Učit se hrát na počítači v téměř dvaadevadesáti letech, to chce silnou náturu. Nestor vyškovského šachu Miroslav Jandl jí nesporně je. Den před Silvestrem si poprvé v životě zahrál šachy online. Na tradičním turnaji Šachové loučení s uplynulým rokem, který je současně okresním přeborem v rapid šachu. „Šachové programy na počítači používám, ale zápas přes internet proti živému soupeři jsem hrál opravdu poprvé,“ potvrzuje šachový veterán.
Většina z předchozích šestatřiceti ročníků turnaje se hrála v Besedním domě ve Vyškově. Od prvního je hlavním organizátorem Stanislav Vémola ze šachového oddílu Městského kulturního střediska Vyškov. Byl to on, kdo svého bývalého soupeře, pak spoluhráče a kamaráda přemluvil, aby vyzkoušel počítačový turnaj.
„Pan Jandl to s počítačem umí, takže bylo nutné hlavně mu vysvětlit poměrně složitější klíč k přihlášení se a pak způsob samotného turnaje. „Školení“ jsme začali asi deset dnů před turnajem. Byla to fuška, ale díky jeho buldočí šachové povaze se to všechno nakonec povedlo,“ pochválil šachové nestora bývalý šéf vyškovského klubu.
V počítačovém turnaji nastoupilo 64 šachistů a pan Jandl se ziskem tří a půl bodu uzavřel ve výsledkové listině první polovinu. Skončil tedy dvaatřicátý. Umístění ale mohlo být i výrazně lepší.
„Zahrál jsem si dobře. Bral jsem to normálně, jako běžné partie a vůbec mně nevadilo, že proti mně nesedí živý člověk. Bohužel, v těchto letech dělám strašně moc chyb. Myslel jsem si, že se hraje na šest kol a po tom šestém jsem počítač vypnul. Jenže hrálo se sedm kol, a tak jsem tu poslední partii prohrál kontumačně. Ale nevadí mně to, jsem spokojený. Vzhledem k mému věku už nemůžu očekávat žádné zázraky,“ usmívá se při hodnocení svého vystoupení v turnaji.
Ten se hrál švýcarským systémem, takže v tom posledním kole měl celkem dobré vyhlídky na zisk minimálně půl bodu. Podle Vémoly by ho i remíza mohla posunout v pořadí o deset i více míst nahoru.
Pan Jandl hraje šachy už víc než osmdesát let. V rodném Kroužku u Rousínova ho k šachu přivedl tehdejší řídící učitel pan Hlásenský. Závodně začal hrát, jak říká, poměrně pozdě. V roce 1953 byl jedním ze zakládajících členů nového klubu pod Sokolem Rousínovec. Tam hrál až do poloviny devadesátých let, kdy přestoupil do vyškovského oddílu při Městském kulturním středisku. Před třemi roky se přestěhoval k dceři do Šumic u Uherského Brodu a začal hrát v nedalekých Bojkovicích. Tam pořád válí za A i B tým.
„Pan řídící byl silný šachista, mě naučil ty úplné základy, jak se tahá jednotlivými figurami a podobně. Tehdy jsme hrávali hlavně v zimních měsících, kdy se nedalo chodit na práce do pole nebo na zahradu. A v létě jsme s klukama hlavně hráli fotbal. V Rousínovci to bylo krásné období. Byli tam silní hráči a dobrá parta. Na konci šedesátých let jsme dokonce jako družstvo hráli krajský přebor I. třídy. A taky jsme vyhráli přebor Jihomoravského kraje čtyřčlenných družstev v korespondenčním šachu. Na přeboru republiky se nám pak už tolik nedařilo, ale byli jsme spokojení, protože úspěch byl už jen se tam dostat,“ vzpomíná.
Po tom, co se z Kroužku přestěhoval do Rousínova, tak několik let vedl šachový kroužek na základní škole. Život bez šachů si nedokáže přestavit. V Bojkovicích se okamžitě nechal zapsat do tamního šachového klubu a jako „zápisné“ zorganizoval pro všechny místní hráče turnaj v bleskové hře. A hned ho vyhrál.
„Vzhledem k mým rokům jsem se nechal v pořadí hráčů napsat jako náhradník pro áčko. Tím pádem mohu hrát za obě družstva, ale v áčku jsem nastupoval hodně často, protože ze soupisky vždycky někdo chyběl. Za béčko jsem figuroval na druhém místě,“ říká stále aktivní šachista.
Teď ho mrzí, že se nehrají běžné soutěže a už se těší na jejich znovuzahájení. S onlajnem prý udělal novou zkušenost, ale nějak víc se mu prý věnovat nebude.
„Je to pohodlnější, sedíte si doma a můžete si udělat kafíčko nebo se natáhnout na pohovku. Ale že bych se do toho nějak pustil, to ne. To už by na mě, vzhledem k věku, bylo příliš. Ale pokud mně pozvou Vyškováci, a pan Vémola mně zase pomůže se přihlásit, tak si s nimi zase rád po síti zahraju,“ posílá vzkaz do Vyškova.
Na Vyškovsku byl samozřejmě nejstarším aktivním šachistou a ani v celé republice asi nebude mít mnoho soupeřů ve své věkové kategorii. S úsměvem upozorňuje, že se věkem soupeřů nezabývá.
„Nezajímá mě to, nestarám se, kdo má kolik roků. Spíš je pro mě potěšující, když proti mně sedí nějaký klučina nebo mladá holka. Je to výborné, že i v téhle uspěchané době máme mladé talenty a že se o ně někdo stará,“ chválí.
Dvaadevadesáté narozeniny Miroslav Jandl oslaví 6. února. Recept či návod na aktivní dlouhověkost nechce nikomu vnucovat. Koneckonců, nic prý na tom není…
„Já jsem byl zaměstnaný skoro pětatřicet let v Pragovce. Dělal jsem tam až do odchodu do důchodu, tedy do roku 1989. Když jsem bydlel v Rousínově, měl jsem tam zahrádku a bavilo mě pěstovat ovoce a zeleninu. Teď si už víc užívám důchodu. Udržuju se šachem, včetně toho na počítači a pravidelným sledováním pořadu V šachu v televizi. Chodím na procházky. Zdraví mně v rámci věku a samozřejmě i díky doktorům (úsměv) jakž takž slouží,“ loučí se jednadevadesátiletý onlinový šachový debutant.
