Ještě i při prvním extraligovém utkání Vyškova s Dragonem (39:18) se v ochozech šeptalo, že za tím musí být něco víc…

„Ne určitě není. Od svých ragbyových začátků jsem se v reprezentacích všech věkových kategorií potkával s rodinou Kovářovic, s Martinem a Ondrou. S Martinem jsme nejdřív hrávali stejný post, takže to měla být spíš taková rivalita, ale to nikdy nebyla a nakonec z toho vzniklo největší přátelství, co mezi mezi chlapy může být. Trvá pořád a je možná ještě větší. Emil Zátopek to vystihl nejlíp, vítězství je super, ale přátelství je víc. Zavoláme si, napíšeme si, víme o sobě. A ten přestup, to není žádná narychlo upečená klukovina. Bylo to naše už dlouhodobé přání. Když jsme byli mladší, tak jsme si říkali, že celou sezonu budu já ve Vyškově a pak zase Martin v Říčanech. Jenže teď už máme každý svoji práci, každý má fúru svých povinností, takže jsme se dohodli, že to zkusím teď já na půl sezony. To znamená na celou extraligu, do května. Pak se uvidí, co bude dál,“ potvrdil hlavní důvodu hostování ve Vyškově.

Vyškovští fandové jsou na ragby velcí odborníci, prakticky samí bývalí výborní hráči. Na novice, posilu měli přísnější měřítko a hodnocení jeho výkonu nevyznělo jako velká sláva. Na hřišti nebyl moc vidět, z několika dvojkových kopů po pětce proměnil až ten poslední v poslední minutě. Zápas dohrál otřesený se zakrvácenou hlavou. Žádnou tragédii z toho nedělá, bylo to tak trochu očekávatelné a rozhodně slibuje zlepšení.

V jihomoravském derby extraligy ragby porazil Jimi Vyškov (modré dresy) Dragon Brno 39:18.
Derby ragbyové extraligy favorit zvládl. Vyškov chce medaili, Brno klidný střed

„V jiném dresu, než říčanském nebo národním, jsem hrál poprvé a mám z toho mám nějakou děravou hlavu. (úsměv) Ale vážně. Já jsem si celé utkání užil, každou jeho minutu, ale můj herní projev i celého týmu bude určitě lepší. Možná je to i tím, že jsme neměli žádné přípravné utkání. Já si myslím, že se to musí postupně zlepšovat. Fandové to viděli správně. Já jsem neměl tolik prostoru, kolik bych asi chtěl. Náš herní systém si myslím, že jsem pochopil velmi rychle. Ono je to všude podobné, jen trochu pozměněné dorozumívání na hřišti, názvosloví, pohyb, signály. V tomhle problém nebyl, po zápase jsme si řekli co a jak, a jak máme hrát příště.“

Ovšem příště už to nebude tak snadné sousto, jako byl omlazený Dragon. V sobotu se bude hrát v Říčanech „repríza“ loňského souboje o titul. V posledním kole jednokolové soutěže Říčany využily domácího prostředí a titul zůstal tam. Tentokrát bude Kučera na opačné straně a v domácím městě hostem.

„Na toto utkání se moc těším, a že to bude opakované finále. Zápasy Říčany – Vyškov byly vždycky vypjaté v tom dobrém smyslu. Když jsem hrál za Říčany, tak jsem hrál proti moc dobrým kamarádům a teď to bude opačně, proti svým kamarádům z Říčan. Už probíhá takové to špičkování, už mně z Říčan vzkazovali, že mě trefjej a tak podobně. Já se ničeho nebojím. Určitě v tom nebude žádná zákeřnost. Kluci to berou, že jsem ve Vyškově, přejou mně, že jsem tady. Nakonec, vědělo se to hodně dlouho dopředu a nikdo nebyl proti, nebo kdo by mě to nepřál. Vědělo se, že to jednou přijde. Nebyla to jednorázová věc, jako že bych odcházel, protože se mně něco nelíbí. Klub mě podpořil a nikdo mně žádné klacky pod nohy neházel. Jednali jsme na rovinu. Já vím, že tak to bude i v zápase, že kluci mně sice nic nedarujou, ale že všechno bude fair-play. To v Říčanech platí. Že to bude tvrdej zápas, to určitě jo, ale stehně tak jako oni budou tvrdí, tak já doufám, že my budeme dvakrát tolik.“

