Chodila do první třídy, když navštívila sestřenici ve Vyškově. Venku na sloupech viděla plakáty, které zvaly na nábor. Vyrazila na talentovou zkoušku a nyní je Darina Řehková z Brodku u Prostějova už šest let moderní gymnastkou. O tom, jak je dobrá, svědčí i fakt, že nebyla zařazená do přípravky, ale přímo do závodního družstva. Dnes se představuje v pravidelném seriálu Deníku Rovnost Mladé talenty.
Po celou dobu závodí za sportovní klub Trasko Vyškov. „Posunula jsem se o velký kus. Už jsem byla na několika mistrovstvích České republiky, výkony se pořád zlepšují a jsem i v české reprezentaci se společnými skladbami," hodnotí se Darina. Její úspěch je však vykoupený náročným tréninkem. Má ho každý všední den. „Cvičím asi tři hodiny. O víkendu pak bývají závody. Je to velmi náročné, někdy je toho už opravdu hodně. Jiné koníčky moc nestíhám," krčí rameny dívka.
Uvědomuje si však, že intenzivní tréninky jsou i po šesti letech, co se sportu věnuje, stále potřeba. „Učíme se pořád těžší a těžší cviky. Ze začátku jsem neuměla skoro nic, udělala jsem přemet, šňůru. Teď už máme mnohem náročnější prvky: nejdřív se cvičí bez náčiní, poté se přidá obruč, další rok švihadlo, pak kužele, míč a stuha. Každý rok je to jiné. Právě stuha mě ještě čeká," říká.
Nejvíc ji zatím bavily kužele. „Vypadají jako tyčka, kterou používají mažoretky. Na jednom konci je otvor, na druhém kulička. Dají se zasunovat do sebe, můžeme s nimi kroužit, házet. Na rozdíl od mažoretek je nedržíme uprostřed, ale na konci," vysvětluje gymnastka.
Co se týká mistrovství, ta absolvuje tři ročně: cvičí jako jednotlivec, ale také ve společných skladbách a estetickou gymnastiku. „Na podzim jsou na řadě vždy společné skladby. V těch je nás pět až šest dívek. Letos cvičíme s kužely. Celý podzim závodíme a vyvrcholením je právě mistrovství republiky. Jakmile skončí, učíme se sestavy pro jednotlivce. Na jaře se pak účastním závodů. A mezitím trénuji ještě estetickou gymnastiku, což je také společná skladba, ale bez náčiní," zmiňuje gymnastka.
Se závody jdou ruku v ruce i trikoty. Ty střídá podle doporučení trenérek. „Když postoupím do vyšší kategorie, řeknou, že už je starý a nudný. Tak ho prodáme a necháme si ušít nový. Sice by se dalo jít ve stejném dresu, ale hodnotí se úplně všechno. Tedy i to, jak je barva sladěná s náčiním a hudbou. Například na kankán se moc nehodí jít v zeleném. To stejné je se střihem. Trenérka pak doporučí, kde trikot prostříhat, kde ho dozdobit," říká.
Co se týká nejvyšších met, zatím se účastnila pěti mistrovství. „Nejdůležitější pro mě bylo asi to loňské. V kategorii nás soutěžilo třicet a já jsem byla osmnáctá. Jsem radši, když úspěchu dosáhnu sama než ve skupině, protože porota ocenila jen můj výkon," usmívá se Darina. Kdo má pocit, že osmnácté místo až tak za povšimnutí nestojí, je na omylu. Záleží totiž na tom, jestli je dívka v kategorii A, nebo B. Vzhledem k tomu, že Darina jezdí na reprezentace, je v A. „To jsou naděje, B kadetky. Když na mistrovství skončím osmnáctá v nadějích a přitom dívka v kadetkách skončí první, jsem na tom kvalitativně lépe," vysvětluje rozdíl gymnastka, která si od tréninků neodpočine ani o letních prázdninách.
Červenec je podle ní většinou poměrně klidný. „Maximálně máme jedno soustředění. V srpnu jsem však byla na soustředění v Itálii, v Belgii a pak u nás v oddílu. Rok od roku je to náročnější. Říkaly jsme si s mamkou, že příští rok bychom chtěly prázdniny volnější. Jenže to tak úplně nezáleží na nás. Pokud bych soustředění odmítla, nejenže by mě příště nepozvali, ale ani by mě nevybrali do společných skladeb," přibližuje.
Hlavně kvůli náročnosti si nedokáže představit, že by se moderní gymnastice věnovala profesionálně. Zřejmě by to bylo na úkor školy. „Je těžké věnovat se sportu a k tomu se dobře učit. A to musím, protože chci být lékařka. Už nyní se připravuji, chodím do matematické třídy na Nádražní 5 ve Vyškově. Učíme se víc přírodopis, matematiku a fyziku. Moc mě to baví. Od malička jsem všude viděla čísla, všechno jsem přepočítávala. Třeba kolik dní zbývá do prázdnin. Bylo jich třeba sto padesát. Napsala jsem si všechna čísla na papír a pak odpočítávala den po dni," vzpomíná dívka.
Kromě gymnastiky chodí i do základní umělecké školy. Hraje na kytaru. „Nebaví mě to. Tak trochu mě nutí mamka, chce, abych uměla na nějaký nástroj. Ve volném čase, kterého moc není, se pak snažím sportovat i v jiných odvětvích, než je gymnastika. Ke sportu jsem totiž byla vedená odmala. Od tří let jsem jezdila na koni, věnovala jsem se i plavání a baletu. Nyní mě baví míčové hry, lyžování a horolezectví," vyjmenovává.