„Ano, počítáte správně. Michal začínal v deseti letech a byl nejmladším závodníkem v České republice. Startoval se starou Škodou Octavií z roku 1960 podložen polštářem, aby dosáhl na pedály a dobře viděl na cestu. Samozřejmě se mnou na sedadle spolujezdce. Záměrně neříkám pod dohledem, protože komunikace v závodním voze za jízdy je bez radiového dorozumívacího zařízení nereálná. Jezdec se musí hlavně učit sám a využít zkušeností ostatních. Donedávna jsme ho museli na závody vozit, protože neměl řidičák. Maminka na všechny závody přivezla na vleku závodní škodovku. Já jsem měl na starosti karavan,“ vzpomíná za závodnické začátky svého syna otec Přemysl Žáček.

Po dvou letech automobilový talent přesedlal na Škodu 125. Ve čtrnácti letech mohl startovat sám bez otcova dohledu, což znamenalo podstatné snížení váhy, která je při závodech velmi důležitá hlavně u vozidel s menším obsahem motoru a nižším výkonem. Odlehčení auta začalo přinášet první místa nejen v kategorii juniorské, ale i ve své třídě historiků do 1300 ccm.

V loňském roce začal závodit s vozem BMW 130i. Jedná se původně o tovární okruhový speciál pro BMW cup o výkonu 270 koní a maximální rychlosti 255 km/h.

„Sezona 2019 dopadla nad očekávání dobře, i přesto, že jsem se dvou závodů nemohl ze zdravotních důvodů zúčastnit. Vyhrál jsem svoji kategorii a juniory, ale hlavně mě těší šesté místo absolutně z celého seriálu, ve kterém jezdí kolem stosedmdesáti jezdců. Letos jsme kvůli Covidu jeli většinu závodů v náhradním termínu a některé byly zrušeny úplně. Ve výsledcích jsem v kategorii a juniorech první a v absolutním pořadí na třetím místě, s čímž jsem ani moc nepočítal. Těší mě, že za mnou zůstaly i nějaké formule a speciály i s více jak dvojnásobným výkonem než mám já,“ hodnotí vydařenou sezonu mladý závodník.

Výsledky jsou o to cennější, že možnosti tréninku má výrazně omezené. Závodní seriál Maverickrescue Eurocup dvakrát ročně pořádá na Automotodromu v Brně takzvané testování.

„Využili jsme toho v loňském roce víceméně proto, abych se alespoň trochu seznámil s novým autem, ve kterém jsem seděl poprvé v životě, ale okruh se kopci nevyrovná. Občas odjedu nějaký autoslalom, ale to je spíš zábava než kvalitní trénink,“ upozorňuje Michal Žáček.

Desetileté zkušenosti už samozřejmě dokáže při závodech využít. Nicméně přechod na BMW sám považuje za významný mezník.

„To je už silný moderní speciál. Vyžaduje mnohem pečlivější přípravu a soustředěnost jezdce. Je třeba si velmi dobře zmapovat trať. S vyšší rychlostí se podstatně zkracuje doba na jakoukoliv reakci, i sebemenší chybička se může stát osudnou. Jelikož má auto velmi dobrou akceleraci a hodně ostré brzdy, nestačí jen sednout za volant a jet. Je vyžadována příprava jezdce i po fyzické stránce, aby zvládal větší přetížení a nedocházelo k bolestem hlavy při akceleraci a žaludečním potížím při prudkém brzdění,“ popisuje Michal důležité činnosti, na kterých musel v posledních dvou letech hodně pracovat.

Letos maturoval na strojní průmyslovce. Hned po složení zkoušky dospělosti zajel domů se převléknout. Zapojil přívěs s bavorákem, naložil mámu a odjel na Vírské serpentiny, kde na ně čekal otec.

„Takže jsme maturitu oslavili až v neděli v noci doma spolu s vítězným umístěním. Na průmce byla auta trošku příbuzným oborem, takže nebyl žádný problém, spíš pochvala za reprezentaci školy. V tomto směru jsem měl štěstí také na základní škole v Křenovicích. Tamní ředitel je srdcem škodovák a byl mi po celou dobu nakloněn, i když jsem občas něco zameškal. V září jsem začal chodit, nebo se spíš stal studentem, vysoké školy, než je všechny zavřely. On-line výuka je super věc. Víc to nefunguje, než funguje. Někdy máme obraz, někdy zvuk, občas i obojí a zase jsou nečitelné výkresy a schémata na obrazovce. Nemáme skripta, nemáme je kde koupit, ale výsledky jsou žádané! Takže..…,“ zabrousil do svých mimozávodních aktivit či spíše starostí.

Současná Covidová situace je sice nepříjemná, ale nemůže nijak změnit Michalovy plány do příštího roku. V něm chce pokračovat v seriálu MREC. Odjet všechny jeho závody, případně je doplnit nějakým autoslalomem.

„Abych nevyšel ze cviku. Pro příští rok auto nebude vyžadovat žádnou větší přípravu, postačí výměna náplní a běžná kontrola s nastavením před sezonou. Největším problémem jsou, jak už to bývá, pneumatiky, protože moc nevydrží a nejsou nejlevnější. Letos jsem je šetřil, něco nám odpadlo, ale hlavně na většině závodů pršelo. To znamená, že se jelo převážně na mokrých, zatímco suché odpočívaly. Proto si myslím, že na nich snad ještě něco odjedu. Výsledky budou horší, protože už mají to nejlepší dávno za sebou. Na umístění v závodě mají pneumatiky obrovský vliv. Ten, kdo chce výsledky, a má na to, dává na každý závod nové, mně by ideálně stačily dvě sady na sezonu, ale i to je nereálné. Bavorák je rychlé, moderní auto a funguje perfektně, což je dobré, ale mám raději, když můžu auto víc ovládat. Mám lepší pocit z jízdy, víc si to užívám a hlavně se to více líbí divákům,“ ujišťuje.

Jak sám říká, protože vlastně od mimina jezdil s rodiči ve staré Škodě Felici (kabrio z roku 1960) veteránské soutěže historických vozidel a od devíti let už řídil Škodu 120, tak v něm zůstala láska ke starým autům s náhonem na zadní kola.

„Mým snem je legendární Ford Escort MK II. Je to auto z osmdesátých let, které se musí řídit a vyžaduje neustálou pozornost řidiče. Nedávno se mi podařilo sehnat vrak tohoto Forda, který dlouho úspěšně rezavěl někde v Řecku. Takže teď nás čeká běh na dlouhou trať. Třeba se nám z toho podaří něco udělat, když začneme vycházet od střechy, která je použitelná. Nějaký starý motor už jsem sehnal a tak si plivneme do dlaní a za dva, tři roky se uvidí co vznikne,“ Michal odhaluje své další plány a hlavně nepřímo lásku k automobilovému sportu a autům jako takovým.