Družstva se povedla, přijedou také jednotlivci

Vyškov /VÝSLEDKY/ - Svoboda na překážkách, Šebrle s diskem, Hejnová na dráze, Bába v tyčkařském sektoru… Je to nějaký ten pátek, přesto kdo by nevzpomněl. Pozor, nezůstane jen u vzpomínek.

První týdny loňského září neznamenaly pro Vyškov jen konec prázdnin, dovolených či začátek nového školního roku. Naopak, těšil se na ně každý sportem žijící Vyškovan. Stadion Za Parkem ožil svátkem královny sportu a zápisem tamního klubu do české atletické historie. Organizační tým kolem oddílu AHA měl tu čest hostit špičku při mistrovství družstev. Na zrenovovaném stánku se proháněla elita, kterou většina přihlížejících znala jen z televizních obrazovek.

Šampionát se vydařil. Výkony, které stadion ještě nepamatoval, ale i organizačně. „Podařilo se pěkné dílo, kolektivní i s podporu města. Byla za tím fůra problémů, starostí i radostí, vzalo to v podstatě rok života. Tým lidí odvedl podle pozdějších ohlasů dobrou práci. Měli jsme už zkušenosti z mistrovství České republiky v půlmaratónu, to nám pomohlo, ale to jsme organizovali už před devíti lety,“ uvedl zpětně klubový šéf Jiří Hajzler.

A bleskově připomněl, že jen chvíli před vypuknutím akce mu nebylo příliš do zpěvu. Mohl za to rozmar počasí, něco, co prostě zajistit nemohl. „To mi bylo nejhůř, tak mezi jednou a druhou odpoledne. Hustě pršelo a to bylo k pláči. Vše se rozjíždělo při šíleném nečasu,“ řekl Hajzler. Nakonec déšť po hodince ustal, zatímco skvělá atletika se naplno rozjela.

Mrzí vás, že jste vrchol vyškovského sportu propásli? To může, ale jen napůl. Zvládnutá organizace totiž nevzbudila slova chvály jen u samotných aktérů na dráze a v technických sektorech, ale také u Českého atletického svazu.

Už teď se můžete těšit na druhý červencový víkend roku 2012. „Svaz nás oslovil, jestli bychom se nechtěli ucházet i o mistrovství jednotlivců příští rok. Váhali jsme, je to ještě náročnější akce, ale jdeme do toho. Teď nabíráme dech, v půli ledna máme valnou hromadu a pak je nejvyšší čas začít. Zároveň bychom neměli zapomenout na oslavy vyškovského jubilea,“ připomněl Hajzler i tamní kulaté devadesátileté výročí atletické činnosti.

To vše je ohromná výzva i pro vyškovské závodníky, ať už v dresu AHA nebo přespolních týmů. „Velká paráda. Bude to komplikovanější v tom, že to bude dva dny, ale po minulém létu je to druhá bomba. Určitě se budeme moc snažit splnit kritéria a startovat, myslím tím kromě nás zkušenějších i generaci vyrůstajících talentů, z nichž někteří už jsou na skvělé úrovni,“ dodal Jiří Němeček.

Kromě tohoto běžce na středních a dlouhých tratí přicházejí reálně v úvahu i Tomáš Steiner, Irena Hynštová, Lenka Suráková, Jiřina Kociánová, Marie Hynštová a další.

Třešnička na závěr, znalci už tuší. Termín mistrovství příští rok předchází jen o pár týdnů olympijským hrám v Londýně. Česká špička tak bude Vyškov chápat jako jednu z posledních možností splnit olympijské limity. „Bude to v úplně jiné atmosféře, soutěživé, nesmlouvavé, může se rozhodovat o kariérách jednotlivců. Mám trochu strach, tohle bude ještě někde jinde. Musíme k tomu přistoupit se vší odpovědností, a když se to povede, Vyškov zaujme viditelné místo na české atletické mapě,“ uzavřel Hajzler.

Jiříčková: Výkon nic moc. Vzpomínky skvělé

Vyškov /ROZHOVOR/ - Za AHA zářila, vyhlídl si ji extraligový Olymp Brno. A tak se vrátila na mateřský stadion. Individuální výkon na třech kilometrech nebyl dokonalý, zážitek a týmový bronz ji ovšem hřeje.

Jak na mistrovství vzpomínáte s odstupem čtyř měsíců?
Moc dobře, jak jinak. Byl to pro mě ohromný zážitek, spousta lidí, fandili mi naplno, vzpomínky jsou skvělé. Jediné, co to trošku zkazilo, byl výkon. Ten nebyl takový, jaký bych si přála. Nic moc.

Na něm se podepsalo předchozí zranění a tréninkové manko, že?
Ano, dost podstatně. Asi měsíc předtím jsem si musela dát pauzu kvůli zánětu úponu na noze a vypadalo to, že to mistrovství ani nestihnu. Jenže já chtěla startovat, začala jsem trénovat dva týdny před ním. To by mě moc mrzelo, kdybych to propásla.

V červenci příštího roku Vyškov zažije ještě větší akci, mistrovství republiky jednotlivců…
To je ještě větší motivace, moc velká. Sice je to až za rok a půl, ale člověk na to myslí už teď. Když budu zdravá, ráda bych se zúčastnila. Je to něco skvělého, že to ve Vyškově bude.

Přijde přímá otázka, zvládne to organizačně klub AHA?
Myslím, že to zvládne. V pořádání souboje družstev se osvědčil, už má zkušenosti. Bude to dobré. Ohlasy zvenčí jsem slyšela převážně pozitivní, a když se o pořadatelství znovu přihlásili, tak určitě vědí, že to zvládnou v pohodě. A já si to myslím taky.

