Volejbalu se osm let věnoval profesionálně. Zahrál si i reprezentačně. Při sportu vystudoval Masarykovu univerzitu, magisterský obor kondiční trénink. Svou novou profesi vykonává pro několik brněnských klubů i individuálně. Jeden důležitý kontrakt mu nedávno skončil a jak řekl, nahradil jej volejbalovým »programem«.

„Rozebírat to nechci, nebylo to zrovna příjemné, ale takový je život. Jak jsem řekl, má to i svoji druhou stranu. Dalo mně to větší prostor k soustředění se na první volejbalovou ligu v Bučovicích. Letos jsme to dotáhli hodně vysoko a je pravda, že jsem se na čtvrtfinále a hlavně rozhodující zápas s Velkým Meziříčím moc těšil. A trochu jsem tomu taky poopravil i svůj denní režim a přizpůsobil i své ostatní osobní aktivity. Vyplatilo se to, jsme v semifinále,“ radoval se odchovanec brněnského volejbalu.

Pokud nyní svoji osobní přípravu trochu víc zaměřil k volejbalu a připustil, že ho tento sport po dlouhé době zase vnitřně chytil a začal víc trénovat, tak také jedním dechem dodal, že nějakou extrémní dřinu, jako v dobách aktivní vrcholové kariéry, si už neordinuje.

„Zase mě to začalo bavit, skoro jako zamlada. Ale příprava už v tomto věku může a musí být jiná. Takže je tam míň toho skákání, trochu posilovny, nějaká kompenzační cvičení a podobné věci. Vím, co potřebuju,“ s úsměvem naznačil dvoumetrový volejbalista.

Podle výsledků základní i nadstavbové části I. ligy byli Bučovičtí v souboji se Spartakem favoritem. Výrazněji se ale prosadili až v posledním, pátém souboji. Rozhodující boj měli pevně pod kontrolou a jedním z »režisérů« hladkého vítězství 3:0 byl právě Mlčúch.

„Přestože první čtyři zápasy celé série byly opravdu velice vyrovnané, měly něco společného i s tím pátým, zcela jasným. Rozhodovalo domácí prostředí a úroveň servisu. Kdo byl doma, tak líp podával, to tak ve volejbale bývá. V pátém zápase byl servis doslova alfou a omegou celého našeho výkonu. Servis nám docela šel, zatímco jim naopak úplně odešel. Celkově tím, jak ta série byla vyrovnaná, tak určitě měla svůj náboj. Já přidám i to, že s klukama z Velmezu máme naprosto přátelské vztahy, známe se s nimi dlouho. Oni volejbalově rostou a rozhodně jsou teď o hodně lepší a šikovnější než třeba ještě loni. Takže na jednu stranu v těch zápasech byla cítit taková ta sportovní rivalita, na druhou taky, že všechno proběhlo v duchu fair-play,“ ocenil způsob boje nejzkušenější hráč Čížkova výběru.

Loňský rok nezmínil náhodou. Velmi dobře si pamatuje jak Velké Meziříčí bučovické sokoly ve čtvrtfinále velice překvapivě vyřadilo. Byla to skoro senzace. Bučovice šly do derby jako vítěz základní části, Spartak se do osmičky probojoval z desátého místa a následné baráže. Zkušený borec odmítá, že by to pro jejich tým byla nějaká psychická zátěž. Že by si připouštěl k tělu, že se historie může opakovat.

„Tím, že se náš tým hodně obměnil, tak tohle nebyl až tak nějaký problém. Někteří mladí kluci o tom možná ani nevěděli. (úsměv) Mně to v mém věku určitě v hlavě neleželo,“ ujistil.

Nepřímo tak potvrdil, co jeho trenér a šéf klubu Čížek občas a rád připomíná. V Bučovicích dávno je pryč doba, kdy tým za druholigovými prvenstvími táhla slavná jména, třeba i bývalý kapitán národního mužstva Ivo Dubš. V současné době oddíl sází na mládí, hráče, kteří třeba prošli dorosteneckými ligami a z různých důvodů se nedostali nebo nechtěli působit v nejvyšší soutěži. Ale rozhodně i s výhledem, že by se tam přes Sokol dostat mohli. Volejbalový matador Mlčúch by pro ně mohl být velkým vzorem, ale na to si zcela zřetelně skromný sportovec hrát nechce.

„Já si se všemi mladými kluky fakt rozumím velice dobře. Je jasné, že se naše hra jejich příchody dost změnila. Myslím si, že hlavně díky mladým klukům je dynamičtější, ale na druhou stranu trochu přibyly nevynucené chyby, což je dáno právě tou jejich herní nevyzrálostí nebo menšími zkušenostmi. Takže dneska to byla taková výjimka (v pátém utkání s Velkým Meziříčím, pozn. red. ). Dnešek se nám fakt povedl a mladí kluci byli, nevím jestli mám říct, že zrovna lídry mužstva, ale i kdyby přímo ne, tak rozhodně jeho oporami, tahouny. Jdou nahoru a já jim přeju takové zápasy, protože pátý zápas play-off a tak vyrovnaná série, tohle vás učí jak a proč dělat sport. Když v dlouhodobé soutěži vyhrajete 3:0, nebo prohrajete, vlastně se ani nic moc neděje, protože to pořád můžete napravit,“ zdůraznil hodnotu aktuálního bučovického tažení první ligou.

V době našeho rozhovoru těsně po zápase s Velkým Meziříčím bučovičtí volejbalisté ještě neznali svého semifinálového soupeře. Tím se pak stala Slavia Hradec Králové, která vyhrála pátý čtvrtfinálový zápas s béčkem Českých Budějovice 3:0.

„Fakt je mně úplně jedno, s kým budeme hrát. Jisté je, že to bude mančaft zase o level výš. Takže to určitě bude těžší. V každém případě je krásné, že už zase hrajeme o medaile a určitě by nebylo špatné zahrát si finále.

Už teď vlastně máme splněno! Všechno další bude navíc a pro ty mladé kluky zase další velká volejbalová škola. A já se zase můžu hodně těšit,“ ujistil Pepa o své pokračující motivaci.

Semifinálová série s Hradcem Králové začne dvěma zápasy v Bučovicích. Dle rozpisu v pátek se začátkem v 19.00 hodin, v sobotu o hodinu dříve