Martina a Zdeňka nemohl tento sport minout, protože jejich otec se kdysi věnoval stejnému odvětví. „Odmalička jsme jezdili po závodech s tátou. Takhle jsme se s tímto sportem postupně seznamovali,“ zavzpomínal Martin. Asi v deseti letech začali kluci jezdit bikros. Od něj postupně kolem třináctého roku přešli na motorky.

„Když jsem byl dítě, nebyly dostupné žádné takové motorky, jako jsou teď. Proto jsem na motorkách začínal později, než děti v současnosti. Motorku měl tenkrát jen ten, kdo si ji vyrobil,“ dodal jezdec. V tehdejší době si nikdo nemohl před patnáctým rokem sednout na motorku. „Udělovaly se i výjimky, ale to bylo jen pro pár vyvolených,“ potvrdil Martin. Na pořádnou motorku Martin usedl kolem šestnáctého roku věku. „Ušetřili jsme tenkrát nějaké peníze a koupili Yamahu,“ vzpomíná Gottvald.

V jednadevadesátém roce jel Martin první šestidenní závod. „ V tomto závodě se sjedou jezdci z celého světa, každý den se jede jeden závod. Výsledky ze všech etap se pak sčítají,“ vysvětlil Martin.

Martina i Zdeňka si všiml jeden příznivec endura z Nizozemí. Kromě toho, že jim po dvě zimy umožnil přípravu v Holandsku, staral se jim i o přípravu motorek. „Díky němu jsme vyjeli v roce dvaadevadesát na mistrovství světa. Tenkrát to byl seriál osmi závodů. Poprvé jsme si vyzkoušeli, jak se jede mistrovství světa. Skončil jsem na devátém místě,“ řekl Gottwald.

V dalších letech žádné výraznější úspěchy nebyly. Až v roce devadesát osm přišla firma Husqvarna s nabídkou spolupráce. Bratři Gottvaldové vyměnili stroj a začali, i když už v polovině sezony, trénovat. „ První rok jsme se na nových motorkách trošku hledali, bylo to něco jiného, než to, na co jsme byli zvyklí.

Další rok přišlo další světové mistrovství. Měli jsme špičkově upravené motorky. Umístili jsme se do desátého místa, což bylo docela dobrý,“ poznamenal Martin. O rok později Zdeněk dosáhl na stejné akci pěkného čtvrtého místa.

Následující sezonu vůbec nezahájili, sponzorská firma začala mít finanční problémy. I přesto, že se bratrům podmínky zhoršily, zůstali i nadále věrni Husqvarně. „Od té chvíle pro nás bohužel účast na světových akcích skončila,“ uvedl Martin.

V roce dva tisíce tři se rozhodli jezdit za motokrosový klub Jiřetín. Každý rok absolvovali mistrovství České republiky. Umístili se vždy, každý ve své třídě, na prvním místě. V loňském roce se jim to nepodařilo obhájit, když Martin skončil na třetím a Zdeněk na druhém místě.

Kromě Motokrosu se Martin věnuje svému synovi, který je zhruba ve věku, ve kterém mnoho tatínků ambiciózně své syny na motorku posazují. „Posadím ho na motorku, ať si jezdí, ale bez nějakého systému. Pokud to v něm bude, tak stačí, když začne až kolem třináctého roku,“ uvažuje otec. V tomto roce se chtějí dostat na šestidenní závody do Chille, jež se budou konat na podzim. „Musíme u nás odjet celou sezonu a podat takový výkon, aby si nás všimli. Doufám, že se tam dostaneme,“ přeje si Martin.