Co tedy považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Za posledních pět let se mně na mistrovství republiky podařilo umístit se v první desítce v dálce, výšce, trojskoku a ve skoku o tyči a to mě žene dál. Ale nejcennější jsou určitě čtvrtá místa ve výšce a v tyčce, i když je tam to sportovní kdyby…

Vysvětlete…

Atletika je pro mě krásná, ale někdy krutá. Je náročné ji skloubit se školou. Ale když se mi začne dařit ve sportu, tak to začne klapat i ve škole a naopak. Mým snem je skočit 170 centimetrů ve výšce nebo přivézt si z domácího šampionátu medaili. V družstvech se mi to teď splnilo, tak teď zbývá to dokázat v některé individuální disciplíně.

Pojďme na začátek. Jaké byly vaše první kontakty se sportem?

Ke sportu mě vedli už odmala rodiče. Sotva jsem se naučila chodit, už jsem stála na lyžích. V létě to byl tenis, kolo a turistika. Hodně mě to bavilo. Ve druhé třídě jsem začala chodit do Sokola a tam si myslím, že jsem získala asi ty největší pohybové základy. Závodili jsme v gymnastice, šplhu, plavání i atletice.

Proč vyhrála atletika?

Ta mě později čím dál víc bavila a zatoužila jsem ji zkusit i na „velkém stadionu". Do atletiky jsem začala chodit v sedmé třídě. Nejvíce se mi na ní zalíbilo, že se tu každý může vyřádit a najít si tu svou disciplínu. K oblíbené dálce ze Sokola se přidala výška, kde jsem poznala suprové kamarády a výborného trenéra Jiřího Kaldu. Vzápětí se přidaly sprinty, překážky a později experimenty v tyčkařském sektoru a bylo.

Je toho nějak hodně, kolik času věnujete tréninku a sportu obecně?

Tréninky mám třikrát týdně na stadionu, mimo ně chodím ve volné chvilce, když ji najdu, běhat, jezdit na kolečkových bruslích nebo s bráchou na tenis. Když je sezona, tak téměř každý víkend trávím na závodech.

Kam byste to chtěla ve sportu dotáhnout, máte své sportovní vzory?

K mým největším vzorům patří Jaroslav Bába nebo Barbora Špotáková. Oblíbila jsem si je především pro jejich skromné vystupování. Teď bych se ráda dokázala dostat zase na další mistrovství a hlavně na vysokou školu.

Vaše atletická všestrannost je obdivuhodná, neuvažujete o sedmiboji? Anebo je to úplně naopak a budete se specializovat na jednu disciplínu?

Nevím, nějak více jsem nad tím neuvažovala. Konkrétně sedmiboj jsem ještě nezkoušela, ale pětiboj se mi líbí a plánuji ho jít v halové sezoně. K úplné specializaci na jednu disciplínu mě to moc netáhne, momentálně jsem si oblíbila kombinaci výšky, tyčky a 100 m překážek.

Mladá atletka AHA Vyškov Eva Šenková letos získala s juniorským družstvem Olympu Brno titul mistryně republiky.

Ale čeká vás přechod mezi seniory, kam byste se chtěla po prvních závodech zařadit?

V atletice to naštěstí nezní tak strašně jako v gymnastice, když se přestupuje do seniorek. Ano, od ledna už budu v kategorii žen a konkurence bude daleko větší, proto si jako cíl dávám udržet si své výkony a uvidím, co z toho vyplyne.

Kromě závodění se už věnujete dětem v atletických přípravkách. Co vám tato práce dává, budete třeba své další studium směrovat k trenérství?

Trénování a práce s dětmi mě baví. Chce to trpělivost, veselého ducha a odhodlání. Ve větších rozměrech bych ale trénovat asi nechtěla, chtěla bych si trénování nechat jako zálibu.

A co to další studium?

Ano, maturita se blíží. Chtěla bych se dostat na lékařskou fakultu, nebude to jednoduché. Případně nějaký směr na přírodovědecké fakultě, ale baví mě i technika, tak uvidím, jak se to vyloupne.

Jaký je rozdíl v podmínkách ve Vyškově a nyní v Olympu Brno?

Jsem pořád členkou AK AHA Vyškov a za AK Olymp Brno hostuji v družstvu juniorek. Myslím si, že podmínky jsou v létě stejné a v zimě podobné. V zimě je to jen složitější pro nás, kteří jsme více zaměření na technické disciplíny, protože v Brně mají tělocvičny s tartanovými deskami a mohou potrénovat například výšku v tretrách. Ale zimu beru tak, že je těžce na cvičišti, lépe na bojišti. Pro mě s hostováním nenastaly žádné změny, trénuji na našem stadionu se stejnými trenéry.

Čím se odreagováváte od soutěžního stresu, jaké jsou vaše koníčky a záliby?

Celkově zase hlavně sportem, protože ráda sportuji. Je to tenis, lyže, snowboard, tancování, velmi ráda mám kombinaci kolo, hory a turistika. Ve volném čase se ráda vracím do Sokola oprášit gymnastické sestavy. Jedním z mých koníčků je i hra na klavír, hrála jsem devět let v ZUŠ Vyškov a teď už hraji jen pro zábavu.

Co na sportu oceňujete a je něco, co vám na něm vadí?

Asi jako každý sportovec mám nejraději, když po nelehké soutěži člověk vyhraje nebo dotlačí někoho očima a fanděním k cíli. Na výšce se mi nejvíce líbí ten moment, když se válím v žíněnce, podívám se a laťka drží na stojanu. Nejde říct, že by mi občas vadil nějaký sport, je to spíš o lidech a kolektivu, jak se mezi sebou dokážou domluvit. Myslím si, že když má člověk nějaký sport rád, hned tak něco ho od něj neodradí.

Co jste se se spolužáky učili v Japonsku?

Studijní pobyt byl v rámci programu mezi japonskou Hiroshima University High School a naším vyškovským gymnáziem. Tématem projektu byla biomasa jako obnovitelný zdroj energie. My jsme prezentovali v angličtině Českou republiku, město Vyškov a naše gymnázium. Z odborných prezentací jsme se zaměřili na situaci a procesy v biomase v České republice.

Určitě jste si přivezla i jiné zajímavé zážitky.

Samozřejmě. Japonci sice měli připravený bohatý studijní program, ale zároveň jsme mohli poznat jejich kulturu, zvyky a tradice v rodinách. Japonci jsou příjemní usměvaví lidé. Největší zážitek mám z jejich jídla, které je opravdu velmi pestré. Člověk musí počítat se syrovými kousky ryb, chobotničkou, nebo že na něj budou z misky koukat i nějaká ta očička. Nádherný dojem jsem měla z ostrova Miyajima, jeho půvabné přírody a krásného výhledu z Mount Misen.

EVA ŠENKOVÁNarozená: 1996
Klub: AK AHA Vyškov
Škola: Gymnázium Vyškov
Letošní největší úspěchy: členka juniorského družstva mistryň České republiky Olympu Brno.
Mistryně a vicemistryně Moravy a Slezska ve skoku o tyči resp. ve skoku vysokém z Třince.
Páté místo ve výšce a sedmé místo ve skoku o tyči na mistrovství České republiky.
Bronzová medaile na Zlaté tretře ve Vítkovicích v národním programu závodu ve skoku vysokém juniorek výkonem 1,61 m.
Třetí místo na Valašské laťce ve Valašském Meziříčí.