Pomohlo vám, že mistrovství bylo ve Vyškově? Jakou roli hraje v moderní gymnastice domácí prostředí?
Je to prostředí, které důvěrně znám a ve kterém trénuji odmalička, takže to určitá výhoda je. Ale ne nějak přelomová. Co bylo výhodou, tak to, že na koberci, na kterém jsme závodily, trénuji každý den, a tak přesně vím, jak moc klouže. Také pro některé gymnastky, které trénují v opravdu velkých halách s vysokým stropem, mohl být problém to, že na hale Purkyňova není zas tak vysoký strop, a tak si musely dávat pozor na to, aby náčiní neházely příliš vysoko. Pro mě osobně bylo největší výhodou to, že jsem tam měla spoustu lidí, hlavně mladších gymnastek z oddílu, které mi fandily, a tím vytvořily neuvěřitelnou atmosféru, která mi pomohla sestavy opravdu prožít a prodat je pro diváky.

Jaký byl váš dosud největší úspěch mezi dorostenkami, jaké umístění jste obhajovala a jaký by váš cíl pro šampionát?
Největšího úspěchu jsem dosáhla v roce 2015. Byla jsem první rok v této kategorii a závodila se mnou o mnoho let starší děvčata, takže jsem nečekala žádný výsledek. Ale sestavy se mi zadařily a já jsem se poprvé za svůj život stala mistryní ČR. Hned následující rok, tedy 2016, jsem titul mistryně obhájila a v roce 2017 jsem skončila na 3. místě. Myslím si, že nejlepší je nic neočekávat, protože potom nejste zklamaní. Letos jsem věděla, že pokud zajedu sestavy alespoň tak, jak normálně jezdívám, tak bych mohla zaútočit na přední příčky.

Vaše vítězství bylo zcela suverénní, ale cítíte to tak sama? Byla jste skutečně se vším spokojená?
Mnoho lidí si asi neuvědomuje, že my jako závodnice máme na závodě plné ruce práce s přípravou, takže sestavy soupeřek nevidíme. Nemůžu tedy říct, jestli jsem mezi nimi opravdu tolik vynikala. Většinou se snažím důvěřovat rozhodčím, ale sama vím, že někdy známky úplně nekorespondují s výkonem gymnastky. Já jsem s předvedeným výkonem byla spokojená a hlavně jsem si každou sestavu naplno užila, ale samozřejmě nebyly bez chyb.

Které náčiní je pro vás nejtěžší, které naopak oblíbené? Měla jste v sestavách nějaké novinky?
Tohle je hodně individuální a mění se to každý rok. Letos roli nejtěžšího náčiní zaujaly kužele. Je to možná tím, že během sezony se mi sestava několikrát měnila, ale nejspíš je pro mě jen těžké hlídat dvě kuželky zároveň, na rozdíl od obruče a míče, což je jen jeden kus. Nejoblíbenějším náčiním je bezkonkurenčně obruč. Mám ji odmalička, takže už tolik nemusím myslet na manipulaci a můžu se více soustředit na pohyby těla a více si to užít.

Jak v klubu trénujete a měla jste na mistrovství nějakou speciální přípravu?
Tréninky v průběhu roku jsou pětkrát týdně odpoledne a od určitého času se přidávají také ranní tréninky dvakrát až třikrát týdně. Na začátku sezony se zaměřujeme hlavně na fyzickou přípravu, takže do tréninku zařazujeme také běhání a posilování. Rozcvičování také bývá většinou důslednější než na konci sezóny, kdy je nejdůležitější pořád dokola pracovat na sestavách a pilovat všechny detaily. Většinu těch detailů diváci v prvcích, které následují rychle za sebou, ani nepostřehnou, ale rozhodčí, kteří si hlídají každá svůj aspekt sestavy - práci s tělem, práci s náčiním, technické chyby, chyby v kompozici a plynulosti a návaznosti sestavy - je neprominou nikomu.

Je náročné sladit sestavy s hudbou?
Odmalička jsme vedeny k tomu, abychom dokázaly sladit sestavu s hudbou a nějakým způsobem ji vyjádřit, takže pro mne to není složité, spíš mne to vymýšlení tanečků spojování práce náčiní s hudbou baví.

Kdo je vaší hlavní trenérkou?
Mojí hlavní trenérkou je Kateřina Kapounková, ta však na závodech vždy rozhoduje, takže na závodech mě koučují jiné trenérky oddílu. Samotná příprava na závodech už ale není tak klíčová jako trenérská práce na trénincích, kde se trenérky snaží nás upozornit na veškeré detailní chyby. Na závodech jde spíš o psychickou přípravu. S ní jsem ale nikdy problémy neměla.

Děláte moderní gymnastiku od malička, nebo jste začínala jiným sportem? Kdo vám dal pro závodní kariéru nejvíc?
Moderní gymnastiku dělám od dvou let, což je extrém. Gymnastky většinou začínají kolem čtvrtého roku. Ale ve dvou letech se samozřejmě ještě ani nedá mluvit o moderní gymnastice. Šlo o pouhé hry, například na princezny, abychom chodily po špičkách apod. Začala jsem, protože cvičily obě moje sestry, já je s mamkou chodila vyzvedávat a vždy jim utekla na koberec, a tak jsem začala také.

Které nejdůležitější soutěže vás v letošním roce ještě čekají?
Mistrovství republiky bývá vždy vyvrcholením sezóny, takže letos to byl poslední závod. Tímto mistrovstvím jsem už ale také ukončila celou svou závodní kariéru.