Florbalové soutěže všech úrovní skončily v minulých týdnech. Vyškovský okres v nich zastupují mužstva ze dvou měst, a to Ivanovic na Hané a Bučovic. A právě vedoucí prvně jmenovaného týmu, FBC Sokol Ivanovic na Hané, Michal Večeřa, zhodnotil z ivanovického hlediska sezonu.

Sokol hraje už tři roky Jihomoravskou soutěž mužů divize II. Jak byste popsal účinkování Ivanovic v průběhu poslední sezony?
Vstup nebyl nejhorší, po podzimu jsme figurovali ve středu tabulky a měli jsme ztrátu jen několika bodů od postupových míst. Jenže druhá polovina soutěže se vůbec nevyvedla. Také proto, že se nám nepodařilo kvůli zraněním a nemocím jezdit na zápasy v plné sestavě.

A také nás trošičku v klíčových momentech opustilo štěstíčko. Podle statistiky jsme měli dobré první a druhé třetiny, ale ty třetí jsme měli slabé a často jsme dobře rozehrané zápasy prohráli nešťastnými góly často po našich chybách. Brankových příležitostí jsme si vypracovali dost, jenže nevycházelo zakončení. Skončili jsme tak nakonec až desátí z celkových třinácti týmů.

Měli jste cíl před sezonou a dokázali jste ho splnit?
Cíle před sezonou byly, abychom se pohybovali minimálně ve středu tabulky, čili tak asi do šestého, sedmého místa. Nebránili jsme se ani možnosti sehrát důležitou roli v boji o postupové příčky. Bohužel jak jsem říkal, po podzimu to sice vypadalo nadějně, ale jaro nám všechny tyto plány zhatilo.

Potýkali jste se s nějakými jinými problémy?
Problémy s financemi zatím nemáme, ivanovický Sokol nám vychází vstříc, jak může. Velké potíže ale máme s halou. Rádi bychom hráli svá domácí utkání ve Vyškově, ale zatím tam nemáme možnost ani trénovat v hale, která splňuje parametry florbalového hřiště. Domácí turnaje pořádáme až v Morkovicích–Slížanech.

Dalším malým problémem je to, že nemáme příliš velký hráčský kádr. A v neposlední řadě bychom rádi přivítali i trenéra, který by nás vedl a vše by mělo přesný řád.

Kdo byl největší oporou nebo oporami týmu?
Nechci nikoho urazit tím, že ho nevyzvednu. Všichni, kteří za nás pravidelně nastupovali, si zaslouží pochvalu a uznání za odvedené výkony. Mezi naše malé hvězdičky jistě patří Štefan Podolan, jenž nevynechal jediný zápas a táhl nás hlavně střelecky. Výborný florbal hraje také Jiří Šimek, který se ale více staví do pozice nahrávače. Ale úplně všichni hráči se snažili hrát zodpovědně a kolektivně pro naše mužstvo.

Který zápas s tohoto ročníku bys vyzdvihl výsledkově?
To je těžké, předvedli jsme několik výborných duelů. Naše nejlepší utkání jsme ale asi sehráli s nakonec postupujícím celkem Bystřice pod Hostýnem. Velké drama jsme i přes mnoho komplikací vyhráli šest ku pěti. A nemůžu opomenout ani odvetu proti stejnému soupeři. Nastoupili jsme v poli jen v šesti lidech, a přesto jsme vybojovali překvapivou, ale zaslouženou remízu.

Máte za sebou už tři roky v Jihomoravské soutěži. Jaký je vývoj ivanovického mužstva z pohledu výkonů i hráčského kádru?
Je to pravda, hrajeme soutěž tři roky a dá se říci, že až na pár obměn kádru za nás nastupují stejní hráči, kteří v Ivanovicích i začínali. Kostra týmu je tedy prakticky daná. Ale věk nezastavíme, a proto do budoucna potřebujeme nové florbalisty. Už teď máme několik mladých talentů, kteří jsou postupně do mužstva začleňováni. Počítáme s nimi do další sezony a určitě budou patřit k oporám. Mnozí z nich totiž už na konci letošní sezony ukázali, že budou velmi dobří a můžeme se na ně příští rok spolehnout.

Chystají se změny do dalšího soutěžního ročníku obecně či v Ivanovicích?
Největší změnou bude pro nás změna nového regionálního uspořádání České florbalové unie. Ta totiž už bude korespondovat s krajskými hranicemi. Doposud jsme hrávali soutěž převážně s celky ze Zlínského kraje a od příští sezony budeme hrát v Jihomoravském kraji. Jestli je to výhoda či nevýhoda, to teď těžko říct. Nevíme, co můžeme očekávat od nám zatím naprosto neznámých mužstev, takže uvidíme. Jinak nějaké velké změny přímo v ivanovickém týmu neočekáváme.

Koho jste tipoval jako favorita před sezonou, kdo postoupil a kdo si postup skutečně zasloužil?
No já osobně jsem před sezonou favorizoval na postup celky Bojkovic, Uherského Hradiště C a Lanžhotu B. První dva jmenovaní to na sto procent splnili a Lanžhot se držel ve špici po celou dobu. S čím jsme naprosto nepočítali, je, že by mezi postupujícími mohl být tým z Dolního Němčí. Nastupovali totiž do sezony jako nováčci a hned od začátku bylo vidět, že je s nimi nutné počítat.

Jinak soutěž byla nesmírně vyrovnaná a prohrát mohl i první s posledním. I my nakonec můžeme litovat, že jsme nezískali více vítězství. Protože s dvěma z pěti postupujících mužstev máme aktivní bilanci.

Co chystáte na mezisezonní dobu?
Normálně probíhají tréninky dvakrát týdně až do konce června a přes prázdniny se uvidí. V době prázdnin a dovolených zřejmě tréninky nebudou tak navštěvované. Ale chceme i přesto trénovat a udržet si fyzičku, abychom nezakrněli. Co se týče účasti na turnajích, to neplánujeme o prázdninách. Myslím, že se nějakých zúčastníme až těsně před začátkem sezony jako v loňském roce.

Chcete ještě něco za ivanovický tým dodat na závěr?
Chtěli bychom poděkovat za přízeň našim fanouškům. Ti nás doprovodili dokonce až do dalekých Bojkovic. Nemáme jich nikterak moc, ale ti věrní umí vytvořit bouřlivou a báječnou atmosféru.