„Od začátku jsem se docela rozběhl a ještě po desátém kilometru jsem zůstal vpředu sám. To mi vydrželo pod Hostýn. Pak se ale na mně asi podepsalo vedro a na Troják jsem se víceméně doplazil. Poseděl jsem si pár minut, ládujíc do sebe všemožné a vyrazil dál. Motor pak zase šlapal, jak měl, a do závěru jsme nabíhali tři. Zatímco borci letěli, mně se už nějak nepodařilo znovu dostat do tempa. V posledním stoupání na Jehelník mi oba cukli a na mě tak po zdlouhavém seběhu z Kelčáku zbyla v cíli brambora s časem něco přes minutu horším jak minule,“ zajímavě popsal závod a své pocity v něm Petr Hének.