Jan Šícha: Udělali jsme krok dopředu. I přes rozpaky

Slavkov u Brna patří už pět let do nepříliš široké florbalové rodiny Vyškovska. Celou dobu bojuje v jihomoravském přeboru, nejprve působil v „brněnské“ divizi, pak se přesunul do druhé více krajské. A tam se v uplynulém soutěžním ročníku Sokol nadechoval k boji o postup do ligové společnosti, ovšem pak zase poměrně rychle vydechnul a skončil mezi jedenácti mužstvy osmý. Vedoucí družstva Jan Šícha tak má se spoluhráči trochu rozporuplné pocity, ovšem budoucnost oddílu pro nejbližší roky vidí pozitivně.

S osmou příčkou ve skončené sezoně jste spíše spokojeni nebo ještě trochu zklamaní, že jste mohli být výš?
Jak se to vezme, jsou to opravdu dva různé pohledy. Na jednu stranu konečný bodový zisk a celková hra nasvědčuje tomu, že jsme udělali zase krok dopředu, vždyť jsme hráli dlouho o postup, takže celkově dobré. Ale poslední část přeboru, tam byly rozpaky, trochu i to zklamání, nevydrželi jsme držet svůj předchozí standard.

Přesně tak, ještě v únoru jste mohli reálně myslet na posun do krajské ligy, co se pak stalo?
To vám nikdo přesně neřekne. Já si myslím, že hodně přelomový byl turnaj v Dubňanech, tam se to nepovedlo a zlomilo se to. Psychika šla dolů a pak už to nebylo ono. V té době jsme hráli o třetí, čtvrté místo, a když jsme prohráli i s Valticemi u nich, spadlo to na nás úplně. Byl to tam nádherný florbalový zápas, neproměnili jsme i penaltu, a přesto jsme odjeli bez bodu.

Šlo tedy jen o psychiku, nebo se do toho připletla i nějaká zranění?
Psychika nějakou roli hrála, najednou o něco většího jde, a když přišel nějaký problém se sestavou, tak jsme se s tím těžko vyrovnávali. Přitom už jsme měli oproti některým soupeřům výhodu, juniory, zapracováváme je do sestavy. Ještě měli trochu respekt, bylo to vidět. Ale nechci, aby to vyznělo negativně, tahle sezona byla úspěšná.

V kanadském bodování je pátý Marcel Knesl. Asi to bylo v ofenzivě hodně na něm, že?
Je to opora, patří mezi nejlepší střelce celé tři roky, co s námi hraje. Letos jsme měli u sebe i na hostování Tomáše Třísku, taky byl super, škoda, že pak z pracovních důvodů už nemohl moc jezdit na turnaje. A musím říct, že i z mladých se tam někdo rýsuje, hlavně Kuba Holomek, ten táhne juniorku střelecky, Michal Drápal, ten si naposled připsal hattrick. Celkově bych řekl, že se góly a asistence rozdělují tak trochu rovnoměrně.

Takže z juniorů je koho brát a kým A tým pro příští sezonu posílit?
Určitě, jde sice více méně o individuality, ale máme jak posílit. Je jasné, že v tomhle věku je to časově omezené díky studijním, rodinným povinnostem, jiným zájmům, ale ti nejlepší budou brzy stabilně s námi, tomu věřím.

O nejbližší hráčskou budoucnost slavkovského florbalu se tedy asi nebojíte?
Myslím si, že k tomu není zásadnější důvod. Teď jsou na gymnáziích a jiných školách, snažíme se je udržet u nás. Kromě toho jsme začali spolupracovat i s okolními dědinami, jako jsou Lovčičky, a chce to jít do výchovy mládeže. Přeci jenom jsme ze Slavkova, blízko Brna, hotového hráče těžko seženete.

A co vy v bráně?Jak hodnotíte svoje výkony v poslední sezoně?
To je hodně těžká otázka, hodnotit sám sebe, to není vůbec jednoduché. Pokud k tomu něco můžu, tak si podle mě držím standardní výkonnost. Někdy líp, někdy hůř, ale žádný extrém tam ani tam.

Kdo vás jako tým v krajském přeboru překvapil nebo naopak zklamal?
Co se týká nás, tak Šitbořice B, to byla naše noční můra. Na ten tým jsme vůbec neuměli, přitom skončili až za námi. Hrálo u nich hodně našich známých a jako soupeř nám vůbec nesedí. Trochu zklamala Mendelka (VSK MZLU Brno – pozn. red.), jsou takoví všelijací, ale florbal nic moc. Pro nás nejlepším protihráčem jsou paradoxně vítězné Dubňany, ze čtyř proher celkově mají dvě s námi. A připomenu ještě Univerzitu Brno Wolves, jako nováčci překvapili velmi mile.

Čeká nás léto, florbalově slabší období. Jak ho stráví hráči ze Slavkova?
Bude to víc o zábavě než nějaké tvrdší přípravě. Chceme jet na brněnský Hummel cup, loni se kluci spojili s Ivanovicemi, letos bude v týmu Slavkova lidí dost, tak zřejmě sólo. Pak pauza, letní příprava, plánujeme soustředění v Jedovnicích a prvním cílem budou zápasy Poháru ČFBU.

Ten ostatní celky z Vyškovska raději nehrají, často se tam prohrává s celky z nejvyšších lig hodně vysoko…
To ano, můžete dostat pěkně nandáno, na druhou stranu se tam utkáte s týmy, které normálně nemáte šanci potkat. Loni nás slušně klepla Sniper Třebíč, ale je to hlavně herní příprava, takže pohár má svoje pro i proti.

Podle vašich slov se ohledně posil podíváte do hráčské základny klubu. Neohlédnete se i jinam, nebo naopak nebojíte se nějakého odchodu?
Ne, se soupiskou by neměl být problém, akorát Majárek chce skončit, ještě ho zkoušíme trochu zviklat, chyběl by. Jak jsem říkal, máme potenciál v juniorech. O zásadnějších odchodech nevím, je to na každém, může se stát cokoli, ale vypadá to dobře. Naopak chceme dotáhnout přestup Martina Srny z Bučovic, byl u nás na hostování, další bývalý hráč Bučovic Jan Bořecký už je náš. My skalní nemáme důvod někam utíkat.

Z ligy do přeboru putují Ivanovice. Máte je tak šanci znovu potkat a hrát derby, jste pro?
Jistě by nebylo špatné mít tu zase derby, uvidíme při losu. My bychom určitě chtěli setrvat v téhle divizi, je lepší kvůli cestování, atmosféře soutěže a počtu známých. Předběžně jsme se domlouvali, že bychom se s Ivanovicemi rádi setkali v jedné divizi.

Prozradíte na konec slavkovský cíl do dalších několika let, je to ten kýžený postup do ligy?
Ano, to je přesně ono, chceme to posunout aspoň do té pětky, tedy jihomoravské ligy. Budujeme kádr, uvidíme od srpna, co s námi bude.