Zhodnoťte prosím aktuální stav mládežnického volejbalu ve Vyškově?

Stav je setrvalý, máme asi sto dvacet holek. Trochu se nám zlepšila i situace kolem kluků. Máme dvě jejich družstva, malou přípravku a také starší, která už hraje velký volejbal. Nabralo to správný směr. U holek to je, co se týče počtu, v zásadě stejné jako před rokem. Máme přípravky od druhé třídy až po juniorky a po áčko. Spokojenost samozřejmě je, spíš hledáme prostor, kde trénovat víc, protože mnoho družstev už v podstatě nemá kde. Takže to je teď k řešení.

Jaká byla poslední sezona?

U kluků jsem to už říkal, u holek se nám tak nějak nepodařilo zapojit nejmenší ročníky na maximum do minivolejbalu. Tam se musíme domluvit s rodiči a udělat nějakou organizační strukturu, abychom mohli jezdit víc po turnajích a hlavně je také organizovat. Tam si myslím, že je nedostatek. U žákyň to bylo v pořádku, jezdily na zápasy ve velkém počtu. Víte, v žákovském věku nejde o výsledky, do sedmé nebo osmé třídy si myslím, že jde hlavně o to, aby ty děti hrály, rozvíjely svoje schopnosti, a to jak pohybové, tak hlavně myšlenkové.

Co vyšší kategorie? Právě ty dělaly v posledních letech vyškovskému volejbalu a jeho fanouškům radost.

To je pravda. Béčko juniorek obhájilo třetí místo v krajském přeboru, kadetky skončily v kraji druhé, přičemž první byl Sokol Brno. To jsou špičkové volejbalistky, přes ně jednoduše nešlo přejít. Navíc naše kadetky vypomáhaly v zápasech juniorkám, takže tam vládne velká spokojenost.

Elitní výběr juniorek má za sebou premiérovou sezonu v lize…

A dosáhly svého cíle, tedy záchrany. Nakonec se to podařilo celkem bez problémů, navíc jsme bodovali proti nejlepšímu týmu Královopolské Brno, porazili jsme druhý brněnský Junior. Dokázali jsme si, že je tam velký potenciál, v dalším ročníku bychom na to chtěli navázat a pokusit se herně zkvalitnit, zpřesnit hru a pokusit se zabojovat o lepší umístění. Pravdou také je, že všechny dětské a mládežnické mančafty hrají i druhé soutěže. Juniorky ji vyhrály a postupují do krajského přeboru druhé třídy. Chtěli bychom se pokusit příští rok i tuto soutěž vyhrát, aby se mohla hrát krajská jednička. To už je volejbalová soutěž na velké úrovni.

Co členská základna? Před rokem jste říkal, že hluché roky už mizí a je trochu líp. Platí to?

Platí. Jenže tam se začínají křížit dvě protichůdné věci. Základnu chceme dál zvětšovat, ale bohužel už těžko hledáme další kapacity pro trénování. To nás mrzí, správná cesta je podle nás udělat kromě áčka i béčko, a třeba i céčko, a kvůli tomuhle to nejde. Je přitom hodně důležité, aby děti hrály se stejně dobrými hráčkami na jejich vlastní úrovni, jedině tak jsou spokojené. Když ne, tak se někdo trápí, že třeba ještě není tak úspěšný, a ztrácí motivaci, i když ta výkonnost se časem může srovnat. Je to nepříjemné.

To je asi základní problém, že?

Bohužel je. Má to i další důsledky. Mnohé naše týmy prostě po ukončení dlouhodobé soutěže okamžitě padly a skončily sezonu. Pokud se to nějak nezmění, možná bude dobré do budoucna uvažovat o tom, jestli nedat přednost dětem, které mají chuť pracovat celoročně, jezdit i na turnaje mimo dlouhodobou soutěž. Prostě je upřednostnit. Nevím, asi to není správné, ale dostáváme se do té situace, kdy se budeme muset k něčemu přiklonit.

Vaše hlavní útočiště jsou prostory Základní školy Nádražní, a hledáte tedy další prostory. Je reálná ještě nějaká jiná hala ve Vyškově?

Jinde je to většinou všechno strašně obsazené. Pravdou je, že v hale Za parkem máme dorostence a muže, kluci můžou hrát v hale Základní školy Tyršova, tam nám taky vychází vstříc, a pak právě ta Nádražní, moc děkujeme. Ale všechno ostatní je beznadějně obsazené. Fakt je, že když chceme hrát krajskou jedničku nebo dokonce dospělou ligu, tak prostor na Nádražní je na to malinký. Do budoucna tak vzniká dilema, co dál. Jestli má vlastně význam tlačit ta družstva tam, kam chceme a na co mají. Snažit se děti volejbalově vychovávat, když jim nemůžeme nabídnout zkvalitnění vývoje a potřebné zázemí pro jejich rozvoj. Mám strach, že je můžeme někam dotáhnout a pak z organizačních důvodů bude konec.

A co financování, dá se to s postupujícím rozvojem Volejbalu Vyškov zvládnout?

To je druhá stránka věci, víte, jak to s nimi je, nedostávají se. Většinu nákladů platí město a rodiče a ti rozhodně nejsou nafukovací. Já městu Vyškov děkuji, ale podpora dětí a jejich sportu má být na naprosto jiné úrovni. Tím nechci kritizovat přímo vyškovskou radnici, ale vyloženě politiku státu. Pokud je někdo mladý na hřišti čtyři pět dnů v týdnu, má výsledky, dokáže porážet ligové a vlastně už i extraligové mančafty a my pro ně nemáme potřebnou rehabilitaci, relaxaci a zázemí, je to špatné. Nedávno jsme s kolegou počítali, že sport má sedmatřicet pozitiv pro děti, mladistvé a jejich vývoj, prostě od morálních přes zdravotní klady. V České republice je to trochu boj s větrnými mlýny. Jedete s juniorkami na sedmidenní soustředění, makaly na fyzické kondici neuvěřitelně, vydržely strašně moc, ale přitom si vše holky platily samy, to není v pořádku.

