Věřte, nevěřte, už je to víc než rok, co Vyškov přivítal plejádu atletických hvězd. Český šampionát družstev mužů a žen 2010 na stadionu Za Parkem zanechal dobrý pocit v duších diváků, sportovců, pořadatelů i svazových funkcionářů.

Důkaz? O víkendu 16.-17. června 2012 bude těsně před olympijskými hrami na stejném místě mistrovství republiky jednotlivců. „Dostali jsme důvěru a to moc těší. Je to ale i velký závazek, víme, že tahle akce je nad rámec vyškovských rozměrů,“ zmínil vedoucí oddílu AHA Jiří Hajzler. Ačkoli zbývá tři čtvrtě roku, vše už se rozjelo naplno a organizátorský tým má s mistrovstvím už teď plné ruce práce.

Začněme loňským svátkem atletiky ve Vyškově. Jaký z něj máte pocit rok poté?
Spousta věcí dochází člověku časem a je to vesměs pozitivní. Vážím si všeho, co se odehrálo. Myslím, že se to podařilo dobře a dokladem toho je, že jsme dostali důvěru na ten příští rok. Asi to muselo být dobré mistrovství, protože to, co nás čeká, je už obrovská akce. Mám z toho i docela obavu, ale jdeme do toho.

Českému atletickému svazu se vyškovské pořadatelství muselo hodně líbit, když vás hned oslovili s ještě větším podnikem…
Už když loňské mistrovství skončilo, tak se o tom mluvilo. Jako výbor jsme si nejprve řekli, že do ničeho takového nepůjdeme. Potom se to nějak krystalizovalo a došla výzva k pořadatelství. A jak se říká ve fotbale, že nabídka trénovat do Sparty se neodmítá, tak tohle je něco podobného v atletice. Takže se u nás ve výboru hlasovalo a až na jednoho byli všichni pro. Tak jsme obhajovali a obhájili náš návrh před předsednictvem atletického svazu v Praze.

Chybičky při pořadatelství minulého šampionátu asi přesto cítíte i vy, že?
Jistě, ale navenek těch nedostatků bylo málo. Něco málo od diváků, těm trochu vadilo propojení režie, střihy na velkoplošné obrazovce. Soulad nebyl dokonalý. Projevil se nedostatek zkušeností. A co jsme nemohli ovlivnit, byl déšť. Hned na začátku přišla hodina a půl nepředvídatelného počasí. Bohužel. Ale ceníme si toho, co jsme udělali. A vážíme si toho. Navenek nic velkého vytknuto nebylo.

Přeci jenom v červnu přijde akce ještě větších rozměrů. Neexistovala varianta, že byste pořadatelství přijali, ale odložili ji o rok, o dva?
V dnešní době je ve sportu tak obecně nestabilní situace, že mě to ani nenapadlo. Člověk dělá, co může, bere to ze dne na den. Pořádat mistrovství jednotlivců je velice atraktivní, už jsem řekl, to se neodříká.

Asi si naplno uvědomujete, že kvůli olympijským limitům bude mistrovství pod drobnohledem celé republiky?
Určitě, olympiáda je sportovní vrchol všeho, čtyřletý cyklus, jde o reprezentaci republiky, lámou se tak kariéry sportovců, jde i o přísun či výdej finančních prostředků, budou to velice vypjaté momenty. Jestli mistrovství družstev byl svátek atletiky, tak pro tohle platí jeden z našich možných sloganů Z Vyškova do Londýna. Olympijské limity pro české sportovce jsou přísné a mnozí je budou plnit ještě u nás. Z pohledu trenérů a závodníků je to pohyb po žhavé plotně, chyby se nevyplácí a zůstanou dlouho v hlavách jejich i pořadatelů. Půjde o hodně, takže je nám jasné, že to bude maximálně sledované.

Nebojíte se, že velké hvězdy, co budou mít už jistou účast pod pěti kruhy, Vyškov vynechají a nebudou tak riskovat zranění?
Musím to zaklepat na dřevo, co se týká domácích šampionátů, tak nějaké výraznější odmítnutí nebývají. I v případě zahraničního závodu musí sportovec žádat o svolení svazu, to je výjimka. Takže musím ještě jednou zaklepat, měli by tu být nastoupeni všichni v plné parádě.

