Jak to tedy bylo?

Musím přiznat, že opravdu já sám ani nevím, podle čeho vybírali. Takže nevím, co se tam stalo, jestli jsem se tam nedostal na čas, nebo tam něco chybělo. Limit jsem splněný měl, ale asi tam bylo víc lidí, takže těžko odhadovat, proč jsem byl pod čarou.

Jistě se o to budete zajímat?

Ne. Fakt nevím, co tam bylo nebo nebylo napsané, a teď už je to jedno.

Nevypadáte moc zklamaný, jaký jste pro mistrovství měl plán?

Chtěl jsem si zaběhnout osobák, protože úplně rovinový půlmaraton zaběhnutý nemám. Beru to tak, jak to je. Myslím si, že natrénováno jsem měl, takže to zkusím někde jinde. (úsměv)

Kde?

To je otázka. Uvidíme, co se vlastně bude konat. Zatím není nic uvolněného, tak opravdu nevím, kde budu příště startovat. Stejně jako ostatní musím čekat na rozvolnění a jak a kde budou pořadatelé schopní závody udělat. Takže teď budu absolvovat ty naše testy se Zdenkem (Jarní koronavirový pohár běžců a AK Drnovice, Zdeněk Smutný, předseda a trenér běžců AK Drnovice, pozn. red.). Aspoň něco někde je. Jinak o ničem nevím.

Je to pro vás nějaké měřítko? Přece jen je to „pouze“ klubová konkurence?

Ano, určitě to význam má. Má to závodní charakter a člověk se může porovnat, jak na tom je. Když jenom trénujete, tak to postupně ubíjí. Ta závodní atmosféra chybí nejen mně. Takže tohle je příjemná změna. Hlava i tělo se nastartují jakoby na jinou vlnu a k lepšímu výkonu, než kdyby si člověk měřil jen trénink.

Přemýšlel jste o tom, jak byste dopadl na šampionátu v Ostřešanech? Koneckonců to podle časů jde odhadnout docela přesně…

Počítal jsem, že poběžím pod hodinu patnáct minut, tak hodina třináct. Měl jsme v plánu rozbíhat kilometr do třech třiceti (3 minuty a 30 vteřin, pozn. red.) a postupně zrychlovat, snažit se tempo stupňovat. A tedy začít opatrněji, protože ještě nemám úplně vyběhanou rychlost. Ale určitě jsem počítal, že pod tři třicet na kilometr to bude. Takže kdyby se mně to tedy podařilo, tak by to bylo v porovnání se skutečnou výsledkovou listinou někde na hraně druhé desítky.