Jak s odstupem času hodnotíte sezonu áčka?

I když jsme skončili na čtvrtém místě a na medaili nedosáhli, tak jako úspěšnou. Po základní části jsme získali nejvíce bodů v historii Slavie, ve čtvrtfinále jsme vyřadili Spartu 3:0 na zápasy. V semifinále to na pozdější mistry z Chrudimi bohužel už nestačilo. Navíc jsme získali stříbrné medaile v domácím poháru, což je pro klub velký úspěch.

Co prakticky chybělo k zisku medaile?

Určitě lepší umístění po základní části. V několika zápasech jsme nepotvrdili roli favorita, a to nás stálo umístění na bedně po základní části a tím i lepší pozici pro play-off. Je to ponaučení do další sezony.

Hodnotíte jako vydařenou i osobní bilanci? Byl jste hodně vidět hlavně v derby se Spartou.

Byla to střelecky moje nejlepší sezona. Většinou na góly přihrávám a mám vždy více asistencí než gólů. Teď se to otočilo a měl jsem více branek. Ale mám z gólu stejnou radost, jako z asistence, nebo když zabráním šancím soupeře. Futsal je komplexní sport, a proto k tomu i takto přistupuji. Ale jsem velmi rád, že právě letošní derby se mně takto povedla. Střelit na Spartě v jednom zápase čtyři góly za poločas se nepovede pokaždé. Ještě více si vážím rozhodujícího čtvrtfinále u nás v Edenu. Vyhráli jsme 3:0, dal jsem dva góly a díky tomu jsme postoupili do semifinále. Měl jsem tam i kamarády z Dražovic, takže jsem byl rád, jak se mně právě tento zápas vydařil.

Co pro vás znamená, že jste ve slavistických historických tabulkách přeskočil v počtu startů Tomáše Matějku?

Aktuální rekord, tedy můj, v počtu zápasů v sešívaném dresu je 209. Jsem strašně rád a vážím si toho, co se mi povedlo. Mít nejvíce zápasů v klubu jako je Slavia Praha je pro kluka z Dražovic neskutečný počin. Určitě to docením ještě více, až po konci kariéry. Beru to s velkou pokorou, protože vím kolik úsilí mě to stálo. Nejen, že musíte herně dokazovat, že na to máte výkonnost. Ale taky se o sebe starat, co se týká stránky zdravotní a životosprávy.

Jako kapitán áčka mužů jste zároveň i hlavním trenérem dorostenců do sedmnácti a devatenácti let. Tam už medaile cinkaly…

Povedlo se nám to, po čem jsme toužili několik let. Tedy dostat do Final Four oba juniorské celky. I proto hodnotím sezonu jako úspěšnou pro celý klub. Zisk stříbrných medailí v kategorii U17 byl hodně nadplán a moc lidí to překvapilo. Ale hráči, které jsem si přivedl splnili moje očekávání. A stříbrný kov si zasloužili. V kategorii U19 ještě dnes u mě převažuje zklamání. Měli jsme jednoznačně nejlepší tým a měli získat titul. Bohužel jediný zápas sezony jsme prohráli v semifinále. V nejméně vhodný okamžik. Ale, tak to někdy bývá. I následný bronz musíme brát jako úspěch. Byli jsme jediný klub, který ve Final Four měl zastoupení v obou kategoriích. To mluví za vše. Ale k dobrým výsledkům se člověk dostane jen systematickou prací. Nic není hned.

Sledoval jste výkony Amoru Kloboučky Vyškov ve druhé lize?

Sledoval jsem většinou jen výsledky a sestřihy utkání. Takže popravdě ani nemůžu nic hodnotit. Jen je škoda, že kluci neskončili v tabulce výš. Myslel jsem si, že více promluví do hry o postup. Pokud ale půjdou krok za krokem určitě se jednou postupu mezi elitu dočkají. Vyškovu by futsalová liga slušela. Pan Petlach (prezident klubu, pozn. red.) svoji práci odvádí výborně již řadu let a trenér Štrublík sleduje nejmodernější trendy futsalu. Když se k tomu připojí sponzoři, město a tým se vhodně doplní o zkušené hráče, tak reálná šance na postup je. Fanoušci ve Vyškově by si to zasloužili.