Hlavní rozdíl pro organizátory od loňska je ten, že je to dvoudenní akce. Co to pro vás znamená?
Na dva dny po sobě, to je pro pořadatele doslova nálož. Nemáme s tím přímé zkušenosti, ty sbíráme jen zvenčí. Rozhodcovský sbor je pořád ve střehu a je to hodně únavné. A stovka pořadatelů, ta je v plném zápřahu ještě déle. Není to jen šest hodin jeden a šest druhý den programu. Je to mnohem víc, měsíce příprav, vychytávek, dokonce nějaká ta noční a podobně. Lidský faktor je něco, z čeho máme trochu strach. Nasazení musí být stoprocentní.

Přijímáte i dobrovolníky, fanoušky atletiky z Vyškovska?
Určitě, každý je vítán, každá ruka dobrá, výzva bude i na našich webových stránkách. Olympiády se dělají z řad dobrovolníků, bez nich to nejde, tohle je pro Vyškov taková soukromá olympiáda. Kdyby nám chtěl kdokoli pomoci, budeme moc rádi.

Dvoudenní mistrovství, to znamená i zajištění zázemí sportovců, ubytování a podobně, ne?
No, jen zčásti. Už se to zpracovává průběžně, musíte jako pořadatelé dát nabídku kapacit, dál už si to zařizují vedoucí mančaftů a závodníci sami. V tom by neměl být větší problém. Hlavní problém bude spíš stadion samotný, už se zase rýsuje mnoho věcí, co se bude honit na poslední chvíli, ačkoli se o tom rok dva mluví.

Loni se musely rychle dodělávat betonový chodníček kolem dráhy a jiné věci. Takže zase přijde nějaká rekonstrukce, co si svaz vyžaduje?
Je uzavřená džentlmenská domluva, že se nějak vypořádáme s rozcvičením závodníků. Tedy udělat rovinku mimo plochu stadionu. Město Vyškov zaslouží poděkování, už se koplo do země.

Kde to bude? Jak bude dlouhá?
Na severní straně u stadionu, přesně sto dvanáct metrů dlouhá rozcvičovací šestidráha. Už se na tom začíná fyzicky pracovat, a to je dobře. Samozřejmě jsou i další věci, u kterých člověk cítí, že by bylo dobré je udělat. Jsou na papíře, ale nejsou na to peníze. Snažíme se jako Správa majetku města ve spolupráci s vedením města hledat cesty, jak plány zrealizovat. Já mám třeba obavu z kapacity stadionu, která je malá.

Co se s tím dá udělat?
Rád bych, aby se zvýšila kapacita v severním oblouku, který má svoji diváckou historii. Moc oblíbená byla třeba Velká cena ve skoku vysokém a podobně. Už i při fotbale tam sedávají lidé, nic divného, jsou tam krásná místa. No a při atletice ani nemluvě, protože na téhle straně je atraktivní výška, tyčka, cílová rovinka, všechno jako na podnose. Dál by to chtělo vychytat ještě nějaké rezervy v ozvučení. Buďme rádi, že ho máme, jak ho máme. Chtěl bych, aby z mistrovství vytěžil celý sportovní areál, aby oprýskané zdi zmizely a tu krásnou přírodu, do které je to vsazené a které si každý cení, aby nic nehyzdilo. Aby to bylo přínosem pro všechny, kdo se tu pohybují.

Diváci na tribuně měli loni problém, že neviděli na dálkařský, trojskokanský sektor, dá se s tím něco udělat?
To souvisí s přestavbou stadionu v roce 2004, 2005. Bylo to takhle děláno v podstatě vědomě, je to nedostatek stadionu a víme o něm. Člověk měl tehdy tajné přání, aby se nějaké mistrovství u nás konalo, ale to bylo v nedohlednu. Už tehdy jsem byl hlavním propagátorem toho, aby stadion zůstal stejně útulný, jak je, takže tohle neměnit. Z hlediska atletiky je to handicap, ale kdybychom z tribuny viděli na všechno, muselo by být vše jinak situováno. Ztratilo by se nějaké kouzlo tohoto stadionku. Kdybych se měl rozhodovat znovu, tak bych u tohoto rozložení sektorů zůstal. Dnes a denně přemýšlíme, jak ten nedostatek eliminovat. Chce to částečně nahradit obrazovkou, diváky pustit i do jižního oblouku nebo tak. O něco se pokusíme.

