„V celém závodě jsem byl docela psychicky v pohodě, takže už ve finiši jsem vnímal, že je to hodně dobré, že je to na medaili. Děkuju všem, kteří mně fandili a jsem rád, že jsem jim to mohl vrátit dobrým výsledkem,“ raduje se dorostenecký mistr republiky v běhu na 800 metrů a loňský vicemistr na 1500 metrů v kategorii do 22 let.

Šampionát byl pro něho teprve druhým závodem halové sezony. Ve druhém mítinku nově vzniklého atletického seriálu s názvem Halová liga mužů a žen v pražské hale Otakara Jandery sice obsadil druhé místo, ale s výkonem nebyl moc spokojený. Ve Vítkovicích si všechno sedlo.

ZVLÁDNUTÁ TAKTIKA

„Celý týden před závodem jsem přemýšlel o tom, jak to bude probíhat. Pořád mě vycházelo, že by se tam měla utrhnout skupinka čtyř pěti lidí, co půjde na medaile. Takže jsem chtěl držet třetí čtvrté místo až do finiše a tam si to rozdat o bednu. Povedlo se. Počítal jsem, že finišovat začnu na nějaké čtyřstovce, ale nakonec jsem počkal do nějakých 250 metrů před cílem. Říkal jsem si, že nemá cenu to uspěchat, protože i když jsem se cítil výborně, mohl bych třeba před cílem vytuhnout a doběhnout si pro bramboru. Takže jsem do finiše šel trochu později. Ale pak už jsem věděl, že je to třetí místo a že se přibližuje i to druhé. Chvilku jsem si říkal, že když do toho půjdu, bude to na hraně. Ale Dvořáček to vyřešil za mě a ještě na rovině zrychlil. Že by o mně nějak věděl a kontroloval si to, nebo se dokonce ohlédl, to asi ne, ale asi na něho někdo zařval a on měl sílu ještě reagovat. Možná to druhé místo bylo hratelné, ten závod mně opravdu sedl, ale pomýšlet před ním na druhé místo…? To by bylo o hodně navíc.“

Pro zlato si na míli doběhl největší favorit, hodonínský Filip Sasínek. Marek se s ním na ovále utkal teprve podruhé. Na loňském šampionátu v Plzni si prakticky ve svém prvním velkém závodě po přechodu do kategorie dospělých vybral nováčkovskou daň. Závod nedokončil. Ve Vítkovicích to byla jiná "káva", až se chce říct, že mazácky Sasínka využil…

MISTROVSKÝ VODIČ

„Prvních sto metrů jsem napálil a byl první. To proto, abych se tam s někým nějak nepokopal. Zvlášť v hale je start důležitý, je tam málo místa, krátká zatáčka do kopce, to je opravdu na pokopání, takže jsem vystartoval hodně ostře. Zhruba na stovce šel Sasínek přede mě. Jeho taktiku bylo těžké odhadovat, ale on určitě není borec, který by to šel pomalu. Po závodě jsem dokonce zaslechl, že to chtěl rozběhnout pro nás, tedy nás, co jsme výkonnostně o kousek za ním, abychom si udělali nějaké lepší časy. Řekl bych, že to tak bylo. Ta první čtyřstovka šestistovka byla v lepším tempu, opravdu dobré pro nás. Pak už si šel to svoje. Já jsem si potom zlepšil osobák. Asi ano, nebýt tam Sasínka, možná bych jej neměl. Ale určitě by se běželo k těm 3:50, možná o pár vteřinek víc, ale pořád jsou slušné časy…“

Z osobního rekordu má samozřejmě velikou radost, ale sám, upozorňuje, že v mistrovských závodech v podstatě nejde o časy, tam se bojuje o umístění a medaile. Ale bronz i osobák jsou určitě velkou motivací do další práce a letní části sezony. A možná i určitý závazek. Nabízí se jednoduchá "matematika". Navázat na ně stejným umístěním na venkovním mistrovství republiky.

„Na zaběhnutý čas jsem se skutečně nesoustředil, a proto mě osobák trochu překvapil. Ale zase ne moc. Věděl jsem, že mám natrénováno a na kvalitní čas mám. I když ta příprava byla v podstatě omezená. A ve srovnání se závodníky s ligových klubů o hodně slabší. Oni mohli trénovat v hale. Ale ono to není to jen o tréninku, ale i třeba i o regeneraci a dalších věcech. Oni ty podmínky mají opravdu lepší, ale je vidět, že i přes tu obtížnou situaci lze úroveň držet na vysoké kvalitě a dokázali jsme tu absolutní špičku potrápit. A co dál? Necháme se překvapit, ale určitě to pod těch 3:50 může jít a možná i o dost níž… Když se dostaneme na dráhu co nejdřív a v přípravě nic neošidíme, může to být hodně dobré. V sobotním závodě jsem se pocitově cítil fakt skvěle a taky, že tam nějaká ta rezerva je. Venkovní mistrovství bývají někdy o prázdninách a myslím si, že když proběhla hala, tak venku konání ohroženo není. Podle těchto halových časů - tedy pod těch 3.50 - by na to medaili mohlo být i venku. Ale jak jsem říkal, v mistrácích je to o rekordech až ve druhé řadě. Spíš o konkurenci a ta je v posledních dvou letech fakt těžká. Jedničkou je Sasínek a těsně za ním Honza Fryš, který v hale nebyl. O to druhé třetí místo se může rvát i dalších pět šest lidí. Určitě tam musíme počítat i Kubu Holušu, u kterého nevíme pro kterou trať se nakonec rozhodne. Jestli dlouhou nebo kratší. Nebude to jednoduché, ale šance tam určitě je a určitě budu chtít třetí místo obhájit.“

ČASOVÁNÍ FORMY

Tréninky a celkovou přípravu sportovců a termínové listiny jejich závodů stále negativně ovlivňují opatření proti šíření koronavirové epidemie. Nebude jednoduché načasovat formu třeba právě na vrcholový domácí šampionát.

„Komu se to povede, tak bude vyhrávat. Ano, načasovat formu je strašně komplikované. Já se se svým tělem pořád učím nové věci, učím se poznávat sám sebe. Člověk se třeba cítí dva týdny dobře a pak dva týdny špatně, a nezná proč. Třeba teď před závodem jsem si říkal, jestli tento týden není právě ten slabší, ale naštěstí nebyl. Takže to načasování formy není jednoduché a velkou výhodu mají samozřejmě zkušenější závodníci. Přípravu musíme vyladit tak, aby mě nezničila, ale abych si udržoval zahřátý motor. Jaké závody pojedu, to ještě přesně nevím. A zatím není jisté, co vlastně bude a které závody budou zrušené. Má být ještě jedno kolo halové ligy, ale to už asi vypustím. V rámci tréninku možná zkusím i osmistovku a nebál bych se ani větších objemů, protože nohy mají naběháno. Takže tři kilometry a možná i nějaké ty "pouťové" osmičky nebo desítky,“ naznačuje Marek Kalous svůj nejbližší program.