Dá se to nějak systémově změnit? Čím začít, jak změnit koncept?

Je to těžké. Nedávno jsem se díval v České televizi na HydePark s Luďkem Bukačem, hokejovou legendou, a ten narovinu říkal, že se nechce bavit o sportu dospělých, ale o výchově nových mladých talentů. Přesto ho moderátor pořád tlačit do toho svého. Pokud nepochopíme, že musíme oddělit vrcholový sport od dětského sportu a udělat tam naprosto jiná pravidla, tak jsme na začátku všeho a nikdy se nikam nedostaneme. Ostatní státy nás předbíhají, neděláme to prostě dobře.

Ve věkové struktuře volejbalového mládí Vyškova byly ještě v posledních letech ročníkové díry. Jak jste na tom teď?

Máme tam pořád jednu díru, jeden ročník nám dokonce vypadl úplně, což jsou deváté třídy. Tam se to bude těžko zacelovat, ale ty děti, co teď nastupují, do toho mají neuvěřitelnou chuť. Je to vynikající, juniorky už nám dokonce pomáhají s trénováním. Mají už něco za sebou, jsou perfektní, zaslouží velkou pochvalu. Takže věříme, že se brzy i ta poslední věková díra v ročnících zatáhne, aby oddíl fungoval komplexně. Jinak nastává problém. Mimochodem i juniorky by přeci měly pokračovat dál ve vyškovském dresu mezi dospělými.

To je ale obecně problém menších oddílů, je to tak?

Bývá to tak, ale nemusí to být pravidlo. Je to o tom, že mají kde hrát, s kým hrát, jsou dobře vedeni, mají nějaké zázemí a mají potřebné podmínky k růstu. Všechno jde, když se chce.

Za poslední roky se vám toho jako klubu podařilo výsledkově hodně. Kam podle vás hlavně juniorský volejbal a kadetky ve Vyškově mohou dokráčet?

To je naše dlouholetá otázka. My si dokázali, že můžeme porážet i velké týmy, byli jsme na turnaji v Bílovci a v podstatě půl našeho týmu chtěli v Přerově do extraligy. Potěšilo nás to a zároveň motivovalo k tomu, abychom se v lize posunuli příští rok zase o kus dál. Ještě jednou chci připomenout, že tyhle dvě generace, tedy juniorky a kadetky jsou skvělé, je s nimi fantastická práce, dokážou jít přes překážky, a i když není zrovna vše dokonalé, najdeme vždy společné řešení.

Takže do budoucna myslíte v koutku duše i na extraligu?

Myslíme, asi by to šlo, ale není to primárně náš cíl. Asi je v tom trochu naše společná ješitnost, že chceme všem okolo dokázat, že i ve Vyškově lze za pár roků udělat něco velkého. Ale vlastně ani jinou možnost než vlastní sebevědomí nemáme. Víte, jsme sice chváleni zvenku, ale zevnitř jsme bráni za malou popelku. Často jen jako nějaká holčičí parta, co hraje nějaký volejbal. Děvčata to i trochu uráží a nedivím se. Jedna velká parta to je, ale fantastická, kterou nám všichni z volejbalové branže závidí. Parta, co umí jít i přes bolest, holky nechávají na palubovce srdíčko, stojí to hodně potu i krve. Jak to bude dál, nevím, možná se to zlomí zpět, možná se to ještě víc rozjede.

Dobře a máte svůj tip?

Opravdu nevíme, těžko odhadovat. Když jsem do toho šel, tak jsem byl přesvědčený, že to dokážeme. Umožnili nám to rodiče, atmosféru v týmu dělají i oni a táhnou nás dál, patří jim obrovské poděkování.

Co vás čeká v nejbližších měsících?

Zasloužená pauza, holky budou chodit jen na písek zahrát si a zablbnout. V srpnu přijde soustředění, kde už jsme tak nějak domluvení, jak to celé bude pokračovat dál, jak budeme pracovat. Tak začneme přípravu na novou sezonu. Půjdeme do toho ještě tvrději, ještě odhodlaněji, hlavní cíl bude souhra a zkvalitnění hry. Chtěli bychom předvádět rychlou aktivní hru podloženou perfektní obranou. Tu nám závidí konkurenti, chce to většinu balonů hrát natolik rychle, aby soupeřova defenziva neměla šanci se zformovat. Jde o moment překvapení.

Taktika, jak dál, je tedy jasná?

Ano, přesně takový je totiž moderní trend volejbalu. My jsme se na tom s hráčkami domluvili. Je to strašně náročné, protože každá chybička je zde vidět, každý nepřesný balon, klade to obrovské nároky na nahrávačky i útočnice. Musí se precizně domluvit a vypořádat se s tím. Bude to ještě dřina, ale věřím, že máme sílu to zvládnout.

Volejbal Vyškov (sezona 2014/2015)
- Juniorky A – I. liga – 8. místo
- Juniorky B – KP I. – 3. místo
- Kadetky A – KP I. – 2. místo
- Kadetky B – KP I. – 7. místo
- Žákyně – KP I. – 9. místo
- Junioři – KP I. – 5. místo
- Muži – KP I. – 5. místo
- Žáci – KP I. – 8. místo
- Ženy A – KP III. – 1. místo
- Ženy B – KP III. – 3. místo
- Ženy C – KP III. – 7. místo