Loni vše mělo bohatý doprovodný program, chystáte znovu nějaký?
Plány jsou, vize je taková, že centrem doprovodného programu bude náměstí. Vznikla tam Vyškovská míle, veškeré snahy o rekonstrukci stadionu vznikly prakticky taky na náměstí, takže završení historie vyškovské atletiky velkou událostí takových rozměrů by mělo být taky tam. Chystáme tam neoficiální zahájení mistrovství, autogramiádu, ukázky atletiky pro děti, kulturní program, který by měl být docela na výši. To vše v pátek 15. června.

A bude i nějaký sportovní doprovodný program?
Určitě, to je vše v rámci té Atletiky pro děti. Bylo to už loni, pro přípravky místní i přespolní. Chystáme něco už v pátek, v sobotu okresní přebor základních škol smíšených štafet čtyřikrát čtyři sta metrů, v neděli štafety přípravek osmkrát sto metrů, to jako součást hlavního programu. Tedy snažíme se bezprostředně zapojit malé děti mezi hvězdy, které budou přímo na atletické ploše.

Zmiňme i domácí želízka v ohni. Budou nějaká, máte možnost jako pořadatelé udělit divoké karty?
To se člověku honí hlavou dlouho, dorůstají nám mladí, někoho bychom měli. Člověk bude dělat všechno proto, abychom na startovní listině někoho měli. Tipy tedy jsou, všichni asi ví, o kom je řeč. Divoké karty udělovat bohužel nemůžeme, je to věc technického delegáta, ten dělá výběr závodníků. Buď je k pořadatelům shovívavý, nebo všechno bere stejným metrem, to už je jeho věc. Každopádně závodník na to musí mít, startovat doma a zametat to za ostatními, to asi není to pravé ořechové.

Dobře, přesto prozradíte jména, kdo z domácích podle vás má šanci se porvat o místo na startu?
Kdo trochu zná vyškovskou atletiku, nebude to pro něj žádné překvapení. Mohl by to zkusit Jirka Němeček, Lenka Suráková a z těch mladých asi Tomáš Fišer. Uvidíme, kam nám dospěje Evička Šenková, Adriana Jagošová, Filip Navrátil by měl jít taky nahoru. Jako druhým rokem dorostenka už může něco znamenat Pavlína Zahradníčková, nechci zapomenout na Pavla Lukáška. A další.

Na závěr trocha nostalgie. Když v roce 2001 ve Vyškově probíhalo české mistrovství v půlmaratónu, asi vás nenapadlo, že budete dělat deset let poté národní šampionát jednotlivců?
To opravdu ne, to je na tom skvělé. Někteří po boku vyškovské atletiky stojí už od roku 1998, kdy se začaly dělat městské běhy, pak přišel ten půlmaraton, vydařil se fantasticky. V tu dobu člověk přemýšlel o tom, aby se spravil areál. Město, tedy jeho vedení, tenkrát areál vykoupilo, patří jim ruce pozlatit, že stadion zachránilo. Na to začala sportovní komise, semkli jsme se a šlo se po společné linii. Došli jsme hodně daleko.

Co dodat? Vyslovíte tři čtvrtě roku předem nějaké své přání?
Chtěl bych, abychom se všichni zase semkli napříč odvětvími a ať je na co vzpomínat. Červnové mistrovství jednotlivců je věc, která tu dlouho nebyla a taky dlouho nebude. Jsme dopravní tepnou, máme ideální možnosti. Je to skoro zázrak, že něco tak velkého svaz svěřil tak malému městu, je třeba se toho zhostit co nejlépe.