DISKUTUJTE DOLE POD ČLÁNKEM

O kom je řeč? O vyškovském běžeckém lyžaři Jaroslavu Trávníčkovi starším. Ten se mimo jiné před nedávnem vrátil z Jizerské padesátky, které se již několik let pravidelně účastní.

Běžeckému lyžování se věnujete řadu let. Prozraďte, kdy jste začal?

Vyzkoušel jsem řadu sportů. Jako dítě začínající školu jsem chodil do Sokola, pak jsem hrál fotbal, před vojnou basketbal, ve kterém jsem pokračoval i po ní. Ale přestalo mě to bavit a já začal běhat, především přespolní běh. A z přespolního běhu není daleko k běžeckému lyžování. Basket mě neuspokojoval, protože to je kolektivní hra, já jsem chtěl být zodpovědný za svůj výkon po všech stránkách, a tak jsem začal s individuálním sportem. Potkal jsem skupinku lidí, kteří řekli, ať jedu na Jizerku, a bylo to.

Jakých závodů se zúčastňujete?
Jezdím jak na domácí, tak i na zahraniční závody. Například Worldloppet, asi před dvěma roky začaly i Euroloppety. Jsou to závody volně přístupné komukoli, akorát musíte odjet určitý počet závodů, abyste dosáhli titulu. Jednou z posledních motivací pro mě byl seriál běžeckých závodů Tour de Ski, který u nás vloni začal. Ten letos chci odjet, jsou to čtyři závody, které se bodují dle umístění.

Jak to vypadá s běžeckým lyžováním na Vyškovsku? Nejsou tady zrovna ideální podmínky…
Tak samozřejmě, že na Vyškovsku je to vždycky odvislé od přírodních podmínek. Pokud napadne sníh, tak srdce plesá. Je tady dost běžkařů, ale organizovaných už moc ne.

Můžete nám prozradit něco z vaší závodní přípravy?
Moje už je limitovaná zdravím. Já se už tři roky vyhýbám klasickému běhu, nahrazuji ho jízdou na kole a kolečkových lyžích, doplňuji rehabilitací, plaváním. Běh jsem kvůli kloubům opustil a nahradily ho kolečkové lyže.

Před nedávnem jste se zúčastnil velice populární Jizerské padesátky. Přibližte našim čtenářům, jak to v Bedřichově probíhalo?
Brzy ráno se začnou sjíždět účastníci soutěže, nervózně zjišťují teploty vzduchu a sněhu, přemýšlí, čím domazat lyže, potom tam něco namažou a jdou si to odzkoušet na trať, kde zjistí, co je ještě potřeba. Závod se startuje ve vlnách, kde je omezený počet závodníků, kteří splňují časový limit, potom už čekají na výstřel. V jedné vlně tam bývá tři sta, tři sta padesát závodníků. Letos bylo osm vln na padesátce. Vlny jsou číselně rozdělené a postupně se naplňují. Já jsem jel pětadvacítku, kde jsem sbíral body, tam jsou moje šance vyšší.

Absolvoval jste pětadvacetikilometrovou trať, to je dlouhý úsek. Zvládl jste ho bez problémů, nebo jste bojoval s nějakou nepříjemností?
Soutěž byla mimořádně přívětivá k závodníkům, protože bylo celý týden stabilní zimní počasí, bylo slunečno, mírný vánek, to se podaří málokdy. Já pro sebe jsem si jel absolutně v pohodě, na padesátce bych měl míň bodů. Počasí je důležitý faktor, pokud hodně mrzne, sněží, fouká vítr, to jsou nepříznivé faktory. Ale takové počasí, co bylo na Jizerce, kde jsem byl letos po jednatřicáté, to si nepamatuji, to se mohlo povést tak třikrát, čtyřikrát. Jinak účast na Jizerce je limitována věkem osmnácti let, ale viděl jsem i mladší účastníky. Je to společný závod jak pro muže, tak i pro ženy. Jezdí tam i světová špička, ti, co už nechali vrcholové úrovně, tak přechází na tyto soutěže, což je velká motivace pro takzvanou masovku.

Pokud závodník běží několikakilometrovou trať, co je pro něj nejdůležitější, aby ji celou zvládl?
Umění je rozvrhnout správně síly a naučit tělo pracovat, jak potřebujete, je potřeba dokázat zrychlit, zpomalit. Mladý jede, dokud má síly. Důležité je také samozřejmě mazání. Umění je namazat tak, abyste jeli rychle a zároveň i dobře odrazili.

Co vás čeká v nejbližší době za podniky?
Budu pokračovat v Tour de Ski, čeká mě jilemnický maraton, orlický maraton a šumavský maraton. Venku chceme jet běh Piastov v Polsku, chystáme se na německý Bodenmais, což je hned za Železnou Rudou. Už vloni jsme uvažovali, že odjedeme do Austrálie na seriál dálkových běhů, ale začali jsme pozdě s přípravou.

Myslíte si, že v současné době stoupá zájem o běžecké lyžování nebo je tomu naopak?
Stoupá zcela určitě, což souvisí s našimi hvězdami. Lukáš Bauer či Kateřina Neumannová zvedli půl národa ze židlí, aby se šel podívat na televizi, jak závodí. Zájem stoupá. Je to spojeno s úspěchem. Také záleží na tom, jak to organizátoři připraví. Pokud pro děti nachystají zajímavé závody, tak je to bude bavit.

Co považujete za svůj největší úspěch v běžecké kariéře?
Dosažení titulu Worldloppet master race, neboli také mistr dálkových běhů v rámci celého světa, kde jsem s panem Burianem bojoval do poslední chviličky, kdo toho dosáhne dřív. Mně se to podařilo v roce dva tisíce čtyři. Moje absolutní pořadí v celém světě je tisíc osm set devětatřicet. Jezdí se už dvacet let po celém světě a jezdí tisíce lidí. Také mě těší jedenačtyřicáté místo v absolutním pořadí na jedné z Jizerek.

Prozradíte vaše plány a cíle do budoucna?
Žiji z roku na rok, musím najít motivaci. Už budu jezdit jen pro potěšení, teď mám Tour de Ski, chci nasbírat co nejvíce bodů, objet tady ty závody. Pokud bude sloužit zdraví, líbil by se mi i druhý titul Worldloppet master.

Jaroslav Trávníček starší

Věk: 69 let

Klub: lyž. oddíl TJ Vyškov

Záliby: fotografování, turistika, cyklistika, cestování doma i po světě

Motto: chovat se vždy tak, abych se každému mohl podívat přímo do očí

Úspěch: titul Worldloppet
master race