Ve Slavii se totiž současně s aktivním působením v nejvyšší soutěži věnuje futsalové mládeži. Konkrétně už pátým rokem je hlavním trenérem kategorií U17 a U19. Letošní okresní anketa vyhodnotila v kategorii »Trenér roku« šest osobností bez určení pořadí. Jan Homola se do této elitní společnosti dostal díky stále trvalému bydlišti v Dražovicích.

Za co především jste byl vyhodnocen mezi nejlepšími trenéry z Vyškovska?

Myslím, že je to jednoznačně za zisk titulu mistra republiky juniorky U19. Tuto soutěž hrají devatenáctiletí hráči a je to prakticky jejich poslední sezona v mládeži. Další již většina z nich bude působit v seniorském futsalu.

Jak si vedli vaši mladší svěřenci a jaká je vaše dlouhodobá trenérská bilance?

JAN HOMOLA
Ročník: 1994, bydliště: Dražovice.
Futsal, Slavia Praha – I. liga, reprezentace ČR.
Největší úspěchy: mistr ČR U17 a U19 s FC Tangem Brno. Dvě bronzové a jedna stříbrná medaile z I. ligy dospělých se Slavii Praha / 254 zápasů, 94 gólů a 78 asistencí. Reprezentant ČR U19 a U21. 19 startů za seniorskou reprezentaci ČR / 1 gól. Účast na mistrovství světa v Litvě 2021. Nejvyšší trenérská licence UEFA futsal.

S dorostem jsme zůstali až v posledním kole před branami Final Four, kam postupují nejlepší čtyři týmy a na závěrečném turnaji se utkají o titul. S trénováním obou kategorií jsem začal v sezoně 2019/2020 hned první rok jsme s juniorským týmem vyhráli titul. Pak na jednu sezonu to zmrazil covid. V sezóně 2021/2022 jsme s týmem U19 získali bronzové medaile a U17 stříbrné medaile. Loni jsme sice postoupili do Final Four ale skončili čtvrtí. A letos opět se zlatem. Takže úspěchy jsou, ale největší úspěch je vždy, když některých z mladých hráčů naskočí do první ligy a nebo hraje za českou reprezentaci.

Kolik času věnujte přípravě mládežníků a jak se to dá skloubit s vašimi zápasy v I. lize?

Hráči v mládeži se primárně věnují fotbalu a futsal mají jako doplněk, řekněme od října do února. Trénujeme dvakrát týdně a o víkendu jsou zápasy. Mimo to mám svoji fotbalovou akademii JHacademy, kde se individuálně věnuji rozvoji mladých hráčů a hráček. Takže toho mám celkem dost, ale priorita je u mě naprosto jasná, a to je působení v A týmu Slavie, coby hráč. Je to vždycky o tom, pečlivě si naplánovat tréninky a všechny aktivity. Třeba v den našeho zápasu si žádný trénink neplánuji, tam mám absolutní volno a soustředím se jen na zápas.

Jak dlouho trvá získání nejvyšší trenérské futsalové licence? Jaké zajímavé »disciplíny« studium obsahuje? Co pro vás bylo nejtěžší?

Je to studium zhruba na půl roku. Obsahuje samozřejmě taktiku hry, ale daleko více je tam obsaženo další učivo jako například anatomie, strečink, pedagogie či trochu psychologie. Těch témat je celkem hodně. Musím říct, že jsem měl výhodu, že těmto tématům se věnuji již delší čas, takže mě nic moc nezaskočilo. Teď se chystám na další studium licence ve fotbale, kde mně jich ještě pár chybí, abych měl nejvyšší licenci pro trénování fotbalu, ale chystám se, že v nejbližší době budu mít hotovo i v tomto odvětví.

Jak se vlastně kluk z Dražovic dostane do slavného prvoligového klubu, do české futsalové reprezentace a na mistrovství světa?

