V prvním zápase jste byl na střídačce mezi náhradníky, v brněnské odvetě už jste se na soupisku nevešel? Asi to bylo zklamání?

Od začátku jsem věděl, jaká je moje role v týmu. Byla to moje premiéra v reprezentaci. Nečekal jsem že budu hrát, naopak, jsem byl vděčný, že můžu být v týmu. Pokud hráč chce být z dlouhodobého hlediska úspěšný, musí i umět potlačit svoje ego ve prospěch týmu. A myslím, že všichni, kdo viděli odvetný zápas, museli cítit z našeho týmu, že táhne za jeden provaz a jde si za postupem.

Jaké pocity tedy převažují?

Po penaltovém rozstřelu to byla velká euforie. Je to obrovský úspěch pro český futsal. Myslím, že moc lidí nechápe, co se nám povedlo. Na mistrovství světa startuje jen sedm týmů z Evropy. Dostali jsme se do vybrané společnosti. Mezi futsalové velmoci jako je Rusko, Španělsko, Portugalsko a další.

Jan Homola

Nar.: 1994
Klub: Slavia Praha (futsal)
Předchozí kluby: Tango Brno (2009 - 2014)
Mateřský klub: TJ Dražovice (fotbal)

Co z vašeho pohledu hlavně rozhodlo o postupu přes velmi silné Chorvatsko?

Jednoznačně týmový duch. Obětavost. A výborně takticky zvládnutá obě utkání. Potvrdilo se, že jen tým vítězí. Chorvati mají skvělou generaci. Individuálně jsou vynikající, ale nebyli tým, jako my. My jsme chtěli na šampionát víc než oni. Byli jsme po úspěchu hladoví. Myslím, že všichni, co viděli výkony našich hráčů na palubovce a atmosféru na lavce, to museli cítit. A je třeba si uvědomit, že jsme na Chorvastko šli prakticky bez adekvátní přípravy. Byl jsem na svém prvním reprezentačním srazu v Plzni. Měli jsme hrát dvě přátelská utkání proti Srbsku, ale bohužel situace okolo Covidu nám to nedovolila. Takže jsme měli jen přípravný pětidenní kemp.

Když mluvíte o Covidu, jaká opatření byla okolo baráže?

Musím říct, že jich bylo hodně a byla velmi striktní. První testy na Covid jsme absolvovali na svazu týden před srazem v Hodoníně. Druhý test nás čekal ve čtvrtek před odjezdem do Chorvatska. Tam bylo několik hráčů pozitivních. A třetí test byl po příjezdu do Brna. Samozřejmě obě utkání musela být bez diváků. To je jediná kaňka na baráži. V Zadaru je nádherná hala pro 8 500 diváků. Věřím, že v Brně by byla plná hala a celý zápas a pak hlavně tu penaltovou koncovku by si fanoušci mimořádně užili.

Jak vidíte svoji budoucnost v reprezentaci?

Nechci předbíhat. Chci na sobě pořád pracovat a zlepšovat se. Trénink od tréninku, zápas od zápasu. Ať už po ryze sportovní stránce či mentální. Pořád je co zlepšovat. Nicméně věřím, že ve Slavii budu podávat stabilní výkony a reprezentační pozvánka znovu přijde. Udělám pro to maximum.

Liga je přerušena. Se Slavií jste odstartovali výtečně, máte tři výhry ve třech utkáních.

Ano, úvod se nám povedl a jsme za to rádi. Já říkám, že v lize už není snadný zápas, takže i když těchto devět bodů se uhrálo proti papírově slabším týmům, jsme vděční. Náš tým se dost změnil. Po vlně zahraničních hráčů jsme vsadili na naše odchovance. Věříme, že tohle je správná cesta.

A osobní hodnocení?

To musí říct trenér. Statistika je taková, že v kanadském bodování týmu jsem na druhém místě za Radimem Zárubou. S ním hrajeme s menšími přestávkami prakticky od dětství. Umíme si na hřišti vyhovět, víme, co jeden od druhého čekat.

Jak se na restart ligy připravujete v nouzovém stavu?

Máme týmové video tréninky s naším kondičním trenérem. Já se navíc připravuji individuálně se svým kondičním trenérem Matějem Rajnochem.

V počtu startů za Slavii jste historicky na druhém místě se 153 zápasy. Na prvního Tomáše Matějku vám chybí zhruba padesát startů. To musí být lákavá meta?

To je ještě daleko. Ale asi je to jedna z met, kterou mám v hlavě a kterou bych překonat chtěl. Ale není pro mě priorita. Tou jsou výsledky a úspěchy týmu. Chceme letos po třech letech medaili a všichni věříme, že se nám to splní. A ještě k otázce. Každopádně nejdůležitější je, aby se mně vyhýbala zranění. Když budu zdravý, chci hrát dlouho. Jeden problém tady ale přece jen je. Tomáš Matějka je momentálně náš sportovní ředitel a říká, že až se budu blížit k jeho rekordu, že se mnou rozváže smlouvu. Samozřejmě v nadsázce. (úsměv)

Co dalšího kromě nominace do národního mužstva považujete na svůj osobní úspěch v tomto roce?

O víkendu vyšly výsledky ankety Futsalista roku 2020, skončil jsem devátý. V první desítce jsem byl už loni. Musím poděkovat všem za hlasy. Vážím si toho. Já jsem pořad ten stejný kluk z Dražovic, co miluje sport a obětuje pro něj vše. Beru tyhle odměny s pokorou. Velkou radost mám z mistrovského titulu staršího dorostu Slavie. Ten, a sedmnáctku, jsem začal trénovat loni. A hned je tu titul. No, není to paráda?!

A možná základ pro velkou trenérskou dráhu…

Zůstávám oběma nohama na zemi. Jsem rád, že se nám podařilo vyhrát titul. Měl jsem asi štěstí začátečníka. (úsměv) Final Four jsme takticky zvládli skvěle, kluci podali neskutečné výkony. Titul jsme si zasloužili. Trénování mě baví. Chci získávat, co nejvíc zkušeností a posouvat se. Nicméně pořád je pro mě na prvním místě hraní v A týmu Slavie a doufám, že ještě tak patnáct sezon bude. (úsměv)

To naznačujete i své nejbližší plány. Jsou v nich nějaké novinky?

Ano, jedna je velmi horká. Ve fotbalové Slavii jsem se stal asistentem trenéra u žáků týmu U13. Tohle zatím věděli jen moji nejbližší. Dlouho jsem nevěděl, jak vše dopadne. V létě jsem se třináctkou, kterou jako hlavní koučn vede Jan Kočí, absolvoval pár tréninků, jakousi stáž. Po ní jsem dostal nabídku spolupráce nastálo. Jsem za takovou šanci nesmírně rád. Momentálně má fotbalová Slavia parametry evropského velkoklubu. Být její součástí a vychovávat tam mladé hráče je pro mě čest a velká odpovědnost.