Proč jste se rozhodl opustit nejvyšší slovenskou volejbalovou scénu a zamířit právě do Bučovic?
První věc je ta, že mám rodinu a cestování už bylo dost. Potřebovali jsme se usadit. Druhá věc, že s panem Čížkem se už známe delší dobu a příchod do Bučovic byl plánovaný už dlouho. Domlouvali jsme se, že když skončím profi kariéru, budu mít dveře v Bučovicích otevřené.

Co jste tehdy věděl o bučovickém týmu?
Mužstvo jsem v podstatě znám dobře, protože jsou tu kluci, proti kterým jsem hrával, anebo s kterými jsem hrával, v extralize a navíc jsem s některými už za ta léta absolvoval mnoho turnajů.

Myslíte, že jste předpoklady trenéra o největší posile v letošní části I. ligy splnil?
Tahle otázka je spíš pro trenéra, já to nedokážu posoudit. Já si myslím, že v I. lize je hodně šikovných a mladších kluků, co volejbal umějí.

Jaký je hlavní rozdíl mezi českou a slovenskou extraligou?
Hlavní rozdíl je určitě v objemu tréninkových jednotek. Kluci v I. lize trénují dvakrát až třikrát za týden a chodí do práce. Nedá se to srovnávat s extraligou, kde se trénuje někde až desetkrát za týden. Samozřejmě se to projeví na výkonech hráčů. Já myslím, že I. liga je v Česku kvalitní, hraje v ní hodně bývalých hráčů z extraligy.

Bučovice si zatím vedou velice dobře. Mohli jste uhrát i více bodů? Kam až můžete v tomto ročníku dokráčet?
Ano, docela se nám daří a doufám, že nám to ještě dlouho vydrží. Víte, ono i když jste na prvním fleku, tak si říkáte, že pořád se dá uhrát více bodů. Ale asi máme tolik, kolik jsme si zasloužili. A kam můžeme dokráčet? Fajn by bylo na první místo, ale raději zůstanu nohama na zemi, druhý flek taky není špatný. (úsměv) Rozhodující bude zdravotní stav týmu.

Trenér Čížek vás přivedl jako smečaře, ale ve které volejbalové profesi se vy sám cítíte nejlépe?
Já jsem původem blokař, ale postupným posouváním v kariéře si situace vyžadovala změnu postu, takže někde jsem hrál univerzála a jinde zas smečaře. Už vám ani nedokážu říct, kde se cítím nejlépe. Hraju to, co chtějí trenéři, tam se snažím podat nějaký výkon.

Které své extraligové angažmá považujete za nejvydařenější?
Pocitově asi nejlepší sezona byla v Brně 2006/2007, kde jsme po odehraných asi deseti zápasech neměli žádnou výhru a byli na konci tabulky. Pak klub vyměnil trenéra, přišel k nám „Pan“ trenér Jaroslav Vlk a my jsme se dostali na osmé místo, takže jsme mohli pomýšlet nad play-off. V něm si na nás vylámala zoubky favorizovaná Ostrava, kterou jsme porazili myslím 3:1 na zápasy. V boji o třetí místo jsme už podlehli Opavě. V tu dobu byl v Brně opravdu fajn kolektiv.

Na který svůj zápas nejraději vzpomínáte? Co považujete za největší úspěch?
Víte, já moc nevzpomínám, spíš se dívám dopředu. A největším úspěchem je jednoznačně narození mých dětiček! (úsměv)

Jaké zkušenosti jste si přivezl z Egypta? Jakou úroveň má tamní volejbal?
Tu hlavní, že peníze nejsou všechno. Já jsem byl v Káhiře v době egyptské revoluce, takže moc na to nechci vzpomínat. Egyptský volejbal je na vysoké úrovni. Tam se toho hraje trochu víc, egyptská liga, pohár, arabské hry, africký pohár a hráli jsme ještě mistrovství světa klubů v Kataru. To taky bylo docela fajn.

Na jak dlouho jste se Bučovicím upsal, jestli se takto dá otázka položit? Hodláte tady dohrát závodní kariéru?
Ano, už neplánuju hrát volejbal někde jinde. V Bučovicích to doklepu.