V tom loňském rozhodujícím utkání Říčany porazily Vyškov 26:12. I když se zápas dal označit za vyrovnaný, tak přece jen měli domácí vývoj tak trochu pod kontrolou. Hostům na začátku citelně chyběla jejich velká opora Jiří Pantůček. Teď po Kučerově boku vyrazí k odvetě.

„Určitě to zase bude vyrovnané. Předností Vyškova je dravost celého týmu, ta je větší než v Říčanech. A máme navrch v útočné formaci, i když proti Dragonu to nebylo zrovna moc vidět. Ale kluci z roje nám určitě můžou pomoct, aby se prosadili jejich kvality a dovednosti, co máme my v útoku. V Říčanech je to trošku obráceně, tak je velmi silný roj, koordinovaný, mají to sehrané a naučené. V roji je určitě jejich přednost. Ať už jsou to auty nebo mlýny, tak to určitě budou mýt dobře zvládnuté. Ale to neříkám nic nového. My se všichni navzájem velice dobře známe, víme, co kdo od koho může čekat, třeba komu vypadávají balony z rukou, kdo je naopak nepouští… Já doufám, že vyhrajeme. Záleží také, jestli se bude hrát na hlavním nebo zadním hřišti a určitě to může ovlivnit i počasí. V každém případě to může být krásný zápas.“

Do tipování jeho výsledku se zkušenému ragbistovi moc nechtělo, ale nakonec se nechal ke konkrétnímu skóre ukecat…

„Tipovat je fakt velmi těžké. Může tam být hodně trestňáků a pak to bude hodně kouskované. Říčany by určitě nahnaly body na trestných kopech, ale já doufám, že rozhodovat budou pětky. Chci vyhrát a uděláme proto všechno. Když teda musím tipovat, tak věřím, že my dáme čtyři pětky, a vyhrajeme. Bylo by hezké třeba 26:18. Ale jestli to tak bude, to se opravdu nikdy neví.“ (úsměv)

V srpnu bude Janu Kučerovi jednatřicet let. Ragby hraje odmalička, říká že čtvrt století. Doma měl velký vzor. Starší bratr Karel má doma dokonce titul nejlepšího ragbisty České republiky za rok 2006. Mladší Jan v podstatě neměl jinou možnost, než navázat na bráchu. Daří se mu to výtečně, přitom jejich cesty na ragbyový vrchol prý byly naprosto rozdílné. Honzovy vzpomínky jsou až úsměvné…

„Bráchu naši rodiče dali na ragby kvůli tomu, aby se zklidnil, protože byl raubíř, měl samé problémy se školce i ve škole, mlátil děti. A tak ho rodiče dali na ragby, aby se uklidnil a vyřádil. A to se opravdu podařilo. (úsměv) Já jsem byl úplný opak. S nikým jsem moc nemluvil, byl jsem tichý kluk, stydlivej. Měl jsem jen tatínka a maminku a k ostatním, třeba i strejdům a tetám, jsem neměl moc důvěru. Takže mě dali na ragby, abych se otrkal. Snad se to taky povedlo, chytil jsem tam partu výborných kluků. Mládežnická základna tam byla široká. Chodili jsme spolu i školy ragby mě opravdu chytilo.“

Říčany i Vyškov jsou české ragbyové bašty. Kučera zopakoval, že Vyškov je jeho dlouhodobá srdcová záležitost a že i vztahy obou klubů vždy byly na suprové úrovní. Od mladších žáků až do áčka. „Vždycky jsme k sobě byli féroví,“ ujistil. Dnes už je učitelem na základní škole a zástupcem ředitele. Tedy povinností dost a dost. Přesto se k hostování „u konkurence“ odhodlal a přizpůsobil tomu i osobní život. S úsměvem nevyloučil ani možnost nějakého dalšího výkonnostního růstu.

