Na všechny svěřence bez rozdílu klade stejné požadavky a při tréninku pečlivě se stopkami v ruce dohlíží na hemžení svých svěřenců ve vodě vyškovského bazénu. Řeč není o nikom jiném, než o Petru Jakubčíkovi. Ten nastínil, jak vypadá jeho tréninkový program a na jaké závody momentálně připravuje své plavce.

Působíte jako trenér vyškovského plaveckého klubu. Kdo vás oslovil na tento post?
K trenérství jsem se dostal už dříve, zhruba v devadesátých letech, kdy jsem ukončil činnost závodního plavce. Sešla se tady určitá skupina lidí, která chtěla po otevření bazénu znovu obnovit plavecký sport.

Sám jste byl závodním plavcem. Kudy vedla vaše cesta k plavání?
Máme to v rodině. Bratr také plavával a otec dělal trenéra. Štafeta se potom lehce přebere.

Jaké kategorie plavců spadají pod vaši taktovku a kolik je to dětí?
Mám na starosti nejstarší skupinu, která má také nejvíce tréninkových hodin. Kategorie jsou rozdělené podle ročníků. Do mé skupiny spadají dvanáctileté a starší děti a je jich celkem šestadvacet. Samozřejmě se na tréninku nesejdou vždy v plném počtu.

Trénujete jak hochy, tak dívky. Berete na obě pohlaví stejný metr nebo je rozdíl v požadavcích na děvčata a na chlapce?
Jak na holky, tak na chlapce beru stejný metr. Musí být stejný. Jde o to, že jsou stanovené určité limity, tréninky, musí se určovat tempo a limity se odvíjí od jejich zaplavaných časů.

Kolikrát týdně trénujete a jak vypadá takový váš trénink?
Dělá to šest hodin týdně, v pondělí, úterý, pátek a v sobotu. Začínáme rozcvičením, kdy je potřeba si připravit tělo, aby bylo zahřáté a svalstvo bylo připravené. Poté přijde na řadu rozplavání, které trvá tak patnáct až dvacet minut a následuje hlavní část tréninku. Ta se odvíjí od toho, co se plave, jestli jde o vytrvalost či tempový trénink. Příprava se také rozděluje podle období a toho, jaké jsou před námi zrovna závody. V druhé půli tréninku děláme vyplavání a zaměřujeme se na techniku.

Na co kladete při tréninku největší důraz?
Záleží na tom, co zrovna pilujeme. Jestliže jde o techniku, tak se zaměřujeme na odstraňování chyb u techniky, tady leží největší zatížení trenéra, snažím se odstraňovat chyby. U tempového tréninku kontroluji na stopkách, aby se zaplavaly stanovené limity, no a u vytrvalosti hlídám, aby děti plavaly, co mají. Říkám, že je to nekonečné plavání z jedné strany na druhou.

Máte nějaké hlavní zásady , jejichž dodržování bezpodmínečně od svých svěřenců vyžadujete?
Je to trošku složitější. Mezi mnou a svěřenci je rozdíl téměř dvou generací, takže současní plavci mají jiné názory, jinou mentalitu. Tato mládež mě zatím nepřesvědčila o tom, že jejich cílevědomost je stanovená pro určitou hranici. Přístup k závodům ještě není takový, že pokud se přihlásím na čtyři disciplíny, tak že je musím zaplavat s co nejvyšším nasazením bez ohledu na to, jestli skončím první nebo poslední. Já jsem prošel plaváním v Brně a tam se v osmdesátých letech razil přístup závodníka k soutěžím. Pokud jsme plavali za družstvo či republiku, tak ten přístup byl jinší, než pokud šlo o obyčejný závod. Dnes to tak není.

Který z plaveckých stylů myslíte, že je mezi dětmi nejvíce oblíbený a naopak?
To je velmi individuální. Každý plavec má své oblíbené a neoblíbené disciplíny. Řekl bych, že sedmdesát až osmdesát procent nemá rádo motýla. Jednak je náročný a, pokud nezvládnete techniku, také hodně únavný. Ale každá disciplína, pokud se plave na sto procent, je dřina. Já například neměl rád znak.

Roste mezi mládeží zájem o plavání nebo je tomu naopak? Rozšiřuje se vaše členská základna?
V současné době se dá říct, že je pořád stejná. Mladí plavci přicházejí, starší buď ze školních povinností končí nebo je to prostě přestane bavit. Koho to baví, tak zůstane. Kritické období je samozřejmě puberta, kdy si mládež rozmýšlí, jestli chodit na tréninky nebo ven s partou a nastane zlom. Druhá věc je ta, že určití závodníci jsou hvězdy v brzkém věku, ale čím jsou starší, tak hůře snáší, že je někdo doplaval či přeplaval.

Pokud se někdo rozhodne věnovat závodně plavání, musí mít nějaké specifické předpoklady nebo je to sport „pro každého“?
Tak u plavání je určitě důležité mít talent. Kdo má talent, tak nemusí dřít metry. Ovšem ostatní, kteří nejsou tak talentově nadaní, jsou třeba zase schopní si to při tréninku vyplavat a dosáhnout na stejnou úroveň.

Máte ve svých řadách nějaká želízka v ohni, někoho, komu to opravdu jde a má chuť to někam dotáhnout, třeba do reprezentace?
Zase je to o věku. U těch mladších nemůžeme ve dvanácti letech říct, že budou hvězdy. Plavání se vyvíjí přes dospívání, jsou děti, které excelují do patnácti let a pokud je talent a chuť dát hodně do tréninku, tak jsou schopné jít i výš. Šikovný je Martin Hořava, v dorostu Andrea Fialková, pokud se dobře vyrovná se zraněním, které ji potkalo vloni na podzim a bude zdravá, tak u ní ta tréninková píle rozhodně je. Je to jedna z mála holek, která má výbornou docházku, a to jde vidět, když potom jede na mistrovství, tak se dostane na každou disciplínu.

Které z výsledků vašich svěřenců vám udělaly v poslední době velkou radost?
Byla to účast na mistrovství republiky jak u dorostu, tak u členstva. Na těch obyčejných závodech dosáhli pěkného umístění Martin Hořava, Andrea Fialková, Andrea Němečková a Tomáš Cigánek na motýlkářském trojboji v Karviné a také na poslední soutěži v Hradci Králové. Na tyto závody se dostávají plavci, kteří už musí zaplavat na vyšší úrovni. V Hradci to jsou oblíbené závody, kam se sjíždí celá oblast východní a střední části Čech. Trenéři mají možnost obhlédnout závodníky z jiných oddílů.

V jakém období sezony se zrovna nacházíte?
My máme takové dva vrcholy, zimní a letní mistrovství, dále absolvujeme podzimní a jarní oblastní přebory, kvalifikační závody pro žáky na mistrovství republiky dle ročníků. K tomu přistupují další obyčejné závody, na které se jezdí, aby si plavci zaplavali a trenér viděl, jestli se zlepšují nebo ne.

Na jaké závody se teď stáčí vaše pozornost a příprava?
Je to nadcházející domácí závod Cena osvobození, která bude šestadvacátého dubna. Před tím se ještě chystáme osmnáctého na závody mládeže do Jihlavy, ale ještě přesně nevím, koho vyšleme.