Začnemě u vašich začátků. Kdy jste s atletikou začínal?
Neběhal jsem nějak urputně od malička. Už na základní škole mi ale běh šel v hodinách tělesné výchovy velmi dobře. Na střední to pokračovalo a začala mě trénovat místní osobnost atletiky pan Kremlička. Ten mě také ve druhém ročníku doporučil do atletického oddílu. No a já to vyzkoušel a už u toho zůstal.

Možná nezvyklá otázka…proč atletika?
No, je to, jak jsem před chvílí říkal. Nebýval jsem příliš talentovaný na týmové sporty. Hokej, fotbal či tak, to není pro mě. A když přišla ta vytrvalost, bylo rozhodnuto.

Běháte dlouhé tratě. Směřoval jste k nim vždy?
Na závodnické úrovni jsem začínal s regionálními běhy, ty měly větší délku. Je to tak, že na sprint nemám rychlost a dravost, a zase třeba maraton je moc. Nejlepší je něco mezi tím. Mým snem byla už od začátku patnáctistovka.


Takže se zaměřujete na patnáct set metrů?
Ne, to zase tak není. U nás v AHA běhám při závodech i čtyřstovku a osmistovku. Těžko říct, co mi nejlépe sedí. Jak říkám, mou favoritkou je patnáctistovka, ale nevybírám si. Třeba na půlce už jsem zlomil i hranici dvě minuty.

Máte už řadu úspěchů. Kterého si nejvíc vážíte?
Je těžké vyzdvihnout jediný. Ale velmi si vážím právě loňských výkonů. Udělal jsem si asi po pěti letech osobní rekordy. Z výsledků je pak skvělé především vítězství na Velké ceně Přerova a třetí místo na nedávném Mistrovství Moravy a Slezska. To mě potěšilo.

Co dodat k vyhlášení Sportovce Vyškova 2007? Jaké to je stát mezi elitou sportu?
Upřímně, nečekal jsem ani nominaci. Chci poděkovat všem, kteří mi dali hlas. A obrovský dík patří mému klubu, zejména manželům Hajzlerovým. Při vyhlášení to bylo něco fantastického, čisté štěstí. Kdo to nezažil, tak nepochopí.

Před námi je další sezona. Máte stanovené cíle?
Hlavním cílem je zlepšovat své výkony. Zkoušet ještě vylepšit osobní rekordy. Taky na závodech se podívat mezi nejlepší a prozradím, že by bylo skvělé dostat se na republikový šampionát, což ale znamená splnit tvrdá časová kritéria.

Nakousl jste mistrovství. Je splnění limitů reálné?
Podle mě ano. Třeba u osmistovky jsem už byl od limitu na rozdíl jediné sekundy a na patnáctistovce to taky není nemožné. Přichází to v úvahu.

Přes rok běháte sám za sebe a taky za tým AHA Vyškov. V které roli se cítíte lépe?
O něco raději za klub. Kdo mě zná, ví, že mám rád společnost lidí, legraci, hecování, prostě partu. Když někam daleko jedete sami, je to jen a jen o závodě. Nedá se popovídat, poradit, jste sám. Ale že bych něco výrazně preferoval, to ne.

A na závěr….máte nějaký sportovní sen?
Během se chci vždy hlavně bavit. A výsledky a časy aby uspokojily hlavně mě. Samozřejmě reprezentace a tak, to je něco úžasného, ale není to nic smrtelně důležitého. Důležité je mít ze svého vystoupení dobrý pocit.