Se sportem pod vysokou začínal v Prievidzi, zahrál si ještě společnou československou federální ligu, reprezentoval společný stát i samostatné Slovensko. Jako hráč působil i v Portugalsku a v Řecku. Už v konci aktivní kariéry se začal věnovat trenérské práci, vedl české i slovenské extraligové kluby, polský extraligový klub v Bielsko-Biale, byl i asistentem trenéra ženské slovenské reprezentace. Skutečný život s volejbalem.

„Je těžké spočítat kolik to bylo odehraných utkání. Třeba jen v přípravě jsme každou sezonu odehráli čtyřicet až šedesát turnajových zápasů, plus ligová utkání. A trvalo až do mých 43 roků. Něco jsem odehrál i jako už hrající trenér. Takže toho bylo dost. Trenérskou kariéru jsem začínal v roce 1999 a opět tam byly turnaje, ligové zápasy, reprezentační starty. V podstatě skoro bez přestávky až do teď,“ jen komentuje, protože statistiku si nevede.

JAROSLAV VLK
Nar.: 12. listopadu 1961 v Bojnici, Slovensko
Hráčská kariéra: Žilina, Púchov, Myjava, Zvolen, Castelo da Maia (Portugalsko), Alexandropoulis (Řecko).
Reprezentace: 19x Československo, 20x Slovensko
Největší úspěchy: 2. místo v československé nejvyšší soutěži, 2. a 3. místo ve slovenské extralize
Trenérská kariéra: Žilina, Myjava, Zvolen, Prešov, Bielsko-Biala (Polsko), Brno, Frýdek-Místek (ženy), asistent u ženské slovenské reprezentace, hlavní trenér juniorů a kadetů Slovenska
Největší úspěchy: mistr Slovenska, 2x vítěz Slovenského poháru
Anketa Nejlepší trenér Slovenska: 2005 - 1. místo, 2011 - 2. místo, 1994 a 2012 - 3. místa

Ani vypíchnout nejúspěšnější období těchto dlouhých let se mu moc nechce. Připomněl jen starty v reprezentaci a z klubů Žilinu, se kterou jako hráč pomáhal k postupu do nejvyšší československé soutěže. V ní pak až ke stříbrným medailím. Volejbal v Žilině tehdy silně konkuroval fotbalu a na zápasy pravidelně chodilo těsně pod dvě tisícovky diváků a na nejatraktivnější soupeře i tři a půl.

„Z každé štace si můžete něco odnést, něco vám dá. Třeba když jsem trénoval v Polsku, zaujala mě organizace a systém tamních soutěží. Dnes tam kvalitu dokazují svými výsledky a popularitou volejbalu. Těžko můžete vybírat, kde jste byl nejspokojenější. Mohl bych říct, že je to teď v Bučovicích. (úsměv) Ale je to tak, že dobré štace jsou ty, kde byla spokojenost s výsledky,“ ujišťuje.

Na lavičku bučovických sokolů přišel před rokem, tedy do období, kdy téměř veškeré sportování zastavil Covid-19. První volejbalová liga přišla o celý soutěžní ročník. Své přebohaté zkušenosti tedy mohl uplatňovat vlastně až od léta. Pro ryzího profesionála je to v podstatě první angažmá v amatérském klubu. Jako pokles to ale rozhodně necítí. Naopak především přípravnou fází se snaží hodně přiblížit profi úrovni.

„V Bučkách se snažíme i navzdory tomu, že je to amatérský klub, o profesionální přístup a zodpovědnost vůči výsledkům klubu. Koneckonců je to druhá nejvyšší česká liga, a ta má stále velkou kvalitu. Více než deset let tu výsledky byly. I po postupu do první ligy. Teď se mužstvo zčásti omladilo a navíc se hraje jiným systémem. Takže úspěchem v tak silné soutěži bude už sama účast v play-off,“ jen nastiňuje nejbližší oddílové plány.

Pokud vyslovil přání mít na svých oslavách co nejvíc přátel, pak by to samozřejmě byla celá plejáda vynikajících bývalých i aktivních volejbalistů. Některé vedl od prvních krůčků, jiné už coby zralé volejbalisty. V každém případě ale odmítá připisovat si nějaké zásluhy na jejich výkonnostním růstu a třeba nominacích do národních týmů.

„Prostě jen prošli mýma rukama a jsem rád, když se jim daří v klubech, reprezentaci i v životě,“ zdůrazňuje.

Jaroslav Vlk je z generací, které byly sportovními univerzály. Děti hrály všechno, co se dalo. Že to u něho vyhrál volejbal, je zřejmě dílo některého z učitelů tělocviku na jeho základní škole. Který uměl zorganizovat školní volejbalovou ligu.

„Jasně, za naší mladé éry jsme dělali všechny sporty a vůbec nebylo jasné, ke kterému se to nakonec přikloní. Mě k volejbalu přitáhla školní liga na základce a učarovala mně atmosféra školních tělocvičen, kde jsme hrávali. Volejbal se od té doby samozřejmě velice proměnil a stále se vyvíjí. Dnes je o hodně silovější a rychlejší. A myslím, že je správné, že vývoji přizpůsobuje svá pravidla. Změny v nich jsou sice dost časté, ale myslím si, že pomáhají jeho atraktivitě a popularitě,“ uzavírá narozeninové bilancování Jaroslav Vlk s přáním, že největším dárkem by pro něho bylo, aby se všechny rozehrané volejbalové soutěže dohrály. „A abychom se ještě dlouho mohli potkávat a těšit se z volejbalu,“ přidává.