Volejbal je neodmyslitelnou součástí jejího života. Věnuje se mu od útlého věku. Domácí základnou je pro ni křenovický oddíl, kde působí nejen jako hráčka ženského týmu, který figuruje v druhé lize, ale zároveň je i trenérkou. Křenovice úspěšně drží čtvrtou příčku v tabulce. Do konce soutěže chybí ještě tři utkání. Jitka Paulová prozradila více o jejich vstupu do druhé ligy, momentálním postavení v ní a také týmových plánech do budoucna.

Pod vysokou sítí se pohybujete poměrně dlouho. Jaká byla vaše cesta k volejbalu?
Hraji ho od desíti let a v podstatě v té době jiný sport pro holky u nás nebyl. V Křenovicích měl volejbal mužů dlouholetou tradici, dvě antuková hřiště byla a tak začaly hrát i žákyně. Rodiče sportovali, maminka cvičila v Sokole a táta hrál volejbal, nebylo tedy divu, že jsme se setrou strávily krásné dětství na hřištích v okrese, později v celém kraji. Jako dorostenky i ženy jsme s naším trenérem Olinem Štefanem a jeho nezapomenutelnou dodávkou jezdily od Uherského Brodu až po Jihlavu – Bedřichov.

Křenovické ženy hrají druhou ligu. Popište vstup do soutěže a jak dlouho v ní pobýváte?
Druhou ligu hrajeme pátou sezonu a to jsme šly jen zkusit. Před osmi lety se u nás postavila velká sportovní hala a mým tajným snem bylo hrát v Křenovicích vyšší soutěž. V kraji jsme roky hrály na předních místech, ale neměly jsme zázemí. Tréninky i mistrovské zápasy se odehrávaly ve Slavkově. Na první pokus se nám vstup nepovedl, nezvládly jsme úskalí kvalifikace, ale nehodily jsme pomyslnou flintu do žita. Následující rok jsme doma uspořádaly kvalifikační turnaj znovu a s velkou radostí oslavily v roce dva tisíce čtyři postup do druhé ligy. Začátky nebyly lehké, musely jsme hrát o setrvání v soutěži, přivést do Křenovic posily a rozšířit úzký kádr domácích hráček.

Jak jste to zvládly?
Pomohlo nám krátkodobé působení v brněnské Technice. Znaly jsme se s bývalými úspěšnými volejbalistkami, které končily v první lize a neodmítly nabídku prodloužit si volejbalovou kariéru a zahrát si v Křenovicích. Za největší přínos pro náš volejbal považuji podpis přestupního lístku extraligové volejbalistky Mileny Černé.

Vedete se samy nebo máte vlastního trenéra?
Trenéři nejsou a nemáme finance na placeného trenéra. Po postupu jsem si udělala požadovanou kvalifikaci - druhou trenérskou třídu a pokračovala ve vedení tréninků. V současné době jsme si náročný post trenéra-psychologa v jednom rozdělily. Já trénuji v úterý, kdy chodí převážně mladé hráčky, jak říkám „naše věčné naděje - B tým“, a ve čtvrtek má na starosti volejbalový růst a udržení se v kondici Míla Černá. Myslím, že i její předávání dlouholetých zkušeností z KP Brno a ze zahraničního angažmá ve francouzských službách nám pomohlo posunout se volejbalově dál.

Kde vidíte slabiny v týmu a naopak vaši silnou stránku?
Hrajeme s jednou nahrávačkou druhým rokem a již nevíme, kde rozhodit sítě. Je to zvláštní přirovnání, ale naše slabina je zároveň naší silou. Tým je poskládaný ze silných individualit a domluvit se je mnohdy malým zázrakem. Ovšem na druhé straně je to právě ta síla, která nás drží pohromadě. Ale také se musím zmínit i o tom, že nemládneme, každá nová sezona bývá velkou výzvou - kolik jich ještě zvládneme a kdy nás čeká poslední?

Máte stabilní sestavu nebo ji často obměňujete? Kdo patří k oporám týmu?
Deset hráček je na zápas tak akorát, nestabilní je zdraví, chřipková epidemie a školní „lyžařské“ prázdniny, které dovedou udělat v sestavě pěkný vítr. Pokud se nedostaneme do ohroženého pásma, hrajeme tak, abychom si ve dvou utkáních zahrály všechny. Na výsledku se podílejí všechny hráčky, každá si dokáže vybrat slabší chvilku nebo naopak být v utkání hvězdou. Samozřejmě, že mladší v týmu mají více sil, ale na hřišti musí bojovat všechny: Lenka Robešová, Lucie Novohradská, Petra Světlíková, Lucie Fuksová, Soňa Krahulcová, Hana Šauerová, Dáša Maňasová a navíc některé při utkání musí zapomenout na ročník v občance: Milena Černá, Ivana Zelená, Eva Leblová, Hana Hegrová i já.

Křenovice nemají jen jedno ženské družstvo. Jak to vypadá s tím druhým?
Náš druhý tým spolu hraje od žákovské kategorie a vede je má sestra Hana Hegrová, která má lví podíl na tom, že volejbal holky nepřestal bavit v době studií a prvních lásek. Dobrá veselá parta, jen by, dle mého názoru, měly chtít dokázat ve volejbale víc. Na doplnění A týmu to opravdu výkonnostně není. Mají jedno velké plus, jsou mladé a já věřím, že tréninky s nimi nejsou promarněným časem a že konečně začnou v krajské soutěži druhé třídy vyhrávat. Dalším týmem je juniorské družstvo dívek, hrající v kraji pod názvem KOS Křenovice, a žákyně, které se učí volejbalu v okresní soutěži.

Hlásí se do oddílu nové posily?
Není kde brát, není zájem, i když dívčí složky ve volejbale nepociťují takový úbytek mladých jako složky chlapecké, ale všeobecně klesá počet sportujících dětí. Klesá úroveň soutěží, protože nejsou mladí. Nejsou trenéři. Pokud nemáme v týmu svoje děti, tak nás nic nenutí trénovat, věnovat čas bez finančního zhodnocení - taková je realita, obětavých trenérů jen ubývá.

Jaké zápasy vás v nejbližší době čekají? A co vaše plány do budoucna?
Zítra nás čeká cesta do Havlíčkova Brodu, nováčka soutěže, který se lepší každým odehraným kolem. Dále se utkáme s Lanškrounem, jenž má ve svém středu asi nejvyšší hráčku soutěže, přijede do Křenovic. Do každého utkání jdeme s předsevzetím zahrát si, nechat na hřišti všechno, udělat si pěknou sobotu a vyhrát. Kolikrát se nám to podaří, budeme vědět až jednadvacátého března, kdy nás jistě uvítá bouřlivá atmosféra haly ve Svitavách. Tam bychom chtěly zakončit sezonu alespoň jedním vítězstvím, ale ohlušující rachot bubnů a hlasité fandění domácích je pro svitavské sedmou hráčkou na hřišti.

Jitka Paulová

Bydliště: Křenovice
Věk: 43
Klub: TJ VK Křenovice
Hrací post: smečařka
Koníčky: fotbal za tým Hovorany, lyžování, tenis, nohejbal, stolní tenis, plavání, kolo
Motto: Milovat život