Šebrle byl patronem i tatínkem

Vyškov - Mužům pražské Dukly nepomáhal. V době konání vyškovského šampionátu už měl Roman Šebrle sportovní dovolenou. „Já už vůbec nic nedělám, takže jsem si říkal, že si mimo protokol hodím koulí a diskem. Trochu mě zazlobil loket, takže jsem místo koule dal přednost autogramiádě. V disku není riziko zranění tak velké a u autogramiády vůbec žádné,“ usmíval se olympijský vítěz a světový rekordman v desetiboji.

Disk poslal do vzdálenosti dvaačtyřicet a půl metru, což není mnoho, ale ani to ho nerozhodilo. „Žádné ambice jsem neměl. Dokonce si myslím, že je to docela solidní výkon na to, v jakém zdravotním stavu se nacházím,“ ujistil.

Jeho tvář lákala na šampionát z oficiálních plakátů. Byl patronem mistrovství. Kromě oficiálních povinností tu měl jednu navíc, zato velmi milou. „To víte, že jsem Kačenku i Štěpána sledoval při závodech dětí. Káča vyhrála, u toho jsem přece nemohl chybět. Ona je moc šikovná a hlavně silná. Asi to zdědila po mně. Ale i Štěpán. Oba jsou zatím všestranní sportovci a závodí se staršími soupeři,“ usmíval se spokojený šampión-otec.

Borec, který s atletikou projel celý svět, měl pro pořadatele jen slova uznání. „Navzdory špatnému počasí to byly vynikající závody. Tribuna byla plná, lidé stáli i okolo oválu. To už se u nás v atletice moc nevidí. Stadionek je nádherný a zároveň velice útulný. Určitě bych si ve Vyškově rád zazávodil, ale jen zdravý. Pokud tu budou závody, které by se mně vešly do kalendáře, rád pozvání přijmu,“ ujistil pořadatele.

Kratochvílová: Moje parketa je především mezi dětmi

Vyškov /ROZHOVOR/ - Po oválu i travnaté ploše se pohybovala převážně s mikrofonem v ruce. O fundovanosti jejích komentářů k jednotlivým soutěžím nemůže být pochyb. Je stále ještě úřadující světovou rekordmankou v osmistovce.

Moderátorskou premiéru Jarmila Kratochvílová sice zvládla, ale u tohoto „řemesla“ rozhodně zůstat nechce. „Je to určitě zajímavá práce, ale Vyškov asi zůstane výjimka. Atletiku mám pořád strašně ráda a myslím si, že moje hlavní parketa je na stadionu někde mezi dětmi,“ jednoznačně vyvrátila nabízející se domněnku, že se její pozice v atletice bude ubírat víc mediálním směrem.

Jak jste se tedy stala moderátorkou pro toto mistrovství?
Za to může oficiální moderátor a můj kamarád Honza Rýdl. Když zjistil, že tady budu, tak mě přemluvil, abych závody spolukomentovala. Tedy hlavně tu odbornou stránku. Komentování ale určitě není moje parketa.

A jaká tedy ve Vyškově má být?
Mám tu svoji svěřenkyni, která tu startuje na dvou tratích. Jí se musím věnovat především.

Měla jste čas na sledování i jiných závodů, jak se vám mítink líbil?
Asi bych si to opravdu užila víc někde, kde bych se mohla jen v klidu dívat. Ale přehled o závodech jsem měla i s mikrofonem. Byla to moc zajímavá soutěž. Takové to finále celé sezony. Pořád se bylo opravdu na co dívat, přijeli opravdu kvalitní závodníci. Některé uvidíme na vrcholných evropských halových závodech a potom také letním mistrovství světa. Znova říkám, opravdu dobrá tečka za sezonou.

Zaujal vás některý individuální výkon víc než ostatní?
Všichni jsme věděli, že nějaký extrémní TOP výkon se moc čekat nedá, protože je to týmová soutěž a jde hlavně o body pro družstvo. Ale dobré výkony tady určitě byly. Přestože nejvíc mám ráda běhy, asi nejvíc mě zaujal oštěp mužů. Tam se házelo těsně pod osmdesát metrů, což je v tomto počasí vynikající výkon. Myslím si, že by se s ním umístili hodně dobře i na mnohem významnějších mítincích v zahraničí.

Komu jste fandila kromě své svěřenkyně?
Nikomu konkrétnímu, jen dobré atletice. Spíš jsem byla ráda, že jsem tu potkala svoje dobré známé, Honzu Železného, Táňu Kocembovou, líbilo se mně, jak se Šárka Kašpárková věnovala dětem a jejich soutěžím. Přijel Roman Šebrle, který tu nemusel vůbec být, tedy pro závodění. Promluvili jsme si s Tomášem Dvořákem. Líbila se mně autogramiáda.

Závodila jste i na gigantických atletických stadionech. Jak jste se cítila ve skromném Vyškově?
Já má ráda závody na malých stadionech, protože sama jsem na podobném vyrůstala a pak i trénovala. Vím, že to pro organizátory bylo hrozně těžké. Dělali to poprvé, absolutně bez zkušeností. Je k tomu potřeba hodně lidí, kteří se shánějí těžko. Neuvědomuji si nic, co by bylo kritizovat. Časový program klapal přesně. Je vidět, že si Vyškovští akce velmi vážili.

Jakou známku byste pořadatelům z Vyškova vystavila?
Já si myslím, že to bylo jedno ze zdařilejších mistrovství v letošním roce ze všech věkových kategorií. Takže tu nejlepší. A ta divácká kulisa a povzbuzování, to v naší atletice taky není běžné. Na srovnatelném mistrovství v Praze by přišla hrstka diváků. Menší města, tím netvrdím, že Vyškov je malé město, si zaslouží mít takové akce.