S jak starými, správněji mladými dětmi pracujete a kolik vlastně těch aháčků je?

Přípravkové aháčky rozdělujeme do tří skupin. Atletická školka ve věku do šesti let, atletická přípravka I ve věku sedm až osm let a atletická přípravka II ve věku devět až jedenáct let. V letošním roce máme napříč těmito kategoriemi více než stovku dětí. Já mám na starosti s Markétou Plevovou a Monikou Spáčilovou tu nejmladší z nich.

Které disciplíny děti mají nejraději, které je těžší obsadit?

Děti mají všeobecně moc rády hody, skok do dálky a sprinty. Nejméně je v tomto věku baví delší běh. Když jim ovšem zařadíte hru, u které musí běhat a nosit různé předměty z místa na místo, tak jim ani nepřijde, že uběhly více než jedno kolo na stadionu, u kterého by řekly, že ho nepoběží. U těchto dětí je nejvíce důležité prezentovat vše formou her a nezaměřovat se na konkrétní disciplíny jako takové.

Je těžké děti získávat pro atletiku v konkurenci atraktivnějších fotbalu, hokeje a ve Vyškově třeba i ragby?

Atletika je základ pro všechny sporty. Tento všeobecný základ využijí později, i když se dají třeba na ten fotbal, hokej nebo ragby. U těchto i jiných sportů se atletické základy dají využít k maximálnímu prospěchu. V atletice se věnujeme i gymnastice, protože pružnost a ohebnost je také velmi důležitá. Více než děti získat je s postupujícím věkem těžší udržet je u atletiky.

Proč vlastně začínat tak brzy? Co hlavně je účelem přípravek, co by si z nich měly děti přinést do kategorie mladších žáků?

Účelem přípravek je seznámit děti se základy jednotlivých atletických disciplín takovým způsobem, který je vhodný k jejich věku a potřebám. Běh, skok a hod, to je základ pro jednotlivé atletické disciplíny, které budou děti potřebovat nejen v mladším žactvu.

Jaké mají přípravky soutěže a jak si vedly v loňském roce? Mají výsledky v této kategorii vůbec nějaký význam?

Přípravky mají od sezony 2017/2018 krajskou ligu atletických přípravek. V loňském roce aháčci obsadili třetí místo v základní skupině a postoupili do finále jihomoravského kraje, kde obsadili krásné osmé místo. U této kategorie výsledky dle mého názoru opravdu o ničem nevypovídají. Jediným pozitivem je, že si děti vyzkouší atmosféru velkých atletických závodů. Atmosféru a velké závody samozřejmě dávám do uvozovek. (úsměv)

Jistě spolupracujete s vyškovskými školami, s kterými, a jsou třeba jejich kroužky nějak propojené s tréninky v klubu?

V rámci sportovního střediska mládeže spolupracuje náš klub se Základní školou a Mateřskou školou Vyškov, Letní Pole. Propojení s tréninky je zde až od mladšího žactva.

Dovolte přejít na osobní „parketu“. Jaké jsou vaše nejlepší výsledky - výkony z aktivní kariéry?

Můj osobní nejlepší výsledek bylo druhé místo v hodu oštěpem a třetí místo ve vrhu koulí na mistrovství jižní Moravy ve Znojmě z loňského roku. Ale velkou radost mám ze všech svých výsledků. Jsem moc ráda, že mě ještě s sebou vůbec na závody vezmou (úsměv). Teď víc než svoje výsledky sleduji pokroky svých svěřenců vrhačů.

Jak dlouho se věnujte atletice a byla hned sportem číslo jedna?

Na základní škole jsem se závodně věnovala letnímu biatlonu při DDM pod vedením skvělého trenéra Milana Dvořáka. Na atletiku mi zbýval čas pouze v rámci školních a okresních akcí. Na veškeré závody jsem se vždy moc těšila a vzpomínám na ně dodnes. Potom jsem přešla na střední školu do Brna a bylo po aktivním sportování a závodění. Utlumenou sportovní kariéru ve mně restartovali moje děti a manžel. V současné době už nezávodím v disciplínách z dětství, jako skok daleký, sprinty nebo skok vysoký. Našla jsem si disciplíny, ve kterých využiji svou sílu a snad i stále trochu rychlosti a výbušnosti z mládí. (úsměv) Jsou to hod kladivem, vrh koulí a hod oštěpem. 

Co vám atletika a aktivní závodění v družstvu žen AHA dává?

Největší zážitky jsou snad ze všech závodů, kterých jsem se mohla zúčastnit a trávit tak čas se skvělou partou mladých, šikovných a cílevědomých atletů. Největší radost mám samozřejmě, když můžu družstvu přispět i nějakým tím bodem a hlavně, když se zadaří i krásné umístění. Já mám strašně ráda celkově tu atmosféru na stadioně, když celé družstvo fandí jednotlivcům, kteří zrovna bojují na ploše o body. Je to hodně o lidech a v AHA Vyškov je skvělá parta, která drží při sobě.

A v čem se vám vrací práce s dětmi?

Už jsem to nakousla, trénovat jsem začala díky tomu, že první dcera začala ve čtyřech letech chodit do atletiky, a tak nějak mé srdíčko chtělo být opět součástí tohoto kolotoče. Začala jsem trénovat ty nejmenší děti a mám vždy radost, když je vidím, jak se během let zlepšují a rostou v úspěšné atlety. Je fajn, když jich alespoň pár u atletiky zůstane. Od loňského roku trénuji i vrhače mladšího a staršího žactva. Tato skupinka dětí mi přirostla k srdci a jsem moc ráda, že se naše cesty potkávají na tréninku. Je to úplně jiný level než ta atletická školka. Nejvíce mě naplňuje vidět tu jejich radost, když se něco povede, ale i to, že je jim člověk oporou ve chvílích nezdaru.

Vyvíjí se nějak přístup dětí ke sportování, mají o sport zájem, mají své vzory?

Myslím si, že dnes je to hodně o rodičích. Já, když byla dítě, tak jsme lítali věčně venku a byli pořád v pohybu. Jiná volba nebyla. Dnes hodně dětí tráví čas u televizí, počítačů mobilů a dalších novodobých zařízení. Sport někteří vnímají pouze jako nutné zlo, na které je nutí chodit jejich rodiče. Naštěstí je dost těch, které sportovat chtějí a baví je to. Na tréninku to poznáte a je potom na vás, jak děti namotivovat, aby je to bavilo všechny. Někdy je to nadlidský úkol. Někteří sice chodí na atletiku, ale přehled o ní moc nemají. Potom se najde pár dětí, které mají své vzory, a dokonce vzhlíží i ke starším kamarádům z AHA.