Byla to dlouhá cesta. Přes fotbalové Dražovice, pak Drnovice až do brněnských klubů, kde jsem se pak ještě vedle fotbalu začal věnovat i futsalu v klubu Tango Brno. A pak už se to na sebe nabalovalo, reprezentace do 19 let, do 21 let – následný přestup do Prahy. Teď jsem ve Slavii desátý rok. Strašně to uteklo a zažívám tady krásné roky. Ať už z pohledu sportu nebo života. Mistrovství světa s reprezentací v Litvě byl krásný zážitek, obrovská akce. Rád vzpomínám i na turnaje v Thajsku či Číně.

Vypadá to, že ve Slavii máte poměrně pevnou pozici. Co, nebo jaká cesta, k ní vedly?

Je to vždy o výkonech a přístupu. Protože pravda leží vždy na hřišti. Po dobu deseti sezon ve Slavii se snažím vždy odevzdat maximum. Důležité je mít konzistentní výkonnost. Měl jsem i štěstí, že jsem prakticky nikdy nebyl zraněný. Vážnější zranění jsem si udělal až teď minulý měsíc, které mě vyřadilo do konce sezony ze hry. Takže je to velmi jednoduché – trenéři, vedení i tým musí vědět, že se na vás mohou spolehnout v jakékoliv situaci, jen tak si můžete vybudovat pevnou pozici a být v klubu dlouhou dobu.

Slavia už několik let atakuje nejvyšší příčky první ligy. Jak jste vyhodnotili letošní sezonu? Co vám chybí k výstupu na nejvyšší stupínek?

Ano, každý rok postupujeme do semifinále ligy a pohybujeme se v TOP 3 v lize. Loňskou sezonu, která nám přinesla bronz, hodnotíme velmi pozitivně, letos máme nakročeno stejně. Hrajeme s velmi mladým kádrem, ve kterém dáváme prostor odchovancům. Proto mě i baví trénovat mládežnické týmy. Kdyby kluci nedostávali prostor, tak smysl v trénování by nebyl tak velký. Takto mi to dává hlavu a patu. Plzeň a Chrudim, což jsou dva nejlepší týmy v zemi, sází i na hráče ze zahraničí, kteří jim dělají asi ten největší rozdíl. My jsme prakticky postavení výhradně z českých hráčů.

Co očekáváte od příští sezony, bude v ní nějaký významný sportovní vrchol?

Očekávám, že jako klub se budeme dál posouvat na všech frontách. Muži určitě musí stále myslet na nejvyšší příčky v lize. Ve Slavii vám ani nic jiného nezbývá. Každý zápas se na nás chce vytáhnout, a vy máte v hlavě, že každý zápas musíte vyhrát, ne jen odehrát. Mládež opět začne svoje soutěže a já věřím, že poskládáme týmy, které budou konkurenceschopné. V reprezentaci po dlouhých letech nastala změna trenéra, takže tam je vše ve fázi zkoušení a budou jen přípravné zápasy a turnaje, protože kvalifikace je na programu až další rok.

Ví se o vás, že sledujete výsledky sportovců okresu. Kdo vás v roce 2023 zaujal nejvíc, ať v jednotlivcích nebo kolektivech?

Ano. O výkonech sportovců z okresu přehled mám. Zaujala mě cesta vyškovského fotbalu, to pro mě bylo těžko představitelné. Sleduji samozřejmě futsalový Amor v druhé lize. Překvapuje mě hokej, jak se zvedá a doufám že v brzké době postoupí o soutěž výše. Co se týká individuálních sportovců, tak tam určitě trojice Hajzler, Čača a Eliška Veselá, protože atletika a plavání jsou strašně náročné sporty, pro to mám velký obdiv.

Na závěr dovolte hodně osobní otázku. V únoru jste oslavil třicáté narozeniny. Jak a co pro vás tohle kulaté výročí znamená? Jaký dárek vám udělal největší radost?

Upřímně, ani nic moc neznamená. Je to jen číslo, já pořád doufám že ještě aspoň deset roků budu hrát. (úsměv) Dárků jsem moc nedostal, ani na to moc nejsem. Ale když bych měl jeden jmenovat, tak by to bylo od vedení klubu, konkrétně Dana Kolmana, který spojil dvě jubilea dohromady. Moje třicátiny a můj 250 prvoligový zápas za Slavii a věnoval mi hodinky. Na zadní straně je moje jméno, klub a číslovka 250. To byl dárek který mě potěšil.