Radost pořadatelů z nejkvalitněji obsazeného mistrovství posledních let vůbec, velký zážitek pro stovky přítomných fanoušků, drama, tragédie i ódy zažité samotnými aktéry a bronzový den domácího favorita.

To vše se událo v sobotu ve Vyškově. Město patřilo na čtyřiadvacet hodin výhradně nohejbalu, vždyť o republikový titul nohejbalových dvojic se přijela ucházet špička tohoto odvětví, v němž i na mezinárodní scéně patří Češi mezi nejlepší.

O tom, že bude k vidění nohejbalové umění, jenž snese ta nejpřísnější výkonnostní kritéria, bylo jasno už před úvodním podáním prvního zápasu. Na rozdíl od posledních šampionátů v rytmu „duet“ totiž termín nezkřížila jiná významná akce. Šanci dostala špička oboru s výjimkou a kuriózní absencí. „Omluvili se jen borci z Děčína, a to na poslední chvíli. Po cestě k nám se srazili se srnou, takže škoda. Místo nich nastoupili náhradníci z Vsetína. Ale za ty čtyři roky, co tu turnaj máme, byl tento jednoznačně nejlepší,“ vyhlásil ředitel turnaje Jaromír Zbořil. Chyběly i Břve, ovšem jejich odhlášení už mělo úterní razítko.

Polovina, tedy čtyři tříčlenné základní skupiny, se odehrála v hale Za Parkem, zbytek dopoledních utkání a play off patřily do prostor v Purkyňově ulici.

Základní skupiny příliš překvapení nepřinesly. První postupovali rovnou do osmifinále, druzí a třetí museli do předkola a vyhlášená nohejbalová jména se v pohodě propracovala do následného „pavouka“ z dobrých pozic. Na tom zhasl plamínek i vyškovské naděje, tedy přesně řečeno klubové. Udělená divoká karta Vyškovských byla smetena ze stolu podle nasazení nejlepším výběrem Šacungu. Petr Haluza, Milan Kaděra a Radek Šišma si přesto jako outsideři v dresu NK 94 Orel Vyškov nevedli zle. „Ve skupině jsme prohráli vše ve dvou setech, ale výkon dobrý. S Bubniakem a Pelikánem, nejlepší dvojicí světa, se hrát nedalo, ale pak jsme řádně potrápili Karlovy Vary a v šestnáctifinále chyběl kousek k poražení Doubravy s Holubem. Vždy jsme prohráli o míč,“ popsal za své spoluhráče pocity Haluza.

Vyškov ale ještě pořád měl naději na vavříny nejvyšší. Za modřické béčko neomylně bránil i smečoval Sportovec Vyškova 2009 Martin Müller. Obhájce loňského zlata měl v týmu oblíbeného parťáka, po zranění kolene zotaveného Luboše Gryce, přesto většinu utkání odehrál s Kopem. „Už ve druhém utkání trenér nasadil jako zbraň proti smečům Ešnera ze Šacungu na bloku skvělého Kopa a pak už jsme spolu zůstali,“ vysvětlil Müller. Vyhráli skupinu před Šacungem a Kroměříží a ve dvou setech vyřídili v osmifinále Vsetín C a v bratrovražedném čtvrtfinále Modřice C.

Dobré vzpomínky nebudou mít Müller a spol na souboj o finále. Nezvládli úvod, karlovarští Bláha s Babkou utekli na 4:1 a první set tím ztratili. Ve druhém měli jasně navrch, ale v rozhodujícím zkráceném Bláha dvakrát po sobě Sportovce Vyškova 2009 zablokoval a hala posmutněla. Momentální díru v nohejbalovém srdci si ale Müller zalepil náplastí ze slitinu mědi a cínu, když ve dvou sadách s Kopem převálcovali benešovský Šacung C. „Prohrát semifinále je těžké zklamání. S odstupem času je to čím dál víc super. Před zápasem o třetí místo mi blízká osoba řekla, ať to vyhraji za Petra Skřejpka,“ řekl Müller.

Ano, Petr Skřejpek, vyškovská osobnost, která se na turnaj, který v minulosti pořádal, díval už z nohejbalového nebe. Tragicky umřel na konci května loňského roku a přítomní ho uctili minutou ticha. „Petr tenhle turnaj založil, organizoval a byl to skvělý hráč, sportovní ikona města. Jsme všichni za to, aby od příštího roku to už byl Memoriál Petra Skřejpka. Věříme, že mistrovství opět dostaneme, spokojeni byli i zástupci nohejbalového svazu,“ uzavřel Zbořil.

MČR v nohejbalu

Semifinále: K. Vary C – Modřice B (Müller, Kop, Gryc) 2:1 (9,–5,8), Čakovice B – Šacung Benešov C 2:0 (9,9).
O třetí místo: Modřice B – Benešov C 2:0 (5,6)
Finále: K. Vary C – Čakovice B 2:0 (5,7).