„Mně dojíždění nevadí. Jsme soukromá škola, takže máme menší počet dětí. Já mám na starosti páťáky a z titulu zástupce ředitele i nějaké administrativní věci. To stlačuju do pondělí a středy, přípravy si dělám i jindy, abych v úterý a čtvrtek mohl rovnou z práce vyrazit na tréninky do Vyškova. V týmu je víc spoluhráčů, se kterým i jsme prošel reprezentacemi. Radim Trunečka, Pořezové (dvojčata Martin a Petr Pořízkovi, pozn. red.), tohle to je můj ročník plus minus. Do Říčan teď přišla samá mláďata. To je taky důvod, proč jsem přišel do Vyškova. A další samozřejmě trenér Pavel Pala. Pod ním jsem hrál v několika mládežnických kategoriích. Jak jsem řekl, zatím jsme se domluvili na tento půlrok a po něm se budeme bavit, co dál. Jisté je, že i po herní stránce mě může pobyt ve Vyškově obohatit. S Jurou Pantůčkem jsme se třeba dohodli, že půjdeme pilovat kopy. Je jasné, že jsme ve věku, kdy se určitě nezrychlíme, ale asi jo, můžeme být třeba silnější a techničtější. Člověk se může pořád učit, i když jsme možná na tom sportovním vrcholu právě teď. Myslím si, že mě to něco dá, protože tady jsou výborní ragbisté. Třeba, jak jsem zmínil, ta jejich pověstná dravost, protože čím blíž Praze, tak je to úplně jiné. Ty priority tady jsou napřed rodina, pak práce a ragby dělají srdcem. A s maximálním nasazením a zápalem. Když někam přijedou, nechají na hřišti všechno. Ta dravost je známá všude okolo, to vědí všichni. Když přijde Vyškov, tak to je tým, který je schopný udělat velké věci. Kdybych to měl nějak srovnat, tak v Praze z toho koukají spíše takoví alá profíci…“

Na rozdíl o loňské tedy letošní extraliga po sedmikolové základní části vyvrcholí vyřazovacím play-off, do kterého postoupí první čtyři týmy tabulky. Vyškov a Říčany by v tomto kvartetu chybět neměly a mnozí je tipují za jisté finalisty. Loňský mistr republiky Jan Kučera to tak jasné nevidí.

„Ano, není to tak jednoduché. Minulý rok, kdy se taky hrálo jen jednokolově a nebylo play-off, tak jsme říkali s Pavlem Palou, že by bylo hrozně krásné, kdybychom ten poslední zápas hráli o titul spolu a ono to tak vyšlo. Povídalo se, že to konečné pořadí je spravedlivé. Dost lidí nás do této pozice staví i teď, že tedy spolu budeme zase hrát o titul. Ono se to moc hezky poslouchá a čte, ale my tady máme s trenérem a klukama cestu, že budeme postupovat krok po kroku. Ten první byl vyhrát první zápas s Dragonem za pět bodů. To se povedlo, i když hra nebyla nic moc. Teď chceme vyhrát v Říčanech a dostat se do semifinále. Finále by byla taková pověstná třešnička na dortu. A kdybychom se tam skutečně dostali, tak jej určitě budeme chtít vyhrát. To je jasné. Totéž si ale určitě přejí i další týmy. Promluvit do toho může Sparta i Tatra Smíchov a nepodceňoval bych ani Pragovku. Tohle je podle mě pětice, která bude bojovat o play-off. Brno má sice mladý nadějný tým a myslím, že tak do pěti let do této skupiny naskočí i oni. Slavia asi sama semifinále neplánuje a v Přelouč současném složení už vůbec ne.“