Jak to s vyškovským volejbalovým mládím vypadá?

Myslím, že už líp, všichni se snažíme a vyplácí se. Máme sto třicet členů, z toho je asi třicet kluků. Jsou to děti od první třídy základní školy až do čtvrtého ročníku střední školy, tedy do osmnácti let.

Ti všichni trénují a hrají pod hlavičkou Volejbalu Vyškov?

Ne, není to tak. Volejbal Vyškov to všechno zaštiťuje, ale u přípravek nám pomáhá Základní škola Nádražní, žákyně a kadetky jsou u Domu dětí a mládeže.

Jaké vlastně máte hráčské kategorie?

Tak malé přípravky jsou dvě, první až čtvrtá třída a pátá až sedmá s tím, že jsou tam holky a kluci dohromady. Žákyně máme troje, kadetky dva týmy, jedny juniorky a založili jsme taky ženy B, které tvoří nejlepší kadetky s juniorkami.

Založit ženský tým z mladších děvčat, to je hodně odvážné, jak to děláte, když souběžně probíhají i jejich soutěže?

No, na začátku to tak není, ale když to přijde, hrají prakticky pořád. Je to náročné, ale vyplatilo se, je to jiný volejbal, soupeřky jsou zkušené. Co u mládeže lehce uhrajete, tady se tím musí trochu protrápit. Je z toho obrovské zlepšování trpělivostí a zkušeností. Na každý bod se tam nadřou dvakrát tolik.

Co hrajete za soutěže? Máte někde postupové ambice?

Ve všech případech je to krajský přebor, jen řešíme, že kadetky asi postoupí do ligy, takže to by bylo organizačně trochu složitější. Jasné je, že pro holky by to byl impuls, aby se volejbalově zlepšovaly. Podle kvality soupeřů by to na tu ligu bylo.

Když z toho bude postup, půjdete do toho?

Zní to možná divně, ale v podstatě musíme, protože jinak by dva roky po sobě tyhle holky vyhrávaly, co se dá, a to není motivace, nikam to nevede. Na druhou stranu budeme to hrát jen v případě, že to bude mít dlouhodobější perspektivu. Kdyby to mělo být na jeden rok, byla by to ztráta.

A máte tuhle perspektivu?

V téhle chvíli to vypadá, že ano. Žákyně A a B jsou druhé a třetí v kraji, to je nejvyšší možná soutěž, liga tam chybí. Takže to vypadá, že bychom kvalitní partu mohli udržet několik let pospolu. Upřímně, při troše štěstí bychom mohli vyhrát všechny tři krajské soutěže, ale to není priorita.

Co tedy považujete za nejdůležitější?

Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď. Naučit děvčata dobrý volejbal s kolektivním pojetím a dobrou technikou, o to tady jde. Prostě spokojenost a radost hráček, rodičů, trenérů.

Takže základna je už dostatečná…

Zlepšuje se, díky tomu, že holek je víc, můžeme stavět B a C týmy, kde se rozehrávají nebo vylepšují ty, které na A družstvo třeba ještě nemají. Ale to se často během roku či dvou změní a naskočí do něj.

Vedení se ujalo hned patnáct trenérů. To je hodně, dá se to mezi sebou vůbec koordinovat?

Je to dost, lehké to není, ale jsme za ten počet rádi. Většina z nich jsou rodiče volejbalistů dětí, které tu jsou. Chci říct, že k tomu přistoupili perfektním způsobem, děláme si trenérské kurzy, domlouváme se, jak trénovat a vést týmy. Já osobně z toho mám velkou radost, jsem velice spokojený.

To vše zní pozitivně. Máte i nějaké problémy?

Ano, hlavně s prostorami. Některá družstva trénují v nevyhovujících malých tělocvičnách, třeba na Nádražní v malinké tělocvičně je naráz v přípravce i pětadvacet dětí, to je pro trenéra hodně tvrdý oříšek.

Co hala na Purkyňově ulici?

Tam máme kroužek sportovních her pod vedením Kateřiny Murányi. Je to pilotní program, kdyby to vyšlo, budeme tam pokračovat ve spolupráci se sportovními třídami. Těžko říct, jak tam halu víc využít.

A co prostory Za Parkem, tam hrají muži, co tak tam přemístit další kategorie?

Zatím ne, ale do budoucna budeme muset o dalším hřišti nebo hale uvažovat. To je další úkol, co před námi stojí. Dalším je zmírnit problém ohledně cestování na zápasy. Zatím to vždy odjezdí autem rodiče a trenéři, do Brna jezdíme vlakem. Je to otázka financí, těch se silně nedostává. Chybí i na další činnosti, družstva trénují i třikrát týdně, ale nejsou prostředky na rehabilitaci, bazén, posilovnu. Každý sportovec ví, že i tohle je třeba.

Každopádně velkým pomocníkem je zřejmě vyškovská jednota Orel?

Určitě, hlavně na venkovních hřištích, plánujeme další turnaje v minivolejbalu pod patronátem Orla. Dává nám hřiště zdarma, půjčuje nám posilovnu pro starší hráče. Bez něj by to bylo o hodně těžší.

Co představitelé města Vyškova?

I tam jsou k nám zatím vstřícní, ale vše je v jednání. Už jsme mluvili s panem starostou, ze setkání jsme odcházeli s dobrým pocitem, snad na to budeme dál navazovat. Máme dojem, že by chtěli pomoci, jen zatím tak úplně neví jak.

Kluků máte tedy třicet, ve kterém týmu hrají?

Jsou ve věku žáků, starší hrají okresní přebor za kadety juniory, jsou sloučení, mladší nastupují za přispění děvčat do Poháru sedmých tříd, to je krajská soutěž.

Co noví členové, hlásí se pořád?

Pořád se rozšiřujeme, z toho můžeme mít radost. O volejbal je tady stále větší zájem, to je skvělé. Tento rok jsme nedělali nábor, ale i tak došlo dětí víc než naposled. Příští rok se na nábor musíme zaměřit, plánujeme spolupráci s Asociací školských klubů ohledně propracování volejbalu, abychom pro děti ideální sport dostali co nejvíce do škol. A půjde i o trenéry, tam budeme zkvalitňovat, jsme třeba domluveni na ukázkových trénincích profesionálů ve Vyškově.

Sezona je v plném proudu. Co budete považovat na jejím konci za výsledkový úspěch?

Jak jsem říkal, jsme ve fázi, že tohle pořád není to nejdůležitější, ale dobře. Kadetky by měly soutěž vyhrát, juniorky a žákyně se o první místa snad poperou. U B družstev věříme ve střed tabulky a zaučování se v komplikovanějším volejbalu. Důležitá je práce s každou hráčkou po charakterové stránce, fyzické kondici a potenciálu.

Volejbal Vyškov

Počet členů: 130 (100 děvčat, 30 kluků).

Počet trenérů: 15

Soutěže: krajské přebory