Máte za sebou další nohejbalový rok snů. Jaký byl z vašeho pohledu?

Pro mě opět úspěšný, alespoň co se týče nohejbalu. Se spoluhráči z Modřic se mi podařilo získat ze všech disciplín medaili, což je skvělá vizitka nejen pro mě, ale pro celý klub. Nestává se to každý rok.

V extralize tým Modřic těžko hledá už několik let konkurenci, i naposled z toho byl titul. Máte ještě týmovou motivaci?

Určitě, ta nikdy nezmizí, jedeme dál. Znovu se nám to povedlo, soutěž týmů pro nás proběhla ve stejném duchu jako ta loňská, podařilo se nám projít základní částí do play off z prvního místa a nakonec dojít i do finále. Ale tak jednoznačné to nebylo, proti Karlovým Varům jsme otočili zápas z 1:4 na 5:4 v infarktové stíhací jízdě. Byl skvělý pocit odvézt titul zpět na Moravu. Víte, síla konkurence se ukazuje až v těžkých zápasech v play off a tam dominujeme, ovšem společně s Karlovými Vary.

Jak se cítíte v modřickém klubu, spokojenost?

Jsme dobrá parta a vše šlape, jak má. Celý náš kádr je v současné době velice vyrovnaný, řekl bych, že výkonnostně nemáme slabinu. Bohužel je nás tak akorát, takže pokud se někdo zraní, máme problém.

Na mistrovstvích republiky dvojic a trojic pravidelně sbíráte kovy už několik let. Letos se vám to zase povedlo fantasticky…

Ano, letos byla sezona jak na jednorázové akce, tak na celoroční velice úspěšná. Zlato v extralize, zlato v trojicích a jen v mojí nejoblíbenější disciplíně dvojic „pouze" bronz. Ale každý kov se počítá a já jsem za to rád.

Co zdraví, drží? Přeci jen zdravotní potíže vás v minulosti dokázaly několikrát přibrzdit.

To je pravda, ale loni to šlo. Nějakému lehkému zranění jsem se nevyhnul, ale vzhledem k tomu, že to bylo v základní části a proti slabším soupeřům, tak absence nám nijak neuškodila. Myslím, že to ani nestojí za řeč.

S kým se vám hraje na hřišti v poslední době nejlépe a proč?

Jak jsem říkal, je nás tak akorát, takže se to zase tak moc nemění. Takže ve dvojicích jsem již čtvrtý rok s Pavlem Kopem a ve trojicích třetí sezonu s Pospíšilem a Rosemberkem. S nimi mi to sedí. Ale vzhledem k tomu, že máme hráče univerzální, mohou se z taktické stránky občas sestavy proházet, ale to se stává málo.

Studium jste dokončil, dá se s nohejbalem na nejvyšší úrovni skloubit i pracovní proces?

Zatím s tím není problém, ale jestli to opravdu půjde, to se ukáže v následující sezoně. V současné době pracuji ve státním sektoru, uvidíme.

Na konci roku se v České republice konalo mistrovství světa a vy jste tam chyběl. Mrzí to hodně?

Určitě to mrzí, moc. Mistrovství světa je ten pomyslný vrchol, kam směřuje snad každý sportovec, ale málokdo toho dosáhne. Já tomu byl strašně blízko, bohužel to nevyšlo.

V užším kádru nominace jste ale byl, co se pak stalo? V minulosti jste měl potíže srovnat se s pravidlem o jediném dopadu míče, sehrála roli i tahle skutečnost?

Jediný dopad ve hře by mi nevadil, fyzicky se na to dá zvyknout a přeorientovat se. Jinak máte pravdu, do užšího výběru jsem se ještě prokousal, ale mezi sedmi vyvolenými už na mě prostě místo nezbylo. Na post hráčů do dvojic byli vybráni jiní. Dál bych to rozvádět nechtěl, není to pro mě jednoduché.

Šampionát v Nymburku skončil triumfem Slováků, jak hodnotíte české vystoupení?

Nejsem ten, který může někoho hodnotit, podle mě kluci hráli celý šampionát dobře a neměli problém. Ve finále byli Slováci prostě lepší a zasloužili si zlato.

Co vás v nejbližší době čeká a jaký myslíte, že pro vás bude nohejbalový rok 2013?

V současné době proběhne pár mezinárodních turnajů, kterých bych se chtěl zúčastnit v modřických barvách. No a na jaře začínáme ten maraton znovu. A jaká sezona bude? Chtěl bych, aby byla hlavně bez zranění, zdraví je nejdůležitější.

Máte za sebou dlouhou a jistě bohatou kariéru. Čeho byste ještě chtěl nohejbalově dosáhnout?

Nohejbal mě pořád baví a bavit určitě stále bude. Pořád je co vylepšovat a proč se snažit, ale napadá mě, že bych se chtěl ještě v budoucnu vrátit zpět do Vyškova a zkusit to tam ještě jednou. Bude to ale stát spoustu úsilí, to je jasné.

Jak vlastně vzpomínáte na éru vyškovské extraligy?

Vždy v dobrém, jen je škoda, že to skončilo. Vždycky zavzpomínáme, když si jdu ve Vyškově s klukama zatrénovat. Zjistím, že se pořád mám co učit, a vždy si od nich něco vezmu.

Co byste popřál čtenářům a sportovní veřejnosti do roku 2013?

Hlavně bych jim chtěl poděkovat za projevenou podporu. Třeba už jen tím, že si přečtou tento článek, a popřál bych jim hlavně zdraví a toho správného „sportovního ducha".

Martin Müller

Narozen: 13. 3. 1985 Vyškov

Bydliště: Vyškov

Vzdělání: Fakulta sportovních studií, učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy

Úspěchy roku 2012: Extraliga týmů – zlato, MČR trojic – zlato, MČR dvojic – bronz