Nejprve o dva sety, pak o dva míče a nakonec o neuvěřitelné dvě setiny poměru setů. Pořádnou porci smůly si vybrali vyškovští volejbalisté v minulé sezoně druhé ligy. V posledním dvojzápase sezony ztratili místo zajišťující záchranu a později jim chyběl pověstný chloupek i v domácí baráži. „Stačil jeden zápas, pár míčů a bylo to v suchu. Pořád jsme tomu věřili, že to dopadne, a když padla poslední naděje, jen jsme kroutili hlavami," vzpomíná i s odstupem několika měsíců kouč Čestmír Luska.

Ten zároveň musel začít řešit, jak to bude dál. Tým s vyšším věkovým průměrem několik hráčů opustilo, a tak bylo otázkou, zda vůbec a v jakém složení Vyškov nastoupí na podzim. Už je zodpovězena.

Vzpomínky na poslední sezonu asi nejsou příliš veselé, že?

Veselé tedy nejsou, ale už se na to dokážeme dívat i komplexně, tedy na celých devět let, ve kterých se tato parta vyvíjela. Probíhá vám myslí, jak se to dalo dohromady, jak se zlepšovala výkonnost, když jsme začali hrát špičku v krajském přeboru a vydřeli jsme postup do druhé ligy. Vydrželi jsme tam tři roky, přišla smolná sezona. Celkově to ale hodnotím hodně kladně.

Vyškovu druhá liga slušela, souhlasíte?

Zcela určitě, byla to tu už čtvrtá účast v lize v historii, první je z roku 1977, přitom se pořád pulzovalo mezi postupem a sestupem. Myslím, že podle věku mých hráčů jsme ještě tak rok nebo dva ve druhé lize mohli být, ale pak už by se to těžko udržovalo.

Mládí nebylo a není?

No, je to tak, není moc čím nahrazovat a doplňovat. Sportovně talentovaní kluci jsou rozebraní pro jiné sporty, tohle se moc nedaří. Když získáme nějakého mladého, zkušeného, už dělá většinou jiný sport.

CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ VYŠKOVSKÉHO DENÍKU ROVNOST