Bučovice byly první florbalový oddíl na Vyškovsku. Můžete popsat kdy a jak vznikl u vás nápad na oficiální soutěžení v tomto sportu?
hem sledování fotbalového evropského šampionátu v roce dva tisíce jsme si s kamarády řekli, že bychom se také mohli hýbat a někam to dotáhnout. A jelikož již v Bučovicích vznikl rok předtím florbalový oddíl v Sokolu a tahle hra se nám zamlouvala, tak jsme se přihlásili pod TJ a začali trénovat.

 

Kolik členů jste na začátku měli a jakou soutěž jste hráli?
Tehdy každý řekl známým a začalo nás chodit asi dvacet. Druhý rok existence jsme se pak už účastnili oficiálních soutěží pořádaných Českou florbalovou unií. Začali a stále jsme v páté lize. Sokol postoupil tehdy do čtvrté ligy, kde je dodnes. Před třemi roky jsme se spojili a fungujeme jako A a B celek Sokolu.

 

Můžete nám přiblížit největší úspěchy obou bučovických mužstev?
Tím největším je zřejmě právě postup Sokolu v sezoně do čtvrté ligy, tedy podle nového pojmenování dnes už oficiálně třetí ligy. A tak trochu výhrou je spojení obou oddílů, které si navzájem mohou půjčovat hráče a posilovat tým. V současné době má Sokol kromě mužů i mládežnické celky.

 

Jaké soutěže všichni hrajete ?
To už bylo zčásti řečeno. Dynamo hraje od vzniku do dnešních dní pátou ligu, dnes Jihomoravskou ligu. Zpočátku sbíralo zkušenosti a hrálo o záchranu, ale nyní pravidelně končí na špici tabulky. Sokol bojuje ve třetí lize a také končí pravidelně nahoře. Dorost hraje druhou dorosteneckou ligu a patří do středu tabulky.

 

V čem a jak vidíte budoucnost bučovického florbalu?
Budoucnost florbalu vidím v nové hale, ve které by bylo možné pořádat oficiální turnaje. Myslím, že tím by se zvětšila i základna. Hrát doma je totiž lákadlo pro mladé i zkušené hráče. Teď hrají všechny tři týmy v minimálním počtu hráčů, tedy sedmi či osmi lidech.

Přesto je v Bučovicích velký potenciál a kvalita, což dokazují kanadské bodování jednotlivých soutěží, v nichž působíme. Jednotlivé krajské bitvy mají za sebou zhruba dva měsíce sezony.

 

Jak si zatím vedou Bučovice?
Sokol je na druhém místě neúplné tabulky, Dynamo třetí. Tedy co říct, prostě maximální spokojenost.

 

Můžete určit největší silnou stránku a naopak slabinu A celku? Kdo je největší oporou?
No snad to moc soupeřů číst nebude. Slabina je v nízkém počtu lidí, i když hráčům to paradoxně vyhovuje a díky dobré fyzické kondici to zvládáme. Také dostáváme docela hodně branek, defenzivní práce je horší než ofenzivní.

Silná stránka je jasná. Každý útočník je schopen na sebe vzít zodpovědnost a dát branku, když to tým potřebuje. Většina mužstev má pár individualit, my více. Největší oporou je zřejmě Martin Houšť, mozek týmu. Navíc skvělý střelec. To vše platí pro Dynamo i Sokol, protože si půjčujeme hráče.

 

Jaké byly cíle u družstev před právě probíhající sezonou?
To je jednoduché, cílem obou celků bylo hrát na špici a to se daří. Postup by byl něco navíc, žhavými kandidáty jsou jiná mužstva. V dorostu by se měli kluci vyhrát, získat zkušenosti a v budoucnu nám pomoci.

 

Máte nějakou klubovou vizi do blízké či daleké budoucnosti?
Jsme specifické mužstvo, jdeme od zápasu k zápasu, od tréninku k tréninku. Nějaké cíle nemáme, chceme se hrou pobavit a nebýt do počtu. I když chceme potvrzovat pověst velmi produktivního týmu. Když k tomu přidám náš styl založený na přestřílení soupeře a tvrdé hře do těla, tak jsme rádi, že se na naše zápasy dobře dívá. V budoucnu bychom ale chtěli samozřejmě florbal dostat více do podvědomí lidí.