Znamená to, že futsalové derby má stejnou pointu jako fotbalové?

Ano. Je to speciální zápas. Atmosféra toho dne, nebo celého týdne je vždy trochu jiná. Pro některé ty mladé kluky opravdu psychicky náročný zápas, bývají víc nervozní, než obvykle. Je vidět, že moc chtějí derby zvládnout. Já taky, ale, když nad tím tak přemýšlím, tak je úsměvné, že nejvíc pražských derby má kluk z Moravy. (smích)

Přihrát na tři góly ze čtyř je slušná bilance. Bylo vidět, že jste velmi dobře připravený. Změnil jste některé věci?

Já si myslím a cítím, že určitý zlom nastal už loni v lednu. To se okolo mě změnilo dost věcí nejen ve sportu, ale i v osobním životě. Všechno jsou to spojené nádoby. Takže si myslím, že v tomto režimu hraji delší dobu, jen nebyla možnost to ukázat, protože loňská sezona byla ukončena. Doufám, že to vydrží i nadále a bude se to stupňovat. Stále se mám kam posunout, nejen já ale celý náš tým. Máme velmi mladé mužstvo, které má potenciál získávat medaile.

Zdá se, že to může být už letos. Zatím pět výher a jedna remíza, bez porážky…

Začátek sezony i lednový restart soutěže se nám povedly. Daří se nám, ale pořád je odehráno jen šest kol. Zápasy jdou teď rychle za sebou. Musíme zůstat nohama na zemi a stále pracovat. Kdyby se nám jeden či dva zápasy nepovedly, mohl by to být problém, co se týče sebevědomí. Není jednoduché se udržet na vítězné vlně. Ale věřím, že to zvládneme a budeme podávat kvalitní výkony, jako doteď.

Je to i váš nejlepší úvod do sezony?

Číselně je to vyjádřené v kanadském bodování ligy. Jsem na třetím místě za tři góly a deset asistencí. Takže určitě je to nejlepší vstup do sezony v dosavadní kariéře. Ale moc to neřeším. Vím, jaký je život sportovce. Chodíte pořád po tenkém ledě. Jeden den jste pro všechny hrdina a jakmile se vám nepovede další zápas, tak po vás neštěkne ani pes. Je důležité vše brát s rezervou. Ať už se daří, nebo nedaří. Pořád si jít ve svém tempu a svojí cestou. Mít v hlavě, že jakmile skončí zápas a váš výkon byl jakýkoliv, tak za dva dny vás čeká další zápas, který může vypadat úplně jinak.

Tabulka I. ligy:
1. Teplice      7 6 0 1 37:23 18
2. Plzeň         6 5 1 0 48:12 16
3. Slavia        6 5 1 0 40:13 16
4. Chrudim       6 5 1 0 26:4 16
5. Liberec       6 4 1 1 27:23 13
6. Sparta        6 2 1 3 19:16  7
7. Č. Lípa        7 2 1 4 24:33  7
8. Helas Brno   7 2 0 5 29:35  6
9. Ž.Vlci Brno  7 2 0 5 20:38  6
10. Mělník       7 2 0 5 18:37  6
11. Č. Budějov. 7 1 0 6 16:31 3
12.Ústí n.L.      6 0 0 6 18:57 0
Příští zápas:
Slavia Praha - Démoni Česká Lípa, úterý 19. 1. (20.00), sportovní hala Slavie v Edenu.

Vaše čtyřka společně se Zárubou, Joštem a Křemenem táhne Slavii. Bylo to v plánu?

Patříme k nejzkušenějším hráčům Slavie. Byl by alibismus zříci se role lídrů. S Radimem spolu hrajeme několikátou sezonu. Je to hráč, se kterým jsem v jednom dresu odehrál nejvíc utkání. Občas na sebe hrajeme i poslepu. Je to pro českou ligu nadstandardní hráč. David Jošt má teď výbornou formu, dává dost gólů. Umí si najít před brankou prostor pro zakončení. Honza Křemen je z naši čtyřky nejmladší, ale zkušeností z ligy už má taky dost. Šlape nám to a je jen nás, jestli a jak v nastoleném trendu budeme pokračovat.

Jak vám sportovní život komplikuje situace s Covidem-19?

Teď nás čeká vás nabitý program. Dva zápasy týdně, do toho tréninky. Preventivní opatření jsou velmi striktní. Jak všichni víme, hraje se bez fanoušků. Co se týká nás, tak před každým zápasem musíme projít testem na Covid-19. Při vstupu do haly se nám měří teplota. Po chodbách až do začátku zápasu musíme mít na obličeji respirátor nebo roušku.

Na konci ledna začíná kvalifikace o EURO 2022. Jak hodnotíte svoje šance probojovat se do konečné nominace?

Ve skupině má reprezentace Norsko, Polsko a Portugalsko. Teď je na programu dvojutkání s Norskem. Byla zveřejněna širší nominace třiceti hráčů, kde je i moje jméno. Bude se zužovat na finálních čtrnáct jmen. Bude záviset i na testech na Covid-19. Původně se jeden zápas měl hrát v Norsku, ale Norové odřekli konání, protože v jejich zemi není situace ideální. Takže oba dva zápasy budou u nás v Brně. Pokud pozvánku dostanu, tak budu samozřejmě velmi rád. Ale teď to není na pořadu dne a nechci k tomu ani pouštět svoje myšlenky, protože nás se Slavií do reprezentační přestávky ještě čekají tři zápasy.

Nedávno jste pomáhal z lavičky vyškovskému Amoru. Co říkáte tomu, že Antonín Petlach vede tento klub už dvaatřicet let?

Neskutečné číslo, neuvěřitelné! A hlavně neskutečný čas a oběť klubu a sportu jako takovému. Tonda má můj respekt. On ten klub miluje. Podívejte, kam to z pralesa vytáhl. Nechybělo moc a mohli hrát už letos první ligu. A já bych jim to přál. Obzvlášť jemu. Bylo by to pro něj určitě zadostiučinění. Věřím, že konečně i město si na Amor více vzpomene. Ve Vyškově není moc sportů, které hrají tak vysokou soutěž a chodí na ně tolik diváků. Vyškovu Amor dělá dobré jméno. Divácká kulisa je na Amoru vždy výtečná. Ano, nám k tomu blízký vztah.

Takže se nabízí otázka, zda jednoho dne nepůjdete hrát ligu do Amoru a bydlet zpět do Dražovic?

Já si hrozně přál, aby nám Amor přisoudil pohárový los. (Amor má hrát čtvrtfinále s Teplicemi, pozn. red.) Jednou bych se chtěl do haly ZŠ Purkyňova vrátit a odehrát tam zápas za Slavii. Protože v této hale to skoro všechno začalo. Chodil jsem na ZŠ Purkyňova do sportovní třídy, měli jsme tam tělocvik a tréninky. Mám z toho místa spoustu zážitků. Co se týká otázky, tak nikdy neříkej nikdy… Ale já momentálně vidím i svůj osobní život po kariéře v Praze.

Jak jste prožil Vánoce a přechod roku? Vyšel vám čas i na Dražovice?

Na Vánoce jsem byl s rodinou, ale mezi svátky jsem musel odjet do Prahy, protože jsme měli tréninky. Na Silvestra jsem se ještě na dva dny vrátil k rodičům. Jsem za to rád, obzvlášť v této smutné době je důležité mít své blízké vedle sebe.