Ikona královské hry, šachová osobnost, která těžko hledá v historii Vyškovska obdoby. Tak se mezi příznivci černobílé války na stejně barevných políčkách mluví o Miroslavu Jandlovi. Třiaosmdesátiletý nestor má za sebou více než půl století dlouhou kariéru a je nejstarším hráčem vznešeného sportu minimálně v regionu.

Zjišťoval jste, jestli jste opravdu nejstarší hráč na okrese?

Ne, nijak zvlášť jsem po tom nepátral. Ale myslím, že nejstarší opravdu jsem, bylo mi teď nedávno třiaosmdesát, nevím o nikom, kdo by měl více let. Ale tím se moc nechlubím (smích).

Kde jste udělal své první šachové krůčky?

Začínal jsem už na obecné škole, to byly ale naprosté začátky. Úplné základy, jak se tahá jednotlivými figurami a podobně. Učil nás to tehdejší řídící učitel Hlásenský, který byl silný šachista, věnoval se tomu strašně moc. No a potom jsem hned hrál se sousedem. Hlavně v zimních měsících, kdy se nedalo chodit do pole, s ním jsem se dost zdokonalil.

Odkud pocházíte?

Jsem z Kroužku, ale už jsem dlouho pryč. Teď bydlím v Rousínově, žiji tam a líbí se mi tam.

Proč jste začal hrát mistrovské soutěže? Kde to bylo?

Nemělo to zvláštní důvod, prostě jsem chtěl. Moje kariéra začala s ohledem na můj věk dost pozdě, teprve až v roce 1953, kdy byl založen klub pod Sokolem Rousínovec. Ten existoval až do poloviny devadesátých let. Vydržel jsem tam celou dobu.

A měl také úspěchy, že?

Ano, dá se říci, že na tak malý oddíl se dostavily poměrně velké úspěchy. Kromě toho, že jsme vyhráli po několika letech fungování okresní přebor v šachu, tak jsme potom důstojně hráli v krajském přeboru druhé třídy. Nejdřív jsme sbírali zkušenosti, takže v prvním roce jsme skončili na sestupovém místě a museli se z okresního přeboru znovu vracet nahoru, ale povedlo se a pak už jsme se tam udrželi a odehráli několik let. Po reorganizaci struktury soutěží jsme dokonce postoupili do první třídy a i tam jsme hráli dva nebo tři roky.

Čím to bylo, že se Rousínovec dostal tak daleko?

Dařilo se nám, zlepšovali jsme se. A to nebylo všechno, v korespondenční soutěži na konci šedesátých let byl pořádán přebor Jihomoravského kraje čtyřčlenných družstev. Ten přebor se nám podařilo vyhrát, to byl jeden z největších úspěchů, co jsme dosáhli.

Čím jste byl mimo šachovnice?

Já jsem byl zaměstnaný skoro pětatřicet let v Pragovce. Dělal jsem tam od roku 1955 až do mého odchodu do důchodu, tedy do roku 1989.

Když zrovna nesedíte nad šachovnicí, čemu se věnujete?

Už si užívám toho důchodu. Kromě šachů vyplňuji volný čas zahrádkou. Pěstuji na ní ovoce, zeleninu. Dřív jsem vedl šachový kroužek na škole v Rousínově, bylo to několik let, teď tam ještě pomáhám. Vede to odchovanec právě toho šachového kroužku, kde jsem působil.

V nedělním vyškovském derby jste družstvu B získal bod v bleskové partii, kde jste rychle získal dámu soupeře…

Ano, máte pravdu, ale nezveličoval bych to. Víte, to bylo po hrubé chybě soupeře, to se nedá považovat za nějaký velký úspěch. Když soupeř udělá nějakou takovou hrubku, hraje se jinak. Pak už to bylo jednoduché, za dámu jsem ztratil jen dvě lehké figury, snadná pozice.

Nestor šachu na Vyškovsku Miroslav Jandl oslaví v příštím roce čtyřiaosmdesáté narozeniny.

Jaké to je vidět na druhé straně šachovnice kluky, kteří mají patnáct, šestnáct let?

Hřejivý pocit. Je to potěšující, že i v téhle uspěchané době jsou mladé talenty. Základ je v tom, že existují kroužky, třeba ten pod Domem dětí a mládeže ve Vyškově. Jsou tam možná silní hráči budoucnosti, třeba Radek Zabloudil odehrál při derby v poslední partii vyrovnaně s o mnoho zkušenějším soupeřem. Je dobře, že tu tihle mladí kluci jsou.

Za těch několik desítek let se vám jistě u šachů stalo mnoho zajímavých historek. Podělíte se s námi o nějakou?

Je toho určitě dost, těžko si teď nějakou vybavit. Zaskočí vás vždy rychlé partie, pamatuji si konce třeba už kolem patnáctého tahu. Jinak na úsměvný příběh si vzpomínám, když jsme přijeli do jednoho místa, kde měli šachisté na skříňce jasně viditelně napsáno „Místní šachisté jsou černým koněm soutěže". Považovali se za jasné adepty na přebornický titul, jenže my je rozebrali do posledního šroubku, vysoko jsme je porazili. A nám cukaly koutky…

Sledujete šachové dění v Rousínově?

No, můj původní oddíl byl Sokol Rousínovec, ale pan Švejnoha, tedy ten, co vedl ten zmiňovaný kroužek, už založil klub a hrají okresní přebor. Jsou tam mladí hráči, dá se říci žáčci, chodí do třetí nebo čtvrté třídy obecné školy. Tak mě zajímá, jak si vedou.

A co světová utkání, partie třeba o titul mistra světa?

Sleduji to v televizi. Je tam pořad a na ten se dívám pravidelně. Tam jsou jednak partie mistrů, tak také našich hráčů. Posledně jsem se díval na výkony našeho nejlepšího hráče Davida Navary, který docílil výborný výsledek při mistrovství světa v Turecku. Určitě velký osobní úspěch.

Co je pro šachistu podle vás nejdůležitější vlastností pro tuto hru?

Nejdůležitější je vytrvalost a soustředění se na partii. Dá se to naučit, protože ta hra to přímo vyžaduje. Není nic platné, pokud hráč dvě hodiny bez přestání přemýšlí a potom se cítí na výhru, nedává pozor. Stačí jedna chybička a najednou je to remíza nebo dokonce prohra. Je třeba vydržet až do poslední chvíle, kdy je partie rozhodnutá. To je pochopitelně dobré jako charakteristická vlastnost i pro život.

Jaký jste šachový typ? Máte raději bílé nebo černé, prozradíte vaši taktiku?

To je těžká otázka. Pokud jde o barvu figur, vždy se lépe hraje s bílými, máte první tah a to je výhodou. Ale i s černými to jde, letos v přeboru za Vyškov jsem hrál s černými asi jen jednou, důležitá hra v Blansku. A vyhrál jsem, i když jsem stál pod tlakem soupeře. Podařilo se mi vyhrát a tím to zvládlo i celé družstvo.

Jak vlastně hodnotíte dosavadní vystoupení MKS Vyškov B v krajském přeboru druhé třídy?

Není to nejlepší ani nejhorší, ale abych byl upřímný, já už se za výsledkem týmu až tak neženu. Snažím se hrát co nejlépe, pomáhat týmu nějakým tím bodem, to ano, ale hlavně si dobře zahrát, to je hlavní.

Nestor šachu na Vyškovsku Miroslav Jandl oslaví v příštím roce čtyřiaosmdesáté narozeniny.Miroslav Jandl

Narozen: 6. února 1929, Kroužek

Klub: dříve Sokol Rousínovec, dnes MKS Vyškov