Třebaže ve finále s Ruskem prohrávali mladí Češi po pěti ze sedmi směn 0:4, podařilo se jim nakonec zvítězit a byl to právě Ondřej, který úspěšným odpalem nastartoval obrat na konečných 5:4. „Je to pro mě určitě zatím ten největší úspěch. Vůbec to nebylo jednoduché, protože jsme do finále museli postoupit přes hodně silnou Francii," říká.

Nutno dodat, že Bučovice mají hned dva mistry. Ve vítězném týmu byl totiž i Ondřejův kamarád Milan Prokop. „Právě díky němu jsem se vůbec k baseballu dostal. Jednou, bylo mi tehdy osm, jsme si házeli na zahradě a Milan tvrdil, že mi to jde a že bych měl zajít na trénink bučovických Pelikánů. Hned mě to začalo bavit," vzpomíná chlapec.

Už v té době měl zkušenosti s odpalováním míčků, třebaže v tenise, kterému se také věnoval. Musel se ho ale kvůli časové náročnosti vzdát, když před dvěma lety přestupoval z Bučovic k brněnským Drakům. „K Pelikánům začalo chodit málo dětí, a tak se tým víceméně rozpadl. Nechtěl jsem ale přestat a v té době jsme s Milanem byli na kempu Draků, kde si nás vyzkoušeli a oba nás vzali," dodává mladý hráč. V rozhodnutí setrvat u baseballu hrál roli i fakt, že chtěl zůstat u kolektivního sportu.Čeští baseballisté do dvanácti let vyhráli letošní Mistrovství Evropy. Byl mezi nimi i Ondřej Králík z Bučovic.

S úspěšným týmem od té doby vybojoval jedno vítězství na Mistrovství České republiky a dva Zlaté Super poháry. Později Ondřeje i Milana trenér doporučil při výběrech do reprezentace, kam se dostal třeba díky své silné ruce.

Míček totiž umí hodit až stodesetikilo­metrovou rychlostí. „Rád bych si v budoucnu zahrál i za dospělou reprezentaci a za A-tým Draků. To se ale uvidí. Chtěl bych se každopádně pohybovat ve sportovním prostředí. Možná půjdu na jedno sportovní gymnázium v Brně," uvažuje Ondřej, který nyní navštěvuje bučovickou Základní školu 711.

Jak říká, baví ho spousta sportů: jízda na kole a snowboardu, ping-pong nebo tenis. Kromě nich se ale věnuje třeba i hře na kytaru, i tam ale musel kvůli času ustoupit svému hlavnímu zájmu: už se učí pouze na akustickou, elektrické se musel vzdát.

Pokud se mu bude dál dařit, pravděpodobně přijde stěhování do Brna. Baseball je pro něj už teď hodně časově náročný: musí dvakrát týdně dojíždět na dvouapůlhodinové tréninky. „Ti, co hrají za áčko dospělých, jsou ale na hřišti skoro každý den. A to bych chtěl taky," poukazuje sportovec.

Už nyní trénuje a posiluje i doma. Nepomýšlí ale nijak vysoko. „Kdybych se jednou baseballem mohl živit, byl bych hodně rád. Ale není to moc pravděpodobné," uvědomuje si.

Hře, která je populární především v zámoří, zatím v Česku chybí slušné zázemí. Přesto však dosahují čeští hráči nemalých úspěchů. Možná tedy, že za deset let nebude už pojem profesionální baseballista v Česku prakticky neznámý.