Sám býval aktivním tenisovým hráčem. V současné době je však jeho náplní číslo jedna trenérská činnost. Ve slavkovském tenisovém oddílu má široký záběr. Stíhá vést jak ty nejmenší, kteří s raketou teprve začínají, tak i hráče, kteří na kurtech nejsou zrovna nováčky. Řeč je o jednatřicetiletém Martinu Žemlovi, který se rozhodl vychovávat nové mladé hráče.

Jste nejen hráč, ale také trenér tenisové školy. Jak dlouho se věnujete tenisu a kdo vás k němu přivedl?
Tenisu se věnuji už celých pětadvacet let. Začal jsem docela brzy, v šesti letech. Osobou, která mě do této míčové hry vtáhla, byl můj táta.

V jaké části sezony se právě nacházíte?
Jelikož máme sezonu rozdělenou do dvou období, a to sice letního a zimního, tak momentálně jsme v tom druhém. Letní část začne v dubnu několika turnaji, poté následují soutěže družstev. Od července do září se hrají převážně turnaje jednotlivců. Zimu začínáme taktéž turnajem v prosinci a pro nás končí v březnu. Před každou sezonou pořádáme týdenní kondiční soustředění.

Máte za sebou vlastní bohatou hráčskou zkušenost. Povězte, jste hrajícím trenérem nebo už jen trenérem?
Momentálně se věnuji už jen trénování. Je to zapříčiněné tím, že turnaje, které jsem hrával, s trénováním mladých hráčů nejdou dohromady.

V jaké hře se cítíte nejlépe?
Raději si zahraju dvouhru. V ní se musím spoléhat sám na sebe a to mi více vyhovuje. Čtyřhru beru spíše jako zábavu a hraji ji už jen v soutěži družstev za Slavkov.

Jak dlouho působíte na trenérském postu a jak jste se k němu dostal?
S trenérstvím jsem začal v Brně, kde jsem řadu let působil jako hráč. Po ukončení aktivní kariéry jsem tam zůstal jako trenér. Trénuji zhruba osmým rokem, z toho už pět let ve Slavkově.

Kdo všechno spadá pod vaši trenérskou taktovku?

Mám na starosti hráče širokého věkového rozpětí, od šesti do osmnácti let, což jsou téměř všechny věkové kategorie. Nejvíce se však zaměřuji na desíti až sedmnáctileté. V tomhle věku je velmi důležitý individuální přístup, každý hráč potřebuje něco jiného.

Na co kladete při přípravě mladých tenistů největší důraz?
V podstatě preferuji dvě základní věci. Těmi jsou poctivost a zodpovědnost.

Jak se umísťují vaši svěřenci?
Protože trénuji ve Slavkově jen pět let, dá se říci, že náš klub je teprve v plenkách. Vloni jsem založil družstvo mladších žáků, které ihned postoupilo ze základní soutěže. Letos přibylo ještě družstvo starších žáků. Starší hráči, jako například Markéta Nosková a Jan Jurák, hostovali v brněnských klubech, kde hráli ligové soutěže.

Máte nějaká želízka v ohni, potenciální nové naděje pro český tenis?
Mezi dívkami jsou velice šikovné jedenáctiletá Luisa Lasáková a čtrnáctiletá Aneta Šmerdová. Z hochů si dobře vede osmiletý Matěj Polouček. Všichni tito jmenovaní jsou talentovaní. Bude záležet na jejich osobním přístupu, jak se svým talentem naloží. Od srpna loňského roku jsem začal spolupracovat také s Kateřinou Navrátilovou, rodačkou z Přerova, která je momentálně osmá mezi mladšími žákyněmi v České republice.

Pokud se někdo rozhodne, že chce začít s tenisem, musí splnit nějaké speciální předpoklady?
Z vlastních zkušeností vím, že je vhodné začít kolem sedmého roku. Samozřejmě je dobré mít určitou dávku talentu a pohybové šikovnosti. Hlavně však nesmí chybět chuť do tenisu a zájem se něco naučit.

Klesá podle vás zájem o tenis z řad mladých nebo je tomu naopak?
Myslím, že v dnešní době je mnoho nových sportů, proto se může zdát, že o tenis je menší zájem. Taky je pravda, že mobily, počítače a televize zaberou hodně času. To vede spíše k tomu, že dnešní děti jsou méně sportovně zdatné.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch na poli tenisu?
Jako hráč jsem úspěšně hrál první ligu. Jako trenér si na úspěch budu muset ještě chvíli počkat.

Jak to vypadá s vašimi klubovými plány a cíli do budoucna?
Rozhodně chci vychovat hráče na prvoligové úrovni. V klubu hrát mládežnické ligové soutěže a v dospělých alespoň divizi. To jsou pro mě hlavní úkoly.