U odborné komise se to dá čekat, ale myslíte, že vyškovská veřejnost opravdu vaše výsledky tak pečlivě sleduje? Nebo vás tak dobře zná?
Závodně atletiku dělám přibližně dvacet let. Za tak dlouhou dobu jsem poznal spoustu lidí, kteří se zajímají a točí kolem atletiky a sportu. Jsou to atleti, sportovci, kamarádi, fanoušci, obdivovatelé i obdivovatelky. Samozřejmě velkým pomocníkem jsou média a sociální sítě. Velký podíl na tomto mém úspěchu má určitě můj trenér Jiří Hajzler a atletický oddíl AHA Vyškov. Trenér píše články do novin a příspěvky na internet. Pomáhá mi s propagací, bez něho bych takového výsledku nikdy nedosáhl.

Vyhlášení ankety jste si viditelně užíval. Opravdu má pro vás prosté hlasování tak veliký význam? Cítíte za tím něco víc?
Vždy říkám, že za nás mluví víc výkony na stadionech, než slova. Jsem nesmírně rád, že jsem vyhrál obě kategorie, vážím si toho. Je to zpětná vazba, že to, co děláme ve volném čase, třeba že v něm trénujeme, má smysl. Je to taková pomyslná třešnička na dortu.

Hlasoval jste v této anketě a pokud ano, prozradíte, které jednotlivce a kolektivy jste „obodoval“ nejvíc?
Prozradím jen to, že jsem samozřejmě hlasoval pro atleta Marka Kalouse a v kolektivech pro atletické družstvo mladších žáků AK AHA Vyškov. Musíme si pomáhat. Ostatní si nechám pro sebe. (úsměv)Atlet Jiří Němeček.

Jak daleko jste byl ve zmíněném mistrovském závodě od medaile? A hodláte letos tu vzdálenost zkrátit? Jakou roli v tom hraje skutečnost, že zřejmě máte „nejskromnější“ podmínky pro přípravu ze všech vašich soupeřů? Můžete to nějak porovnat?
Mistrovský závod jsem měl skvěle tempově rozběhnutý. Měl jsem formu, vše v přípravě nasvědčovalo, že by to mohlo vyjít. Ještě 150 metrů před cílem jsem držel třetí místo. V závěrečné rovince mě předběhl soupeř a bylo z toho nepopulární čtvrté místo. Byl jsem blízko, ale vlastně daleko. Někdy se vám stane, že v cílové rovince běžíte na vítězné umístění, ale v cíli jste až v poli poražených. Každá taková porážka má svůj smysl, protože vás to někam posouvá a vy přemýšlíte, co v tréninku nebo taktice zlepšit. Co se týká přípravy, tak vše, co natrénuji, naběhám a naposiluji, je před nebo po pracovní době. Jsem zaměstnán jako pedagog na ZŠ a MŠ Vyškov, Letní pole. Nemám žádného sponzora, vše si hradím ze svého. Sportem se neživím a podmínky jsou skromnější, ale vůbec si nestěžuji.

Určitě to byl váš loňský nejvýznamnější výsledek, na které další byste upozornil vy sám?
Mistrovské závody jsou ty nejdůležitější a nejvíc náročné, protože jsou vybráni nejlepší závodníci z republiky. Do každého závodu jdu naplno. Trenér mě naučil a vždy zdůrazňoval, že jsou pro mne důležitější závody na dráze než mimo ni.

V současné době oblékáte dres dvou klubů. Mateřského AK AHA Vyškov a extraligové Hvězdy Pardubice. Co rozhoduje o tom, kde a za koho budete startovat?
Rozhodli jsme se společně s trenérem Jirkou Hajzlerem. Vše spolu konzultujeme a já ho respektuji. Prošel jsem všemi atletickými soutěžemi v České republice. Závodil jsem v divizi, v druhé národní lize, v první národní lize a v extralize. Výsledky a výkonnost byla na extraligu, tak jsme do toho šli. Na zimní přestupové období jsem za mateřský a srdcový klub AK AHA Vyškov a letní sezonu za extraligový klub Hvězda Pardubice.

Jak dělíte svůj čas mezi zaměstnání, sport a koníčky?
Jak stárnete, tak vše je náročnější. Ze zaměstnání pospícháte na trénink a z tréninku zase domů a vše se každý den opakuje. Víkendy trávíte na stadionech a závodíte. Únava je veliká a vy odpočíváte všude tam, kde se vám to podaří a kde se naskytne nějaká možnost k odpočinku. Je to koloběh, který vám dá pořádně zabrat. Po sezoně je to klidnější. Nabíháte kilometry a víc odpočíváte. Důležité je se obklopit lidmi, kteří budou tohle všechno respektovat a pomáhat vám. Bez nich to prostě nejde. Na koníčky se také najde čas, ale je ho podstatně méně.

Loňskými výsledky jste si nasadil laťku hodně vysoko, co očekáváte od roku 2018? Máte ještě nějaký nesplněný sportovní sen, nedosaženou kýženou metu?
Nejdůležitější je zdraví a podle něho se bude vše odvíjet. Můj sen je dostat se na stupně vítězů v individuální disciplíně na mistrovství republiky, protože ze soutěže družstev za Hvězdu Pardubice už mám stříbro a bronz.

Co s vámi dělá vědomí, že pomalu začínáte být sportovním vzorem mladým atletickým talentům? Jakou radu byste jim dal, aby se dostali na špičkovou úroveň?
Těší mě, že můžu někoho anebo něco ovlivnit. Proto to všechno děláme, abychom motivovali a ukazovali veřejnosti, dětem, že atletika a sport má smysl a že to jde v každém věku. Vždy je potřeba na sobě pracovat a vydržet tu dřinu. Jednou jste nahoře a podruhé zase dole, ale musíte to ustát. Winston Churchill řekl: „Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot.“