Devatenáctiletá běžkyně nejprve urvala desátou pozici v závodě Dril na osm kilometrů a dvacet překážek, páté místo pak získala v klání na dvanáct kilometrů s pětadvaceti překážkami. „První závod mi vyhovoval kvůli délce, mám ráda tratě do osmi kilometrů. Ve druhém klání bylo zase víc překážek, které mě bavily,“ přibližuje Švestková.

Mezi překážky patří například dřevěné zdi nebo železné konstrukce s kruhy a lany. „Z přírodních je to běh potokem nebo šplh na laně z vody. Osobně mám ráda ručkování a naopak mi nevyhovují silové překážky. Nejnáročnější je vybíhání sjezdovek s pytlem cementu nebo plavání v ledové vodě, kde si závodníci často sáhnou na dno,“ říká mladá naděje.

Přiznává, že některé překážky kvůli bezpečí vynechává. „Některé jsou pro mě fyzicky velmi náročné. Než abych spadla, raději jdu na trest, kterým byl v Krušných horách běžecký okruh, ale bývá to i plazení se pod sítí nebo ostnatým drátem,“ povídá.

Nominaci na mistrovství Evropy v první chvíli nevěřila. „Byla jsem v šoku a musela se ujistit, jestli je to pravda. Na šampionát se těším, ale zároveň mám trochu strach. Musím mít hodně natrénováno a zvládnout všechny překážky,“ ví Švestková, která se od dětství do sedmnácti let věnovala plavání.

Aktuálně trénuje až třikrát týdně se skupinou SRTG Vyškov, kde zdokonaluje běh i silové schopnosti. „Některé tréninky jsou zaměřené na cvičení s vlastní vahou nebo pomůckami, jindy trénujeme překážky. Pilujeme ručkování, úchopy nebo balanc,“ popisuje.

Zatímco v Krušných horách bojovala s mrazem, na letním mistrovství Evropy jí může závod znepříjemnit horko. „V zimních závodech je výhoda, že nejsem tolik špinavá od bahna a nemám pocit žízně. Na druhou stranu je nepříjemné běhat v ledovém potoku. Letní závody jsou zase vyčerpávající kvůli horku,“ přemítá vyškovský talent.

Její sportovní sen je probojovat se na světový šampionát. „Ať už v extrémním překážkovém běhu nebo v závodě Spartan Race. Především chci ale nadále dělat, co mě baví a neustále se zlepšovat,“ dodává Švestková.