Náročný dvojzápas se stejným soupeřem zvládli odlišně, to stejné platí i o výsledku celé základní části.

Sdružený oblastní přebor basketbalistů, skupina východ má za sebou boje v základní skupině. Uzavřela je víkendová kola číslo třináct a čtrnáct, což donutilo vyhlásit stav pohotovosti i týmy z Vyškova a Slavkova u Brna. Významně ovlivnit svůj další průběh sezony však měli hlavně prvně jmenovaní.

Zástupci vyškovského basketbalového klubu měli před sebou jasný úkol. V osmičlenné tabulce soutěže jim patřila před posledním hracím víkendem čtvrtá příčka, tedy poslední možná pozice se vstupenkou do bojů nejlepšího kvarteta o další košíkářské vavříny. Potřebovali k tomu alespoň jednou ze dvou možností přehrát dotírající Ždánice. „Chyběli nám sice v sestavě druhý a třetí nejlepší střelec týmu, kteří se šetří na záchranářské práce v mládežnickém výběru, ale i tak jsem věřil, že minimálně jednou vyhrajeme,“ připomenul předzápasový plán vedoucí oddílu a trenér vyškovského „béčka“ Jiří Fojt.

A přání v sobotu domácího celku se změnilo ve skutečnost už na první pokus. Střelba týmu sice měla k dokonalosti poměrně daleko, přesto se Vyškov dostal do vedení a to po celý souboj nepustil. Po druhé čtvrtině vedl o dvanáct bodů a zbytek normální hrací doby už měl průběh pod kontrolou. Konečné skóre dostalo podobu 76:55, když nejvíce se prosadil patnáctibodový Charous a o tři body horší Almáš a Sláma. „Jedna výhra stačila, stalo se, takže máme radost. V útoku jsme nebyli stoprocentní, ale myslím, že Ždánice nestačily pro ně na nezvykle velkém hřišti,“ poznamenal Fojt.

Výhodu svého atypického hřiště pak ale měl v neděli protivník a využil ho bezezbytku. Jeho vítězství se ale nerodilo lehce. Hosté už sice mírně trpěli nedostatkem motivace, přesto se Ždánicím drželi na dohled. Po vyrovnané první desetiminutovce se ve druhé přesto dostali do mírného vedení domácí. Udržovali si deseti až patnáctibodový náskok. Vyškov prohrál 65:53, nejvíce bodů si v jeho dresu připsal Sláma, a to třináct. „Dnes bylo vše jinak. Domácí jsou na své rozměry palubovky zvyklí a to je dost rozhodující. Když jsme nasadili zónovou obranu, dostali jsme se jen na pětibodovou ztrátu, ale na víc jsme neměli. Neproměňovali jsme jasné šance,“ popsal trenér.

Jeho svěřenci tak s bilancí sedmi výher a sedmi porážek budou bojovat se Zlínem, Mikulovem a Velkými Bílovice ve finálové skupině. Příliš šancí si ale nedávají. „Se všemi jsme vysoko prohráli, jsou asi lepší. Na čtvrté místo jsme před sezonou ani nemysleli, takže máme splněno,“ dodal Fojt.

Jinak na tom byli slavkovští basketbalisté. Ti okupovali předposlední místo a už měli jistotu, že se do elitní čtverky nedostanou. Navíc je nečekala žádná procházka růžovým sadem. Svůj sportovní um pod bezednými koši si dvakrát poměřili s průběžně třetími Velkými Bílovicemi.

První domácí zápas měl nervydrásající závěr. V něm Slavkov vedl těsně před koncem o bod. Hosté ale následně měli k dispozici dva trestné hody, které proměnili, a nejtěsnější náskok měli oni. V poslední sekundě pak ještě přišel tříbodový pokus o zvrat, ale bez výsledku. Domácí prohráli nešťastně 66:67. „Chtěli jsme doma vyhrát. Jednu dobu jsme vedli dokonce o čtrnáct bodů, ale vlastní chyby nás srazily dolů. Konec hodně mrzí, bylo to blízko,“ okomentoval trenér poražených Jiří Kaláb.

Nedělní odveta pak už probíhala v režii Velkých Bílovic, když ji vyhrály o patnáct bodů 86:71. „Odjelo nás jen osm a z toho jen dva hráči vyšších postav. Hráli jsme podle svých možností,“ uzavřel Kaláb.