veusu. Kromě pohárových závodů se chystá také na republikové mistrovství. Lucia Čuříková se svěřila jak se svými začátky, tak i plány a cíli do budoucna.

Při jméně Lucia Čuříková se zasvěceným hned vybaví kolo. Kudy vedla vaše cesta k bicyklu?

Dostala jsem se k němu prostřednictvím tatínka, který se pohyboval na kole. Začínala jsem ve vyškovském Veusu ve dvanácti letech. Na střední školu jsem odešla na sportovní gymnázium do Vimperku a jezdila za tamní klub. Po gymnáziu jsem prošla řadou různých týmů a v letošní sezoně jsem se shodou okolností, také díky práci, vrátila do Veusu.

Proč je pro vás cyklistika sportem číslo jedna?

Dělala jsem samozřejmě i jiné sporty. Musím přiznat, že ty míčové mi vůbec nejdou (směje se), ale dělala jsem gymnastiku a plavání. Kolo se tak nějak naskytlo v pravý čas a prostě mě to chytlo.

Věnujete se i jiným sportům?

Co se týká zimy, tak ladím formu třeba na běžkách, ale i na snowboardu. Chodím do posilovny, zaplavat si. Přes zimu je důležité se od kola zrelaxovat jinak, takže vyhledávám všechno ostatní a kolu se spíše vyhýbám.

Vaší specializací jsou horská kola. Přibližte více toto odvětví…

Jezdím bike maratony, což se tedy jezdí na horském kole na dlouhé trasy od padesáti do sto dvaceti kilometrů. Každá trasa je většinou postavená jinak. Z šedesáti procent vede terénem, po zpevněných cestách a taky po asfaltu. Záleží na typu závodu a na pořadateli. Jezdí se rychlé trasy, osobně mám ráda spíše techničtější tratě a dlouhé kopce.

Jakých soutěží se pravidelně zúčastňujete?

Letos se náš klub zapojil do Drahanského poháru, což představuje čtrnáct závodů. Absolvuji také český pohár nebo závod Kolo pro život. To je celorepubliková soutěž pro širokou veřejnost, nebývá tak náročný na terén, jede se kolem osmdesáti kilometrů, tak aby to zvládl běžný jezdec, mezi lidmi má velkou popularitu.

Minulý týden jste absolvovala dvě etapy HANÉ Tour. Která se vám zamlouvala více?

Nezamyslice byly kritérium, což je více o technice a o rychlosti, Bousín byl výkonnostní, nedá se to srovnat, protože na každý závod je potřeba mít jiné dispozice. Já nemám kritérium moc ráda, jet ve Vyškově po kostkách je hodně náročné. Více se mi líbil Bousín, přibližoval se závodům, které jsem zvyklá jezdit.

HANÁ Tour je hodně populární, účastní se jí spousta známých jmen. Jaké to je stát na startu s osobnostmi české cyklistiky?

Co se týká ženského pelotonu, tak s Ladou Kozlíkovou se znám moc dobře, ostatní jména znám z médií, ale ne nějak osobně. Jsou to holky, co jezdí na vysoké úrovni i ve světě. Z mužů znám například Aloise Kaňkovského.

Co vás v nejbližší době čeká za závod?

O nadcházejícím víkendu mám v plánu pustit se do dalšího závodu Drahanského poháru. Týden na to mě čeká jeden z podniků českého poháru v Úpici a koncem června bude v Ostravici Adrenalin cup. To je závod extrémních štafet, kde soutěží běžec, paraglidista, jezdec a vodák. Je to obdoba rakouského Dolomitenmana, akce má hodně vysokou popularitu. Pro mě je velmi příjemné setkat se s odlišnou složkou, těším se, je to moc pěkná akce.

V jaké části sezony se zrovna nacházíte?

Letos je mistrovství republiky posunuté až na září. Ráda bych se více připravila a získala mistrovskou medaili. Každý měsíc se jede český pohár, já jsem pořád ve střehu.

Jak vypadá vaše příprava, trénujete sama nebo pod vedením odborníka?

Břetislav Usnul mi nabídl jakoukoli konzultaci ohledně tréninku, ale tím, že se na kole pohybuji už několik let, tak to nechává na mě. Základ všeho je v zimě, kdy získávám objem a přes léto pak čerpám ze zimy.

Myslíte, že jsou na Vyškovsku vhodné podmínky pro cyklistiku?

Určitě, tras je plno. Díky lesákům a jejich úpravám vznikají nové projekty a stezky. Cyklistika se hodně rozmohla, v lese potkáte hodně lidí. Pořádali jsme například prvomájovou vyjížďku, které se zúčastnilo přes padesát lidí. Doufám, že tento trend bude narůstat, cyklostezek by mohlo být víc.

Máte oblíbenou trať?

Patří mezi ně rallye Sudety, akce Drásal v Holešově je také příjemná. Na Vyškovsku je všude pěkně, třeba směrem na Račice-Pístovice, Jedovnici a dál nebo na Bohdalice a Kozlany.

Máte zkušenosti i ze zahraničí?

Zkusila jsem závody v Německu, Belgii, Rakousku či Švýcarsku. Venku je vysoké startovné a velké náklady na závod. Na mistrovství světa v Belgii a Švýcarsku se mi nepodařilo dojet, jednou díky technickým závadám, a pak po kolizi. Každý sport je nebezpečný, člověk si musí počínat tak, aby si neublížil, ne vždy si za zranění může sám, taky nesmí přecenit síly, může se stát, že v závěru už neudrží řídítka a spadne.

Je velký rozdíl mezi našimi a zahraničními závody?

U nás jsou maratony na hodně vysoké úrovni, pořadatelé už to mají zmáknuté a vůbec se nemusí stydět. Mezi dobré závody například patří Level cup v Jablonné v Podještědí.

Jaké kolo sedláte?

Dostala jsem kolo KTM, někdy jede jako s motorkem (směje se). Mezi širokou veřejností jsou populární krosová kola, ta mají oproti horským jinou velikost kol, šířku plášťů, jiný vzorek. Horská kola mají větší kola a vypadají mohutnější, ale když se podíváte na kila, vychází to nastejno.

Máte nějaký sportovní sen?

Dřív jsem jich měla hodně, čím jsem starší, tak ubývají. Ráda bych se zúčastnila etapového závodu v zahraničí a získala ještě nějakou republikovou medaili, mám zatím jenom stříbro.

Který úspěch vás nejvíc těší?

Mám radost z každého závodu, který vyhraji a je jedno, jestli jde o český pohár nebo o obyčejný závod. Ale čím větší konkurence, tím větší zážitek. Těší mě druhé místo z mistrovství republiky z předloňska, vloni jsem neměla příliš úspěšnou sezonu.