Mladý bojovník vyrazil před nedávnem na jednu ze svých prvních mezinárodních soutěží a zaznamenal velký úspěch. V norské metropoli atakoval medailové pozice v otevřeném mistrovství této severské země a není divu. Učitelem Miroslava Leciána z Drnovic není totiž nikdo jiný než mistr světa v tradičním wushu Jiří Hauska. Lecián jako člen Moravské asociace Hung Gar Kung Fu chce svého sifu následovat a také se podívat do Číny, jež je kolébkou bojových umění. Jak dlouho už se Lecián wushu věnuje a kterých úspěchů si nejvíce váží prozradil sám bojovník.

Je ti čtrnáct, v kolika letech jsi začal s bojovým uměním?

Zhruba před třemi lety jsem s tím začal. V roce dva tisíce šest jsem začínal s kung fu ve vyškovském Domě dětí a mládeže, kam dodnes docházím. Můj dědeček dělal judo a říkal jsem si, že také zkusím nějaké bojové umění, ale do juda mě to netáhlo.

Věnuješ se i jiným sportovním odvětvím?

Ne. Ve škole třeba hraji fotbal nebo různé míčové hry, ale nijak zvlášť se tomu nevěnuji.

Na jaké oblasti či formy se v bojovém umění zaměřuješ?

Cvičím sestavy či formy s holí, také s šavlí a pěstní formy. Nejvíce se však zaměřuji na sestavy s holí.

Která z forem je ti nejbližší a proč?

Nejraději mám sestavu, která se jmenuje Hang Cho Pang, což čínsky znamená Opičí hůl. Moje škola Hung gar má styl a sestavy udělané podle zvířat, podle jejich postojů. Jde o to, abych zvířecí postoje co nejlépe napodobil. Opičí hůl už podle názvu vychází z opice a je to velmi náročná forma, člověk se musí hodně zkroutit, aby dostal ruce a nohy do správné polohy. Hodně náročná forma je také Lau Gar Qan, kde jsou také těžké postoje, ve kterých jste různě zkroucení a skrčení.

Jak vypadá tvoje příprava na soutěže?

Normálně chodím trénovat za náš dům do lesa na louku. Pokud se chystám na nějaké závody, tak chodím častěji, někdy jezdím na tréninky do Domu dětí a mládeže už na pátou hodinu a když jde o velké závody, tak jezdím ještě na dospělácké tréninky do Brna.

Je zapotřebí mít k bojovému umění nějaké zvláštní vlastnosti či předpoklady?

Každý správný bojovník by měl být rychlý, vytrvalý či ohebný. Velkou výhodou je, když má člověk kratší nohy a je spíš menší postavy.

Zúčastňuješ se různých soutěží, vyjmenuj některé…

Jezdím na juniorskou ligu, která se koná tak pětkrát do roka, jednou za rok je mistrovství České republiky ve wushu a také Czech open s mezinárodní účastí. Občas se zúčastňujeme také budo show, což je vlastně přehlídka bojových umění.

V květnu jsi vyrazil na mistrovství do Norska, konkrétně do Osla, kde jsi dosáhl velmi pěkných výsledků. Prozraď, jak to na takové velké soutěži chodí?

Šampionát trval celý den a začal hned v devět hodin ráno a skončil vpodvečer. V Norsku ještě není moc velká konkurence, protože tam cvičí jen pár lidí, kterým se věnuje jen jeden mistr – učitel. Závodníků tam bylo hodně a v mé kategorii jich bylo asi dvanáct. Přesný počet nevím, protože závody měly netradiční průběh, chodili jsme závodit po třech a já neuměl pořádně odhadnout, kdo je se mnou vlastně v kategorii. Prezentoval jsem se v kategorii tradičních forem pěstních a tradičních forem se zbraní.

Pomýšlel jsi na medailová místa nebo jsi nečekal, že bys v Norsku mohl dosáhnout tak skvělého umístění?

Nečekal jsem to, protože jsem nevěděl, jak ostatní závodníci cvičí a jak jsou dobří. Vůbec jsem neměl tušení, do čeho jdu.

Kterého z tvých doposud dosažených výkonů si nejvíce vážíš?

Nejhrdější jsem na výsledek právě z Norska, nečekal jsem, že dosáhnu na první místo v tak velké soutěži s mezinárodní účastí.

Co tě v nejbližší době čeká za závody?

V nadcházejících dvou měsících nic, ale chystám se na výše zmiňovaný Czech open, který se uskuteční v září v Praze.

Myslíš, že kdyby tě někdo přepadl na ulici, tak se díky bojovému umění dokážeš ubránit?

Doufám, že ano.

Koho považuješ za svého největšího rivala?

Každý bojovník se zlepšuje a každý s jinou rychlostí. Jednou vyhraji já, ale to neznamená, že příště vyhraji znovu. Ve skutečnosti se nikdy nedá říct, kdo je nejlepší a kdo dnes vyhraje. Stačí udělat malou chybu a hned přijdete o první místo.

Máš nějaký sen nebo vzor v oblasti wushu?

Vzorem je pro mě můj sifu neboli učitel, který se stal mistrem světa, takže si lepší vzor ani nemůžu přát. Můj největší sen v této oblasti je dostat se na závody do Číny, která je zemí původu bojového umění.